Bakchův kult v Římě nadělal pěknou paseku. Bořil konvence a tíhl ke smilstvu
Antický Řím měl řadu náboženských kultů. Stejně jako společnost i náboženské obřady byly pod vlivem mužské nadřazenosti. To oni mohli vykonávat ceremonie, ženy většinou jen pasivně přihlížely. Přesto vznikl kult ve svém počátku výhradně ženský. A když mezi sebe přizvaly i muže, z kultu se stala Sodoma a Gomora.
Podřadné místo žen v římském náboženství
Řím a vše v něm bylo silně patriarchální, proto i náboženské úkony bývaly v rukou mužů. Pokud se ženy účastnily, pak byl kladen důraz buď na jejich panenskou čistotu, v případě ctihodných římských matron, coby manželek z vyšších kruhů, pak byla vyzdvihována jejich ctnost, pokora a především mateřství. Toho se využívalo k vyprošení Boží milosti v případě epidemií či jiných nahodilých katastrof.
Zvířecí oběti ženy přinášet nemohly a prolévat krev byla mužská výsada. Ženy mohly přinášet různé plodiny, ovoce nebo třeba obětní koláče. Jejich činnost však stále podléhala mužské autoritě.
Bakchův kult velebil víno, ženy a zpěv
Bakchantky byly v řecké mytologii průvodkyně boha vína Dionýsa (Bakcha). Jelikož byl vliv řeckých mýtů na tvorbu římských náboženských specifik silný, dostaly se tak Bakchantky i sem. A počestným římským měšťanům se svými neotřelými způsoby staly trnem v oku.
Zdá se, že kult byl ve svých počátcích výhradně ženský. Vyznačoval se bujarou zábavou, hudbou, zpěvem, tancem a veselím všeho druhu. A kolovala celá řada pověr. Ženy měly ve stavu vytržení mysli běhat po lesích zahalené jen listy břečťanu či zvířecí kůží. Díky speciálním čarám měly získat nadpřirozenou moc, a tak rvaly stromy ze země nebo trhaly divou zvěř, jejíž syrové maso jedly.
Co však římské senátory trápilo víc než tyto fantastické výmysly, byly šířící se pomluvy typu politického. Bakchův kult měl zastírat nelegální činnost, podvody, dokonce kolovaly zvěsti, že chystají převrat.
Muži v kultu jako začátek sexuálních orgií
Proč ani kdy bylo mužům umožněno stát se členy spolku, není známo. Údajně tak však poprvé učinila kněžka Paculla Annia, která zasvětila první mužské členy. Dá se snadno domyslet, co se na setkáních uprostřed noci a po litrech vína či jiných omamných látkách dělo. Nemravnost a promiskuita se staly významnou složkou oslav kultu. V očích patriarchální společnosti byly tyto chlípnosti především výsledkem ženského chtíče, coby pramene veškerého zla.
Když senát řekl dost
Pohoršení z takto uvolněných mravů narůstalo. Roku 186 př. Kr. římské úřady učinily tomuto živelnému bujaří přítrž. Senátním usnesením o bakchanáliích (Senatus consultum de Bacchanalibus) byl kult úředně zakázán. Jeho další činnost byla pod pohrůžkou trestu smrti zapovězena. Začal tak antický lov na čarodějnice. V době zákazu měl spolek přes sedm tisíc členů. Mnozí muži byli pozatýkáni a popraveni. Ženy nepodléhaly pravomoci státu, výkon onoho hrdelního trestu náležel rodině.
Bakchantky dnes
Říkají si „Bakchantky“ a hrdě se hlásí k tradici velebení darů vinných hroznů. Jejich cílem je „osvěta a propagace moravských vín, sebevzdělávání ve vinařství a vinohradnictví, prosazování žen v tradičních vinařských oborech i oborech souvisejících.“ Takto se představuje spolek moravských vinařek z Mikulova, které svoji lásku k vínu oficiálně prezentují od roku 2005.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).