Babylonská věž měla sahat až do nebe. Starozákonní Bůh ztrestal toto pyšné gesto a lid rozdělil

Starý zákon obsahuje řadu situací, v nichž se lidé odkloní od pokory k Bohu, za což je stihne trest. Po světové potopě měli přeživší lidé prozřít, začít si vážit svého místa na zemi i toho, že je Bůh ušetřil. Znovu se ale Boží lásce zprotivili. Ve svých sebevědomých ambicích chtěli dosáhnout až do nebe.


Starozákonní Bůh, Bůh trestající

Byť je součástí Bible Starý i Nový zákon, pojetí Boha je odlišné. Zatímco starozákonní Bůh (nazývaný Jahve) své neposlušné ovečky trestá, Bůh Nového zákona odpouští. Zatímco novozákonní Bůh dovolil oběť vlastního syna pro lidstvo, Bůh Starého zákona bral oběti z řad neposlušných věřících.

První rána Boží v podobě velké potopy

Bůh stvořil lidstvo. To si však tohoto daru nevážilo, ztrácelo víru, bylo náchylné k uspokojování vlastních tužeb, které stavělo nad asketickou pokoru k Bohu. Ten, ve svém zklamání, rozhodl se celé lidstvo sprovodit ze světa.

Spatřil však zbožného Noema a své rozhodnutí změkčil. Noema a jeho rodinu se rozhodl zachránit. Dle tradice světovou potopu přečkali v mohutné arše, kterou Noe postavil a ve které na příkaz Boží rovněž soustředil od každého zvířecího druhu jeden pár.

Poté, co byla celá země zaplavena, Bůh zalitoval této zkázy. V podobě duhy, která se nad vodní plochou objevila, zaručil přeživším, že již nikdy nebude chtít vše lidstvo vyhladit. Duha znamenala dohodu, jíž s lidmi uzavřel.

Noemova archa
Příprava na biblickou potopu
Sebevědomé lidstvo opět ztratilo pokoru

Noe a jeho děti s partnery obnovili lidské pokolení. Zprvu byli skromní a poslušní. Nové a nové generace žily k radosti Boží. Ale nakonec lidé opět selhali. Pokoru a víru v Boha nahradilo nezdravé sebevědomí a neomezená víra v moc člověka.

Podle odhadů je to více jak 4 000 let, co se v tehdejší zemi Šinar, později známé jako Babylonie, lidé rozhodli postavit si velké město, v němž budou společně a pohodlně žít. Rozhodli se ale také vystavit obrovskou věž, která bude sahat až do nebe a bude odrazem lidského umění a moci.

Zmatení jazyků jako původ všech národů

A Bůh znovu zasáhl. Nebral už životy, rozhodl se ale lidem vzít základ jejich společné práce – společný jazyk. Změnil tak jazyky mnohých a došlo ke zmatku. Lidé na sebe mluvili, jenže si nerozuměli, každý mluvil jinak. Zděšeně běhali jeden ke druhému a hledali alespoň někoho, kdo jim porozumí. A vznikly tak jednotlivé národy, coby skupiny lidí, kterým Bůh vnukl stejnou řeč.

Tyto jednotlivé skupiny už mezi sebou nebyly schopné komunikovat a znovu už se tak nedokázaly sjednotit v celek společně žijící i pracující. Sešlo tak ze stavby mohutné věže, lidé už neměli společný cíl, neboť je rozdělovala jazyková bariéra. Každá ze skupin si šla po svém.

Lidé se tak rozptýlili po světě a znovu žili dle nařízení Božích, skromně, v pokoře a víře. Svým skutkem jim totiž Bůh znovu ukázal, že nikdy nemohou dosáhnout jeho výšin. Svými činy a svojí mocí nikdy nemohou překonat svého stvořitele.

babylonská věž
Při stavbě věže se Bůh rozhodl lidem vzít základ jejich společné práce – společný jazyk. Malba: Lodewijk Toeput.
Počátek mnohosti jazyků, otázka bez jednoznačné odpovědi

Mezi badateli dochází k neustálým diskuzím. Objevují se názory o skutečném prapůvodním jazyku, který se postupně lokálně formoval a měnil. Existují však i teze o existenci několika základních jazyků, působících zároveň, nezávisle na sobě.

A tak, zatímco Bible má v původu jazyků jasno, na vědecké půdě existují jen nejisté teorie. Stavba Babylonské věže ale ukazuje mnohem víc. Kromě tradované síly Boží, ukazuje i to, že bez pokory se honíme jen za vzdušnými zámky, neboť přílišná pýcha předchází pád.

Úvodní obrázek: Marten van Valckenborch the Elder – Babylonská věž