První Čech na severním pólu. Kvůli havárii vzducholodi živořil na ledovci desítky dnů
Řekneme-li havárie vzducholodi, většině z nás se vybaví tragický konec německé chlouby Zeppelin LZ-129. Ta byla známá pod názvem Hindenburg a svůj poslední let absolvovala v květnu 1937. Už málo se ale ví o dřívější havárii italské vzducholodi Italia, která sice nepřinesla smrt desítkám cestujících, zato však většinu posádky na desítky dnů uvěznila na severním pólu. Jedním z členů výpravy byl i český vědec František Běhounek.
Nadaný student ve službách nové vědy
František Běhounek (1898 – 1973) nejprve vystudoval reálné gymnázium a od roku 1916 byl posluchačem přednášek Univerzity Karlovy. Zde absolvoval obor matematika – fyzika. Už během svých vysokoškolských studií však projevil zájem o nově vznikající odvětví – radioaktivitu. Ta byla po dlouhou dobu pouze podřadným okrajem vědy ve stínu fyzikálního a chemického výzkumu. Od konce 19. století však byla učiněna řada objevů, které ji posunuly do popředí odborného zájmu.
Běhounek získal doporučení svého profesora a ihned po získání diplomu odjel jako stipendista do Institutu du Radium v Paříži, vedeném Marií Skłodowskou-Curie. Během let se úspěšně vypracoval coby fyzik-radiolog, badatel, pedagog, spisovatel a zakladatel Státního radiologického ústavu ČR.
Neúspěšná mise na severní pól
Běhounek se mimo jiné zabýval studiem kosmického záření, tzv. Hessovými paprsky. Svoji pozornost chtěl věnovat existenci šířkového efektu záření, kvůli kterému se rozhodl při polární expedici proměřit geomagnetický efekt kosmického záření. Na přímluvu samotné Marie Skłodowské-Curie u prezidenta Masaryka skutečně získal finanční podporu. Měl vyrazit společně s týmem vzducholodi Norge. Velitel Amundsen však jeho účast zamítl. Dovolil nicméně naložit Běhounkovy přístroje, jejichž záznamy se následně staly podklady pro jeho výzkum.
Napodruhé už to vyšlo. Na palubě vzducholodi Italia
Italia představovala vrchol italské letecké technologie. Vzducholoď, spolu s plánovanou expedicí v čele s generálem Nobilem, měla být ukázkou pokroku a úspěchu tehdy fašistické Itálie. V dubnu 1928 do ní nastoupilo dvacet členů výpravy. Byl mezi nimi i František Běhounek, který byl tentokrát k účasti oficiálně přizván. A tak jako první Čech přeletěl nad severním pólem.
15. dubna v ranních hodinách Italia vyrazila z Milána, pokračovala přes rakouské Alpy a v odpoledních hodinách se pohybovala nad Československem. Letěla nízko, a tak nabízela pohled vskutku excelentní. Po řadě technických problémů, které dosažení Špicberků uprostřed Severního ledového oceánu pozdržely, nakonec do svého cíle dorazila. Bylo naplánováno pět výzkumných vzletů.
Když led zabíjí
Třetí výprava z 23. května však byla poslední misí slavné Italie. Vzducholoď sice úspěšně dosáhla severního pólu, jenže počasí bylo nemilosrdné. Vítr, srážky a mráz znemožnily sestup vědecké skupiny, proto po hodinovém snažení posádka pouze symbolicky shodila dolů vlajku a dřevěný kříž darovaný samotným papežem. Následně začala tragická cesta zpět.
Námraza byla stále silnější, loď těžkla. Ani speciální konstrukce uzpůsobená pro polární povětrnostní podmínky nedokázala lodi odlehčit. Po několika záchranných manévrech bylo jasné, že havárii už nic nezabrání. Italia tak dopadla na zamrzlou mořskou hladinu. Kabina vzducholodi zpříma narazila do sněhu a oddělila se. Takto odlehčený zbytek konstrukce se znovu vznesl a navždy zmizel i s několika mechaniky, kteří v lodi uvízli. Jejich zmizení je dodnes záhadou.
Zbylí členové posádky se utábořili na ledové kře a po celých 49 dnů obývali malý stan. Svůj život udržovali denní dávkou 300 gramů jídla pro každého. V třeskutých mrazech jim jedinou úlevou byl jejich oděv a kožešinové zbytky spacích pytlů vyskládané na zemi. Den za dnem se snažili přivolat pomoc, vysílačka však nebyla plně funkční. Někteří nevydrželi tlak situace a vydali se pěšky hledat pevninu. Ani ty už jejich blízcí nikdy živé neviděli.
Nakonec se však stal zázrak a vysílačka umožnila přivolat záchranu. Ruský radioamatér zachytil volání o pomoc. Okamžitě se začala sestavovat mezinárodní záchranná mise. Posádku nakonec zachránil ruský ledoborec Krasin, který jediný dokázal zdolat podmínky severního pólu.
Tragédie, která pomohla vědě
Z dvacetičlenné posádky se domů vrátilo devět mužů. Mezi nimi i Běhounek, který svůj zážitek následně knižně publikoval. Díky získaným poznatkům se stal objevitelem šířkového efektu kosmického záření, což představovalo jeho životní vědecký úspěch.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).