Chodské slavnosti připomínají bohatou minulost Domažlicka. Nedokázali je potlačit ani komunisté
Jeden z nejstarších folklorních festivalů v Česku je na programu tento víkend v Domažlicích. Poprvé se Chodské slavnosti uskutečnily v roce 1955, ale jejich kořeny sahají do daleko hlubší minulosti a jsou spojovány s oslavnou poutí na památku španělského světce svatého Vavřince. Ráz pouti, potažmo slavností, se v průběhu doby měnil. Z malé pouti se stalo obrovské procesí, které před druhou světovou válkou vyústilo v obrovské shromáždění dávající najevo národní hrdost. Komunisté se poté snažili potlačit jejich církevní charakter a počátkem devadesátých let byly jen malou sešlostí. Dnes patří opět k jedné z největších událostí v Plzeňském kraji a jejich návštěvnost strmě roste.
Kořeny Chodských slavností
Všechny poutě mají církevní charakter a tak i prvopočátky Chodských slavností jsou ryze křesťanské. Za zlomové datum se dá považovat 10. srpen 1685, kdy byla na domažlické Veselé hoře vysvěcena kaple svatého Vavřince. Výběr místa nebyl náhodný. Z tohoto vršku Chodové ohněm oznamovali vpád nepřítele do země a když v roce 1683 postihl Domažlice požár, padl návrh na vybudování kaple nad městem, jež měla být vysvěcena památce svatého Vavřince. Tento španělský světec byl chápán jako ochránce před ohněm, a to kvůli své strašlivé smrti v roce 258, kdy byl jako mučedník pozvolna upečen na rozžhaveném rožni. Vavřinec se nakonec stal i patronem Domažlic. Kaple ale postupem času chátrala a ke znovuvysvěcení došlo až v roce 1851.
V té době církevní ráz poutě získával i zábavný charakter. Po mši se tančilo, zpívalo, vystupovali potulní herci a svatovavřinecká pouť pomalu zastiňovala i další dvě chodské poutě – svatojánskou a mariánskou.
20. století ve znamená národní hrdosti i potlačování církevních kořenů slavnosti
„Co slíbíme a řekneme své matce české? Slíbíme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým i všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme, až do posledního tlukotu srdce milovati budeme,“ řekl na mši v srpnu roku 1939 Mons. Bohumil Stašek, kanovník vyšehradské kapituly a muž, který byl o měsíc později zatčen a odvlečen až do konce války do koncentračního tábora Dachau. Svatovavřinecké pouti se toho roku zúčastnilo neuvěřitelných 120 000 lidí, přičemž samotné Domažlice měly v té době jen něco kolem 10 tisíc obyvatel. Předzvěst zlé doby posílila národní hrdost, jejíž zosobněním bylo Chodsko a jeho velká a hrdinská minulost. Další pouť se konala až po válce v roce 1945, navštívilo ji 80 tisíc lidí a slavnostní mši opět sloužil Mons. Stašek.
Po roce 1948 se charakter slavnosti stal nežádoucí nově nastolenému režimu, a tak komunističtí pohlaváři dělali vše proto, aby církevní charakter poutě potlačili. V roce 1951 se připomínala bitva u Domažlic. Oficiálně Chodské slavnosti vznikly v roce 1955, kdy proběhl jejich první ročník. Mezi lety 1963 a 1967 se ale slavnost jmenovala Dny pohraniční stráže a byla přesunuta na červenec. V roce 1968 slavnosti proběhly opět v srpnu a jejich součástí byla i dosud nežádoucí svatovavřinecká pouť. S nastolenou normalizací se dokonce uvažovalo o tom, že se oslavy budou konat jen jednou za pět let. To se naštěstí nestalo, ale na charakteru Chodských slavností se opět promítla komunistická ideologie.
K postupnému uvolnění došlo v 80. letech, kdy se slavnosti začaly znovu zaměřovat na národopis a místopis. V roce 1985 došlo k vtipné situaci, kdy pořadatelé chystali 30. ročník festivalu, ve skutečnosti se ale konal ročník číslo 31. Na chybu přišli až když bylo pozdě, a tak jednoduše prohlásili rok 1955 za nultý ročník.
Zájem o minulost a tradice znovu ožívá
Po socialistické agónii zájem o lidové tradice značně poklesl. Lidé se obraceli na západ, se kterým přišla i demokracie a na svoje kořeny na čas zapomněli. Na Chodské slavnosti se sice vrátila svatovavřinecká pouť, ale slavnost měla v roce 1991 jen dva pořady. Situace se začala zlepšovat až v polovině dekády a v roce 1996 se oslavy rozšířily do tří dnů. V současnosti jsou Chodské slavnosti opět vyhledávanou akcí a navštěvují ji lidé z celé republiky.
Chodsko je krásný kraj, který si stále udržuje staré lidové tradice i nářečí. Místní folklór je ovlivněn přilehlým Bavorskem i velkolepou minulostí Domažlicka. Chodské slavnosti jsou tak přehlídkou pestrých lidových krojů, zvyků a řemesel jako je místní krajkářství nebo tradiční lidová keramika. Charakteristickým hudebním nástrojem této příhraniční oblasti jsou dudy a tak jejich nezaměnitelný zvuk k Chodsku neodmyslitelně patří, stejně jako lidová architektura, v jejíž kulisách slavnosti probíhají. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na místní specialitu, kterou jsou chodské koláče.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.