Chodské slavnosti připomínají bohatou minulost Domažlicka. Nedokázali je potlačit ani komunisté

Jeden z nejstarších folklorních festivalů v Česku je na programu tento víkend v Domažlicích. Poprvé se Chodské slavnosti uskutečnily v roce 1955, ale jejich kořeny sahají do daleko hlubší minulosti a jsou spojovány s oslavnou poutí na památku španělského světce svatého Vavřince. Ráz pouti, potažmo slavností, se v průběhu doby měnil. Z malé pouti se stalo obrovské procesí, které před druhou světovou válkou vyústilo v obrovské shromáždění dávající najevo národní hrdost. Komunisté se poté snažili potlačit jejich církevní charakter a počátkem devadesátých let byly jen malou sešlostí. Dnes patří opět k jedné z největších událostí v Plzeňském kraji a jejich návštěvnost strmě roste.

Kořeny Chodských slavností

Všechny poutě mají církevní charakter a tak i prvopočátky Chodských slavností jsou ryze křesťanské. Za zlomové datum se dá považovat 10. srpen 1685, kdy byla na domažlické Veselé hoře vysvěcena kaple svatého Vavřince. Výběr místa nebyl náhodný. Z tohoto vršku Chodové ohněm oznamovali vpád nepřítele do země a když v roce 1683 postihl Domažlice požár, padl návrh na vybudování kaple nad městem, jež měla být vysvěcena památce svatého Vavřince. Tento španělský světec byl chápán jako ochránce před ohněm, a to kvůli své strašlivé smrti v roce 258, kdy byl jako mučedník pozvolna upečen na rozžhaveném rožni. Vavřinec se nakonec stal i patronem Domažlic. Kaple ale postupem času chátrala a ke znovuvysvěcení došlo až v roce 1851.

V té době církevní ráz poutě získával i zábavný charakter. Po mši se tančilo, zpívalo, vystupovali potulní herci a svatovavřinecká pouť pomalu zastiňovala i další dvě chodské poutě – svatojánskou a mariánskou.

Dobová fotografie z Veselé hory
Dobová fotografie z Veselé hory
20. století ve znamená národní hrdosti i potlačování církevních kořenů slavnosti

“Co slíbíme a řekneme své matce české? Slíbíme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým i všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme, až do posledního tlukotu srdce milovati budeme,” řekl na mši v srpnu roku 1939 Mons. Bohumil Stašek, kanovník vyšehradské kapituly a muž, který byl o měsíc později zatčen a odvlečen až do konce války do koncentračního tábora Dachau. Svatovavřinecké pouti se toho roku zúčastnilo neuvěřitelných 120 000 lidí, přičemž samotné Domažlice měly v té době jen něco kolem 10 tisíc obyvatel. Předzvěst zlé doby posílila národní hrdost, jejíž zosobněním bylo Chodsko a jeho velká a hrdinská minulost. Další pouť se konala až po válce v roce 1945, navštívilo ji 80 tisíc lidí a slavnostní mši opět sloužil Mons. Stašek.

Po roce 1948 se charakter slavnosti stal nežádoucí nově nastolenému režimu, a tak komunističtí pohlaváři dělali vše proto, aby církevní charakter poutě potlačili. V roce 1951 se připomínala bitva u Domažlic. Oficiálně Chodské slavnosti vznikly v roce 1955, kdy proběhl jejich první ročník. Mezi lety 1963 a 1967 se ale slavnost jmenovala Dny pohraniční stráže a byla přesunuta na červenec. V roce 1968 slavnosti proběhly opět v srpnu a jejich součástí byla i dosud nežádoucí svatovavřinecká pouť. S nastolenou normalizací se dokonce uvažovalo o tom, že se oslavy budou konat jen jednou za pět let. To se naštěstí nestalo, ale na charakteru Chodských slavností se opět promítla komunistická ideologie.

české kroje
Od 80. let se znovu Chodské slavnosti zaměřují na národopis. S Domažlickem jsou neodmyslitelně spjaty kroje.

K postupnému uvolnění došlo v 80. letech, kdy se slavnosti začaly znovu zaměřovat na národopis a místopis. V roce 1985 došlo k vtipné situaci, kdy pořadatelé chystali 30. ročník festivalu, ve skutečnosti se ale konal ročník číslo 31. Na chybu přišli až když bylo pozdě, a tak jednoduše prohlásili rok 1955 za nultý ročník.

Zájem o minulost a tradice znovu ožívá

Po socialistické agónii zájem o lidové tradice značně poklesl. Lidé se obraceli na západ, se kterým přišla i demokracie a na svoje kořeny na čas zapomněli. Na Chodské slavnosti se sice vrátila svatovavřinecká pouť, ale slavnost měla v roce 1991 jen dva pořady. Situace se začala zlepšovat až v polovině dekády a v roce 1996 se oslavy rozšířily do tří dnů. V současnosti jsou Chodské slavnosti opět vyhledávanou akcí a navštěvují ji lidé z celé republiky.

chodské slavnosti
Chodské slavnosti v roce 2016. Foto: donald judgle, Wikimedia

Chodsko je krásný kraj, který si stále udržuje staré lidové tradice i nářečí. Místní folklór je ovlivněn přilehlým Bavorskem i velkolepou minulostí Domažlicka. Chodské slavnosti jsou tak přehlídkou pestrých lidových krojů, zvyků a řemesel jako je místní krajkářství nebo tradiční lidová keramika. Charakteristickým hudebním nástrojem této příhraniční oblasti jsou dudy a tak jejich nezaměnitelný zvuk k Chodsku neodmyslitelně patří, stejně jako lidová architektura, v jejíž kulisách slavnosti probíhají. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na místní specialitu, kterou jsou chodské koláče.

Zdroje: V. Vondruška – Církevní rok a lidové tradice, J. F. Hruška – Chodská čítanka, www.chodskeslavnosti.cz. Úvodní foto: donald judgle, Wikimedia