Se svátkem svaté Barbory bylo spojeno více zvyků než jen trhání barborek
Dnešní svátek sv. Barbory je spojován s trháním barborek, větviček ovocného stromu nebo zlatice. Když barborka podle tradice ve správný den vykvete, přinese to její svobodné majitelce řadu výhod. Se 4. prosincem se ale v minulosti pojilo daleko více lidových zvyků, z nichž jsou některé pomalu zapomenuty.
Všechny tradice vycházejí z osudu svaté Barbory, mučednice a dnes patronky mladých dívek, jejíž krátký život ukončil setnutím hlavy její vlastní otec. Ten ji natolik chtěl uchránit svodům křesťanství, že ji zavřel do luxusní věže. Mezi služebnictvem ale pracoval tajný křesťan, který ji k nové víře přivedl. Otec, velký odpůrce křesťanů, u Barbory našel kříž a dívku chtěl zabít. Ta utekla, ale nedokázala se ukrývat dlouho. Otec ji vypátral a snažil se ji křesťanství rozmluvit. Barbora se víry nevzdala, a proto byla postavena před soud. Během výslechu byla krutě mučena, rány se jí ale zázračně hojily. Když ji vedli na popraviště, kde byl katem sám otec, utrhla větvičku, která později vykvetla uprostřed zimy. Mnozí tuto událost brali za zázrak a Barbořin kult nakonec přežil staletí.
Barborky obcházející vesnice
V minulosti obcházely v předvečer svaté Barbory venkovská stavení ženy a dívky zahalené do bílých prostěradel nebo šatů se závojem či rouškou přes obličej. V některých případech chodily ženy převlečené za jeptišky, jinde nosily na hlavě věnec. Většinou však převládala bílá barva jako symbol čistoty umučené světice.
Barbory nosily v rukou košíky naplněné ovocem, ořechy a sladkostmi. Ty pak rozdávaly dětem ve vsi, ale nebylo to zadarmo, zlobivé děti namísto sladkostí viděly rákosku. Barborky cestou po vesnici zpívaly o sv. Barboře a debatovaly se sousedy.
Hry a divadelní představení
Obyčej venkovských pochůzek se vyvinul z lidových her a divadelních představení, která se hrála až do 18. století na den svaté Barbory. Rukopisy těchto her se dodnes dochovaly a jejich předlohou byl život světice.
Věštění z větvičky
Na mnoha místech střední Evropy se udržoval zvyk věštění z utržené větvičky. Nejčastěji šlo o třešeň, která byla ve světnici postavena do nádoby s vodou. Svobodné dívky ke každé větévce přiřadily jména chlapců a ta, která vykvetla jako první, oznamovala budoucího ženicha. Někdy se také počítalo, kolikátý den větvička vykvete, což mělo značit měsíc, který bude v příštím roce nejšťastnější.
Největší význam ale mělo, když barborka vykvetla na Štědrý den. Její majitelku do roka čekala svatba, a pokud větvička rozkvetla dříve, termín vdavek se ještě více zkracoval. Jestliže k rozkvětu nedošlo do 24. prosince, svatba se naopak nejméně o rok posouvala.
Tradice trhání větviček se udržela až do dnešních dnů. Často jen zdobí domácnost, a pokud zrovna na Štědrý den vykvete, její majitel věří, že jej brzy čeká štěstí.
Pranostiky na svatou Barboru
Se svatou Barborou jsou spjaty desítky lidových pranostik. Většina z nich souvisí s adventním počasím, a tak se někde říkalo: „Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bude po celý advent,“ nebo „Barbora na ledu, Vánoce na blátě.“ Na úrodu v budoucím roce odkazovala další pranostika: „Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.“ Tak se podívejte z okna, třeba vám Barborka napoví, jak bude.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.