Velikonoční tajemství je srdcem církevního roku. Jaký je význam Velikonoc?

Již příští týden se slaví nejdůležitější svátek v křesťanské hierarchii. Velikonoce oslavují Ježíšovu oběť pro lidstvo, jeho umučení a zmrtvýchvstání. Ježíšovo spasitelské gesto je označováno jako „velikonoční tajemství“ (mysterium paschale) a pro křesťany představuje čin nezměrného rozsahu.


Název a význam

Velikonoce v církevní terminologii nesou také název „Pascha“. Název byl odvozen od hebrejského Pesach, což představuje nejdůležitější svátek židovský.  Dle tradice měli Židé v egyptském zajetí obětovat beránka a jeho krví označit své domovní dveře. Tyto domy Hospodin nestihl tragédií, která představovala desátou ránu egyptskou – vraždění prvorozených. Jednalo se o odplatu Boží za zotročení židovského lidu a jejich násilné držení v zemi. Pascha, neboli Velikonoce, oslavují prolití krve Ježíšovy, jakožto obětního beránka. Nikoliv za židovský národ, ale za celé lidské pokolení.

Spor o Velikonoce

Ježíšův vykupitelský čin se začíná slavit v souvislosti se zbožštěním jeho osoby, a to již v době odpoutávání se původních Židokřestanů od židovského náboženství, zhruba tedy v 1. století našeho letopočtu. Uvnitř postupně se formující církve však dochází k rozkolům ohledně data oslavy. Především v tehdejší Malé Asii chtěli velikonoční tajemství slavit vždy 14. nisanu. Tedy v den úplňku 1. jarního měsíce. Nezávisle na dni, na který toto datum připadne. Řím se přikláněl k pravidelné oslavě vždy v neděli po 14. nisanu.

Koncil v Niceji, konaný roku 325, rozhodl pro druhý způsob. Termín Velikonoc tak kolísá v rozsahu pěti týdnů. Hovoříme o tzv. pohyblivých svátcích.

koncil
Koncil v Niceji
Velikonoční triduum

Velikonoce se původně slavily během jednoho dne. Od 4. století se utvořilo „nejsvětější triduum ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného Pána“. To začíná večerní slavností na Zelený čtvrtek, tzv. Památka večeře Páně, tedy oslava Ježíšovy poslední večeře. Následuje liturgie Velkého pátku, jakožto památka na umučení Páně a končí Slavností Velikonoční nociVelikonoční neděle. Ta oslavuje Ježíšovo zmrtvýchvstání. Zatímco první dva dny se nesou ve znamení smutku nad smrtí Krista, Velikonoční neděli charakterizuje dojetí a radost ze zmrtvýchvstání.

Pentekosté, neboli padesátnice

Kristovo velikonoční tajemství a jeho oslava doznívá v následujících padesáti dnech. Po toto období platí zákaz postu, a jedná se o radostné dny.

Nabízí se otázka, proč zrovna oněch padesát dnů. Ježíš totiž, dle křesťanské tradice, po svém zmrtvýchvstání údajně nadále setrval se svými učedníky. Po čtyřicet dní je připravoval na to, že on brzy vstoupí na nebesa a oni budou působit jako jeho pokračovatelé na zemi. Učedníci se báli, že selžou. Slíbil jim tak seslat pomocníka, Ducha svatého. A tak, padesátého dne, došlo k tzv. „vylití sv. Ducha“. V tento den naplnil své věrné Duchem svatým, který měl vést jejich kroky, chránit je i novou víru. Tento den oslavujeme jako Letnice. Je to závěr velikonoční doby.

letnice
Umělcovo vyobrazení Letnic z r. 1200
Velikonoční postní doba

Velikonoce tak nejsou záležitostí pouze oněch třech významných dnů. Stejně jako doznívají v padesátidenním radostném období, předchází jim doba smutku a pokání. Ta trvá čtyřicet dní, během kterých se drží půst. Tím věřící napodobují samotného Ježíše, který se po svém křtu 40 dní postil. Půst by měl představovat jedno jídlo denně.

V běžně praktikované tradici je však na Velikonoce dodržován půst jen ve dvou dnech, a to o Popeleční středě a na Velký pátek. V tyto dny mají lidé prosit o sílu být lepšími a za chyby se kát. A tak například o Popeleční středě by se kajícníci měli obléct do kajícího roucha, posypávat se popelem a činit pokání. V tento den se uděluje tzv. Popelec, což je označení křížem na znamení očištění a smíření.

Jakkoli jsou Velikonoce v dnešní době oslavovány především jako svátky jara a jejich komerční charakter se začíná přibližovat Vánocům, Velikonoce jsou především svátky křesťanů a jejich víry.

Úvodní foto: Illarion Pryanishnikov: Easter Procession, 1893