Ve jménu zachování míru až ke světové válce aneb Kam vedla politika drobných ústupků
Adolf Hitler rozpoutal peklo na zemi. Nikdy by se mu to však nepovedlo, kdyby byly jeho stále se stupňující požadavky odmítnuty a aktivně se zasáhlo proti jednání, které bylo v přímém rozporu s Versailleskou smlouvou.
Hitler, národní hrdina a zachránce
Okamžitě, co se Hitler dostal k moci, začal uskutečňovat svoji politiku zaměřenou na obrodu Německa. Válečné reparace po první světové válce mu poskytly ideální prostředí, Německo bylo oslabené a lidé strádali. Sám sebe neskromně považoval za jakéhosi mesiáše, národního hrdinu, který díky své prozřetelnosti navrátí Německu hrdost. Takto prezentoval své politické plány. Ve skutečnosti však chtěl mnohem víc.
Proklatá Versailleská smlouva
V první řadě chtěl anulovat Versailleskou smlouvu, na základě které mělo Německo a jeho spojenci z první světové války, mimo jiné, platit válečné reparace až do 80. let 20. století. To zemi ekonomicky zatěžovalo. Hitler své stanovisko logicky vysvětloval, nechtěl přeci nic víc, než obnovit německé hospodářství a průmysl.
K prvnímu porušení úmluv této smlouvy došlo v březnu 1935. Hitler navýšil počet členů Luftwaffe, německého válečného letectva. Z povolených 100 000 vojáků postavil armádu s 500 000 členy. Následovalo znovuzavedení všeobecné branné povinnosti, čímž byla smlouva opět porušena. Byť už nyní bylo patrné, že se dělo něco špatně, že zřejmě šlo o víc, než o zlepšení situace v Německu, byl opět tento čin státy vítězné Dohody tolerován.
Zrušení smlouvy a první zabraná území
Hitlerova zahraniční politika byla nekompromisní. V roce 1936 obsadil Porýní, území, které mělo na základě Versailleské smlouvy zůstat demilitarizováno a tvořit „nárazníkovou“ oblast mezi Německem a jeho sousedy. Hitler ztrátu území bral jako urážku národní hrdosti, a proto chtěl oblast zpět. A tak se také stalo. Bez odporu mocností Francie a Británie.
Téhož roku si prosadil i svůj čtyřletý plán, díky němuž se měla německá ekonomika připravit na válku. V zahraničí jej prezentoval jako plán směřující ke stabilitě a míru v Evropě. A opět mu to prošlo.
V lednu 1937 již otevřeně zrušil platnost německého podpisu na Versailleské smlouvě. Byl to obrovský symbolický akt. A Hitler pokračoval. Německo totiž údajně potřebovalo „Lebensraum“, životní prostor, čehož chtěl dosáhnout okupací.
Jelikož jsou Němci i Rakušané stejné krve, bylo dle něj logické, aby mezi nimi nebyla hranice. Když jeho vojenští generálové vyjádřili znepokojení nad tím, zda to již není moc, zda by nebylo lepší ještě počkat, neboť se báli násilné protireakce, Hitler sebevědomě odvětil: „Fungovalo to v Porýní, bude to fungovat i teď“. Roku 1938 tak Rakousko obsadil, a to bez jakéhokoli odporu. Německá vojska byla dokonce vítána. A zbytek Evropy dál mlčel.
Mnichovská dohoda. O nás bez nás
Lebensraum ale Hitlerovi stále nepřišel dostatečný. Okupace pokračovala a měl další argument. V Československu žili 3 miliony německy mluvících lidí, proto požadoval československé území. To už se přeci jen setkalo s jistým nesouhlasem.
Třináct hodin v Mnichově Hitler jednal se zástupcem Francie Daladierem, britským politikem Chamberlainem a italským Mussolinim. Vyhrožovali Hitlerovi válkou. To jej však pramálo znepokojovalo, neboť válku sám chtěl. Byl neoblomný. V zájmu zachování světového míru byla 29. září 1938 podepsána tzv. Mnichovská dohoda, na základě které byly následně pohraniční území Československa postoupena Německu. Pohraničí proto, že zde žilo nejvíce Němců. Drobný ústupek, který byl pro Hitlera akceptovatelný. Do budoucna měl stejně jiné plány než mírové uzavírání smluv.
Tyto úspěchy, ústupky a tiché tolerování ze strany západu v Hitlerovi zplodily pohrdání západními zeměmi. Byly pro něj jako červi, vystrašení a odsouzení k záhubě.
Z mírotvůrce strůjcem války
V Německu byl Hitler za jeho úspěchy oslavován. Skrze mýtickou atmosféru, lživou propagandu a emotivní projevy zfanatizoval obyvatele země a ti nejen, že uvěřili jím hlásané totalitní ideologii nacismu, ale i tomu, že byli židovští spoluobčané jakousi infekcí lidu. Nakonec tak pochopili nutnost světové války. Jejich Vůdce přeci věděl, co dělá.
Po vpádu Německa do Polska mocnostem, které mu doteď ustupovaly, konečně došlo, že Hitler o dohody nestál. Jejich politika drobných ústupků jen zvýšila Hitlerovo ego a podpořila jeho sebevědomé plány získat Evropu a klidně i celý svět.
Situace dopadla přesně tak, jak předpověděl Winston Churchill, britský politik a bojovník proti fašismu i jeho odnoži, německému nacionalismu: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“ Toto pronesl v reakci na podpis Mnichovské dohody. Jeho slova se naplnila za necelý rok.
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).