Polednice je sice baladou K. J. Erbena. Tuto postavu však nevymyslel. Kde se tedy vzala?
Všeobecně známý příběh o Polednici, která zapříčiní smrt zlobivého dítěte v Erbenově Kytici, představuje čtvrtou baladu této básnické sbírky. Díky ní je nám tato postava známou. Karel Jaromír Erben ale čerpal z lidové tvorby a tuto hororovou postavu nevymyslel.
Původ? Lidová pověra i prostá zastrašovačka
Polednice je jakýmsi ekvivalentem Klekánice, děsivé stařeny, unášející po večerním odzvonění klekání neposlušné děti, které se přes nařízení rodičů nedostavily včas domů na pravidelnou modlitbu a přípravu ke spánku. Stmívá se, krajina ulehá k odpočinku a krajem se belhá Klekánice, která do skrytu noci unese ty děti, které se před blížící se tmou neskryly. Stejně tak Polednice odnáší nehodné děti. Jen v pravé poledne. Zde se zřejmě jedná o hříšníky, kteří nepřišli včas ke společnému obědu a samozřejmě polední modlitbě. Právě proto, že klekání se odbíjelo ráno, v poledne a večer, je podobnost těchto dvou postav očividná.
Obecně tak lze odkázat právě na analogii s Klekánicí. Ta vizuálně zřejmě odráží staré ženy, které po večerním klekání spěchaly do kostela. Vrásčité, shrbené, často podpírající se holí. Ve starých šatech, nejistým krokem se šourající na večerní mši. Malé děti svým vzhledem děsily. Ve své zatrpklosti se k nim ženy často chovaly nemile, v dětské představivosti tak evokovaly zlé tajemné bytosti.
Dohledat skutečný a přesný původ postavy Polednice lze ale jen těžko. Vychází z lidových tradic a tvoreb, které obecně odráží obavy a jevy, prostým lidem nevysvětlitelné. Tito lidé byli daleko náchylnější k mystice, než naše dnešní společnost. Věřili v duchy a strašidla, protože dostatečně nechápali svět kolem sebe. Proč přijde bouřka, proč je neúroda, co znamená zemětřesení či co zapříčiní smrt mladého člověka. Nebo proč zmizelo malé dítě. A tak vznikaly takovéto pověry, v nichž vystupovaly postavy, které za tím vším stály.
Tyto pověry ale také zrcadlí praktičnost lidovým říkankám vlastní. Skrze takovéto legendy lze jednoduše vysvětlit, co je zlé a co dobré, čeho se bát a čeho si vážit. Jedná se o jakási podobenství, která měla prostým lidem prakticky ukázat, co se stane, pokud se nebudou k přírodě, lidem i zvířatům chovat s respektem.
Kdo první a proč kdysi dávno pojmenoval a charakterizoval Polednici, se už nedozvíme, jedná se jen o domněnky. Temná bytost Polednice, která po staletí ohrožovala děti, každopádně ožila právě v Erbenově díle.
Erbenova Polednice
Podobně jako ostatní balady v Erbenově Kytici, i Polednice je zasazena do doby lidí pověrčivých a naivně věřících v paranormální jevy.
Význam díla je však širší. Ukazuje pomíjivost emocí, pochybnost vzteku a neúcty k nejbližším. Matka, nahněvaná na své dítě, prokleje kojence a přivolá na něj Polednici: „Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!“ A hle, ve dveřích se objeví zkřivená postava ženy, která dítě žádá. Matka ve smrtelné křeči tiskne dítě na svůj klín. Dítě nezemře zásahem Polednice, udusí jej vlastní matka: „Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě – zalknuté.“
Toto tedy odráží i naše strachy, které se v lidové tvorbě zhmotnily. Neboť nejhorších věcí jsme schopni my sami. Polednice představuje zástupný symbol našich slabostí a neřestí. Pokud si nevážíme toho, co máme, můžeme o to přijít. Pokud neuváženě zacházíme se slovy, může se to odrazit i ve skutcích.
Hlavně děti měly věřit
Polednice ale zrcadlí i věky prověřený způsob výchovy dětí, tedy zastrašování. V dobrém zájmu se uchylujeme k fantastickým lžím, abychom udrželi jejich bezpečí a zajistili jejich morální vývoj. Lidé dob dřívějších tuto potřebu pociťovali intenzivněji.
Dnešní mladí se už o Polednici dozvídají jen ze školních lavic. Přirozeně mají také své strašáky a strachy, ale Polednicí je už doma neděsí nikdo.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).