Ilustrační obrázek. Zdroj: Volné dílo, Wikimedia

Během posledního hladomoru v českých zemích lidé jedli mršiny, ale dokázali si i pomáhat

České země postihl poslední velký hladomor v letech 1770-1772. Na vině bylo období velice nepříznivého počasí, ale také lidská hamižnost. V důsledku hladu, nemocí, ale také díky naprosté nepřipravenosti a touze zbohatnout, zemřelo více jak čtvrt miliónu lidí. Našly se ale osobnosti, které pomohly svým poddaným přečkat těžkou krizi. Jednou z nich je nenáviděná a následně milovaná hraběnka Černínová ze šťáhlavsko-nebílovského panství.

Hlad, nemoci a smrt

Špatná úroda provázela zemědělce po celá šedesátá léta 18. století. Výjimkou snad byl jen rok 1768, kdy se hospodářům podařilo částečně doplnit sýpky. Jenže poté následovaly dva chladné a deštivé roky, což mělo za důsledek bídnou úrodu. Hladomor se začal objevovat v roce 1770, ale v plné síle propukl o rok později. Někteří odborníci za špatným počasím vidí vrchol takzvané malé doby ledové, která Evropu zužovala již od počátku 14. století. V roce 1317 dokonce zamrzla Vltava a v důsledku téhož roku zemřely v českých zemích tisíce lidí. A umíralo se i o čtyři století později.

Hlad doprovázela epidemie tyfu, úplavice i chřipky. Lidé na vesnicích podle dobových svědectví jedli nejrůznější druhy trav i hlínu. V zoufalé sháňce po čemkoliv poživatelném ztráceli veškeré zábrany a krizi tak ještě více prohlubovali. Ruku v ruce se stále stoupající drahotou se hlad začal objevovat i mezi měšťany a bohatšími vrstvami společnosti. Lidé žebrali při cestách, ale brzy nebylo od koho almužnu dostávat. Hospodáři začali s porážkou dobytka, který pro ně znamenal jediné živobytí a až maso došlo, ocitli se bez potravy i oni.

Částečnou vinu na krizi nesou také pozemkové vrchnosti, které neuchovaly přebytky obilí z lepších let, ale prodaly je do zahraničí. Josef II. sice nechal otevřít armádní sýpky, ale zásoby nemohly vystačit pro všechny hladové krky. Do toho všeho se šířilo překupnictví. Kdo náhodou měl něco navíc, prodával to za draho bohatým. Na následky hladomoru tak na našem území zemřelo více jak 250 tisíc lidí.

Obraz většiny země tak vypadal všude stejně. Obyčejní lidé umírali hlady nebo na přidružené choroby. Snažili se lovit zvířata, to ale bylo fyzicky náročné, a tak ze zoufalství pojídali mršiny, což jen vyvolávalo další nemoci a umírání. Průměrný věk života se v té době pohyboval mezi 25 a 28 lety, nutno však dodat, že se dospělosti dožívala asi jen polovina živě narozených dětí.

Zlá paní ze Šťáhlav, která zachránila své poddané

Během hladomoru ale nekoukal každý jen na sebe. Hezký příběh se odehrál ve Šťáhlavech na jižním Plzeňsku, kde neoblíbená hraběnka Marie Barbora Černínová ukázala během krize svou lidskou tvář. Druhá manželka hraběte Černína byla na šťáhlavsko-nebílovském panství dlouho považována za přísnou megeru, která je vůči svým poddaným až moc podezíravá. Každého při sebemenším prohřešku tvrdě trestala, a tak si rychle vysloužila pověst zlé paní. Lidé ji neměli rádi a o jejích skutcích, ať už skutečných či přikrášlených, se povídalo i daleko za hranicemi Plzeňska.

Vše se změnilo až s příchodem hladomoru. Hraběnka se ukázala sice jako přísnou, ale za to připravenou paní. Ve špýcharech tak byl připraven dostatek obilí i žita. Dle úředního rozhodnutí se měly zásoby rozdělovat hospodářům, jenže Černínová věděla, že se mezi nimi mohou najít tací, kteří cenné zásoby raději dál prodají a peníze propijí. Proto zajistila mletí zrna i pečení chleba, na které osobně dohlížela. Bochníky pak s pomocnicemi zdarma a spravedlivě rozdělovala podle toho, kolik měla jaká rodina dětí. Její zásluhou tak panství hladomor zvládlo překonat. Od té doby se pohled poddaných na hraběnku zcela změnil a když v roce 1789 zemřela, celé panství ji oplakávalo.

Zdroje: Kolektiv autorů – Kronika Českých zemí 1681 – 1840; chvalenice.cz

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Cookie Consent with Real Cookie Banner