Tragédie Hamlet přinesla Shakespearovi věčnou slávu a pomohla rozkvětu divadla

Doba druhé poloviny 16. a začátek 17. století v Anglii není charakteristická jen dlouhou vládou královny Alžběty a jejího následovníka Jakuba I., ale také tím, že  vznikla úchvatná díla Williama Shakespeara. V tomto období se rovněž zakládala divadla a divadelní spolky.


Hamlet oslovil celou společnost a rázem Shakespeara znala celá Anglie

Na přelomu 16. a 17. století byl Londýn plný letáků, které lákaly na novou divadelní hru Hamlet do divadla Globe. Byly k vidění na dveřích domů, hospod a na místech pro “ulevení” chodců, kteří kráčeli ulicemi.

V době, kdy Shakespeare uvedl Hamleta, se jeho jméno a jméno jeho divadelní společnosti stalo mezi čtenáři a diváky velmi oblíbeným. Do napsání této hry byl Shakespeare známý především díky výpravným básním Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie. Zároveň byl také autorem více jak 20 divadelních her. V roce 1594 založil společnost Služebníci lorda komořího a již v této době byl uznávaným spisovatelem. Majetek, který vlastnil, svědčí o jeho slušném příjmu. Žil v podnájmu v Londýně, ale v rodném Stratfordu nad Avonou vlastnil dům se zahradou, kde žila jeho žena s dcerami. Jeho jediný syn zemřel v roce 1597. Ve Stratfordu tak vlastnil pozemky, které po napsání Hamleta ještě rozšířil. Jeho hry nejprve vycházely anonymně, jak bylo tehdy zvykem, ale vzhledem k Shakespearově úspěšnosti, se jeho jméno začalo od roku 1598 uvádět.

Hamlet se stal vrcholem Shakespearovi kariéry. Zapůsobil jak na intelektuály, tak na prostý divadelní lid. Kontroverzní snob Gabriel Harvey označil Hamleta jako hru, která má v sobě cosi, co se líbí i moudřejším. Hamlet byl zábavnou tragédií, geniálně, intelektuálně a emočně náročnou a technicky a jazykově zvládnutou hrou, která převyšovala své současníky. Podle narážek v populárních hrách, které se objevily po Hamletovi, potěšila hra diváky mladé, moudré, diváky pochybného vkusu, ale i znalce. Poté se stal Shakespeare právem klasikem.

shakespeare
Shakespeare oslovil tragédií Hamlet všechny vrstvy obyvatel.
Složitý nástup divadla v Anglii nastolil věk Shakespeara

Shakespeare zemřel v roce 1616 ve věku 52 let. Jeho kolega Ben Johnson napsal prorocký výrok, že Shakespeare nebyl jen pro jednu éru, ale pro všechny časy. V 18. století se jeho popularita rozšířila po celém světě a období, ve kterém psal, se začalo nazývat věkem Shakespeara.

V době Shakespearova narození v roce 1564 bylo každé představení ještě amatérskou záležitostí a neexistovala divadla. Hrály se krátké hry ve velkých sálech domů, na radnicích, v hostincích a někdy dokonce v kostelech. První londýnské divadlo Red Lion bylo založeno v roce 1567, ale fungovalo jen několik měsíců. Teprve v roce 1576, kdy se začalo stavět divadlo The Theatre, začínal zlatý věk anglického dramatu a objevila se první velká generace anglických dramatiků. Shakespeare se jako spisovatel představil v roce 1592, předtím však již pravděpodobně zpracoval několik her. Jeho práce byly reakcí na jeho předchůdce, na tzv. alžbětínskou generaci dramatiků, jako například John Lyly nebo Thomas Kyd. Jak se jeho kariéra vyvíjela, musel čelit nastupující tzv. jakobínské generaci například Benu Johnsonovi nebo Georgovi Chapmanovi. 

V Anglii platil od roku 1559 zákon, který zakazoval představení, která se týkala náboženských věcí a správy státu. Tato témata měla být projednávána pouze lidmi na to určenými. Zákaz měl velký vliv na všechny hry této doby. Dramatici se jej často pokoušeli obejít, což bylo složité, a tak byl v roce 1581 vydán patent, který ustanovil Edmunda Tilneye Mistrem královských zábav. Jeho úkolem bylo kontrolovat všechny hry, než se dostaly na veřejnost. Tuto funkci vykonával až do své smrti v roce 1610. Existovala i další ustanovení, která omezovala herce, protože mnohdy byla jejich definice nejasná a těžko šlo rozlišit, zda byl například potulný zpěvák herec nebo tulák, na které se omezující zákon nevztahoval.

Globe
Divadlo Globe v roce 1642

Nástup divadla v Anglii byl složitý. Puritáni divadlo odsuzovali, neměli rádi divadelní hry, ve kterých se muži převlékali za ženy a naopak a považovali jej za semeniště hříchu. Právem se obávali, že představení přilákají tuláky, prostitutky a stanou se místem, odkud se budou šířit infekce a mor. V důsledku těchto faktů se divadla stavěla mimo město. O představeních informovaly nejen letáky, ale například divadlo The Globe, které bylo viditelné z věží katedrály. Oznamovalo blížící se začátek představení vyvěšením vlajky a stupňujícím se troubením trumpetisty.

Návštěvnost divadel kolísala, mohlo se však jednat o velký počet diváků. The Globe mělo údajně kapacitu až tři tisíce lidí v publiku. To, že se divadelní představení stala masovou zábavou dokazuje i skutečnost, jak se diváci do divadla dopravovali. Na představení chodili pěšky, na koních nebo dokonce v kočárech, což poukazuje na fakt, že divadlo mělo rádo celé spektrum tehdejší společnosti. Je téměř jisté, že právě Hamlet takovému rozkvětu divadla pomohl.

Zdroj. Wells S., Shakespeare & Co.