Šamonická vražda. Mord, který byl nebývale krutě potrestán
Noc z pátku na sobotu 25. srpna 1571 byla osudnou pro pány ze dvora v Šamonicích poblíž Blatné. Rytíř Lorecký ze Lkouše a jeho dva nedospělí synové Adam a Zdeněk leželi v uzamčené místnosti v tratolištích krve. Někdo je zavraždil obzvláště hrubým způsobem. Oběti měli podřezaná hrdla a jejich těla byla poseta četnými bodnými ranami. Kdo se mohl takového zvěrstva dopustit?
Kdo zavraždil šamonické pány?
Toho rána nahlásili objev poddaní. Místnost byla podle výpovědí uzamčena zevnitř, především děvečka Důra popisovala nález obětí velmi přesvědčivě a na první pohled by se mohlo zdát, že se muži pobili mezi sebou. Jenže vyšetřovatelé objevili vyřezaný otvor v záchodu, který zřejmě posloužil vrahovi k úniku. A tak se rozběhl velký vyšetřovací kolotoč, jemuž velel šamonický rychtář Petr Dulík a hejtman Mikuláš Kavka. Množili se podezřelí a o zločin se začínaly zajímat stále vyšší úřady.
Jenže týdny ubíhaly a vyšetřování se od vraždy nikam neposunulo. Podezřelým se sice nejprve stal jistý Matěj Maroušek a jeho bratr Zika, který pracoval na panství jako pacholek. Jenže chyběly důkazy a především motiv. Jedinou nepřímou stopou byly klíče jednoho z pánů nalezené u Ziky. Muži samozřejmě účast na vraždě tvrdošíjně popírali.
O měsíc později se do případu vložil blatenský pán Zdeněk ze Šternberka, který předmětem doličným shledal šaty šafářky Voršily. I přes uvěznění nic nového nevypověděla, stále však opakovala, že mrtvé jako první objevila děvečka Důra. Pak už události nabraly spád. Důra byla předvolána, avšak jako hlavní podezřelá se během výslechu ne a ne přiznat. Hejtmané se po dohodě s místní šlechtou rozhodli podrobit mladou dívku výslechu na mučidlech. Natahování na žebřinách jí rozvázalo jazyk a dokonce ukázala i na další spolupachatele z řad panského personálu.
Důra byla okamžitě po výslechu sťata. Během natahování se postupně přiznala kuchařka Maruška, šafářka Voršila, věznění bratři Matěj a Zika a dokonce i rychtář Petr Dulík a jeho syn Vacek. Místní farář Mikuláš k celému případu provedl dosti pochybný zápis o tom, že pán Lorecký čeledi „ubližoval a na ně mnohé roboty ukládal.“
Možná nejstrašnější poprava českých dějin
Tehdejší raně novověké soudnictví ukládalo u podobných činů exemplární tresty, které měly na veřejnost působit preventivně. Šamonická vražda, jak se chladnokrevnému mordu vlastní vrchnosti začalo říkat, si přímo vyžadoval výjimečný trest. Vrazi byli odsouzeni k obzvláště bolestivému trestu smrti, který byl naplánovaný jako velké divadlo. Poblíž obce bylo postaveno obrovské dřevěné jeviště, aby mučení mohlo přihlížet co nejvíce lidí. Na „představení“ přijížděli občané z širokého okolí.
Vztáhnout ruku na své pány se čeledi skutečně nevyplatilo. Všichni umírali pomalu a bolestivě. Vrahům byla za živa trhána kůže na zádech a následně byli upáleni. Dulík snad trpěl ještě více. Kat jej pomalu opékal na ohni a během muk ho potíral vroucí smolou.
Zda však byli potrestáni skuteční viníci, nebo jen páni potřebovali někoho najít a potrestat, zůstane navždy ve hvězdách. Přiznání na mučidlech bylo vždy ošemetné, vyděšení lidé dokázali potvrdit cokoliv, jen aby se jim ulevilo od bolesti. Šamonická vražda se tak do dějin zapsala jako ukázkový příklad novověkého světského vyšetřování, stejně tak dobře vypovídá i o časně novověkém soudnictví. Krutost popravy se však dobovým zvyklostem zcela vymyká.
Dne 25. srpna 1571 byl v této tvrzi zabit rytíř Ludvík Lorecký ze Lkouše se dvěma syny, který nemilosrdně utiskoval své poddané. Po krutém mučení byli jako viníci popraveni rychtář Petr Dulík se synem Vackem, Matěj Maroušek a jeho bratr Zika, šafářka Voršila s dívkou Důrou a kuchařka Maruška. 1571 – 1971.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.