Jednou skončím v Kufneráku, říkali Plzeňané. Dnes je budova prázdná
Větu „Jednou skončím v Kufneráku“ bylo možné ještě před pár desítkami let slyšet v plzeňských domácnostech téměř běžně. Zaznívala někdy s nadsázkou a černým humorem, jindy jako konstatování obav ze stáří či nemoci. Neříkali ji ale jen senioři, občas si takto povzdychli i lidé v plné síle. Málokdo si přitom uvědomoval, jak hluboké a dávné kořeny tenhle výraz má.
Fodermayerův ústav
Příběh budovy u dnešní Doudlevecké ulice začíná jménem Augustin Fodermayer. Ten se narodil roku 1829 do rodiny významných plzeňských obchodníků a patřil k měšťanům, kteří své město nevnímali jen jako místo k podnikání, ale i jako závazek. Zapojoval se do veřejného života a zanechal po sobě stopu, která přetrvala celé století.
Na počátku 20. století vznikl naproti dnešní plynárně rozsáhlý chorobinec – ústav určený pro chudé a nevyléčitelně nemocné. Fodermayer jeho vybudování podpořil i finančně, mimo jiné věnováním svého právovárečného domu U Zlatého soudku na rohu dnešní ulice Bedřicha Smetany a Prešovské. Město mu za tento čin vzdalo hold přejmenováním tehdejší Školní ulice na Fodermayerovu.
Samotný ústav měl na začátku sedmdesát lůžek a Fodermayer založil i nadaci pro jeho chovance. O nemocné se staraly sestry řádu sv. Františka z Assisi. Když se mluvilo o chorobinci, každý Plzeňan věděl, že jde o Fodermayerův ústav v Doudlevcích.
V Kufneráku už jen tak nějaký Plzeňan neskončí
Ve dvacátých letech se kapacita budovy zvýšila přístavbou dalšího patra. Postupně se měnila i její funkce. Za války sem bylo přestěhováno samostatné neurologické a psychiatrické oddělení. Název Fodermayerův ústav časem ustoupil označení Kuffnerův pavilon, podle neuropatologa Karla Kuffnera. A právě z tohoto jména se zrodil lidový „Kufnerák“, neboli místo, které v plzeňském slovníku získalo téměř symbolický význam.
Až do roku 2011 zde fungovalo Onkologické a radioterapeutické oddělení přilehlé Fakultní nemocnice Plzeň. Pak se provoz přesunul na Lochotín a rozlehlý objekt zůstal prázdný. Jeho využití je aktuálně ve hvězdách.
Dnes budova působí trochu jako zapomenutý svědek času. Přitom se v jejích zdech odráží více než sto let plzeňských příběhů – od dobročinnosti měšťanských rodin přes péči řeholních sester až po moderní medicínu.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.