Autonomní tramvaje mohou v roce 2050 sloužit jako záchranáři i jako estetické doplňky města
Vize autonomní tramvaje pro rok 2050 představili studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara společně se svými kolegy z dalších fakult v Plzni v rámci výukového projektu DESING+.
Studenti při tvorbě návrhů hledali společně s odborníky ze společnosti Škoda Transportation odpovědi na nejrozmanitější otázky. Jaké systémy a materiály se budou za třicet let používat? Jak se změní design? Jaká bude potřebná velikost vozů? Budou mít cestující důvěru ke stroji bez řidiče? Jak zajistit pohodlí pro cestující? Nakonec byly představeny dva návrhy pro autonomní tramvaje, které v únoru mohla shlédnout hodnotitelská komise.
„Mezi hlavní témata patřilo rozčlenění interiéru, například odstranění tyčí, aby se u dveří nehromadili cestující a zrychlil se jejich nástup a výstup. Tématem konstrukce a designu exteriéru bylo navrhnout stroj vhodný pro sériovou výrobu, reflektující technický pokrok,“ vysvětluje Jan Korabečný, vedoucí ateliéru Produktový design II. Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU.
„Pro odhad možností techniky jsme vycházeli z historických zkušeností. Za posledních 20 let narostla kapacita baterií asi o 25 procent, lze tedy předpokládat, že dále poroste. Podobné je to i u konstrukčních materiálů a výrobních procesů. Je také nutné počítat s demografickým vývojem – bude přibývat starších pasažérů a lidí s hendikepem. Zde výborně pracovali studenti Fakulty zdravotnických studií, kteří pomáhali vytvořit ergonomické rozvržení interiéru,“ dodává Jan Korabečný.
Přátelský robot na kolejích
První navrženou tramvají je stroj na vodíkový pohon, který by zároveň pomocí čističky ovzduší zlepšoval kvalitu vzduchu ve městě. Konstrukce tramvaje je navržena tak, aby v případě krizové situace bylo možné její ovládání řidičem. Designér Kryštof Rozumek představil řešení interiéru, kde se pomocí zvýšených bočnic snažil navodit pro sedící pasažéry pocit bezpečí. Tyto inovativní prvky zároveň zpevňují celý skelet vozu. Student rovněž navrhl takový systém držení, který má přimět cestující uvolnit po nastoupení do tramvaje prostor dveří. Druhý designér, David Muk, navrhl exteriér jednoduchých zaoblených tvarů se zvýrazněním prostoru dveří.
Cílem bylo vytvořit tramvaj jako přátelského robota, který umožní pasažérům pohodlné cestování v klimatizovaném prostoru. Vůz navíc může díky automatizovaným externím defibrilátorům či SOS komunikátorům fungovat jako „pojízdný záchranář“.
Tramvaj jako umělecké dílo
Druhá tramvaj využívá bateriový pohon. Designéři Tomáš Cibulka a Tereza Machů navrhli vůz o délce 12 metrů s měchy, které slouží jako deformační zóny a jsou schopny pohltit energii případného čelního nárazu. „Hodně jsem se inspiroval moderní architekturou. Tramvaj by měla být jako socha, umělecký objekt, který povýší estetickou úroveň města,“ říká Tomáš Cibulka, který navrhoval exteriér vozu. Variabilitu interiéru zajistila Tereza Machů vysunovacími sedačkami, které například po větším koncertě či zápase budou zatažené, aby tramvaje byly schopné pojmout co nejvíce pasažérů.
S 3D modely tramvají studenti dále pracují. Na 2. dubna, kdy se uskuteční mezinárodní workshop DESING+, připravují prezentaci ve virtuální realitě.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.