Intelektuální básník, který se stal rockovou hvězdou. Jim Morrison se dostal z vrcholu na dno za pouhých šest let

Jim Morrison, zpěvák a lídr skupiny The Doors, se stal sexuálním symbolem sedmdesátých let. Kapela se v té době dostala na vrchol popové scény. Svými fanoušky, patřícími ke generaci lásky a hnutí hippies, však pohrdal. Nikdy se totiž nedokázal vyrovnat s tím, že nevyhledávají skrytý filozofický podtext jeho písní, ale dívají se na něj pouze jako na rockovou hvězdu. Nezamýšlejí se, chtějí jen show.

Intelektuál i bohém

Jim vyznával vyšší filozofii Jacka Kerouaca, představitele beatnické prózy. Beatníci, neboli beat generation (v překladu zbitá generace), byli jacísi předchůdci hnutí hippies. Jejich volně pojatý, bohémský život byl však plný hlubokých myšlenek a úvah. Jednoduchému smýšlení hippies se vysmívali. Morrisonova básnická tvorba byla také ovlivněna Fridrichem Nietzschem. Právě jeho často složité a dvojsmyslné vyjadřování, které přejal, se stalo nejedním faux pass na jeho koncertech. Neboť veřejnost nepochopila, že nehovoří přímo, nedokázala číst mezi řádky.

Studoval na filmové fakultě v Los Angeles (UCLA), a to s dobrým prospěchem. Jelikož se však jeho závěrečný film, promítaný na konci ročníku, shledal s kritikou, studium roku 1965 ukončil. Za svým dílem si stál natolik, že odmítl film přepracovat a ze dne na den se rozhodl dát se jiným směrem.

Hvězda začíná zářit aneb Cesta vzhůru

Ještě téhož roku vzniká skupina The Doors, jejíž založení Jim dohodne během nezávazného rozhovoru na pláži v L. A. se svým kamarádem Rayem Manzarekem. Název skupiny je inspirován textem básně Williama Blakea, v níž říká: „Kdyby člověk očistil brány svého vnímání, každá věc by se mu jevila taková, jaká je: nekonečná“. A tak se zrodila skupina The Doors, která v následujících letech otevře pomyslné dveře ke své nekonečné slávě.

Kapela se postupně ustálila na čtyřech členech, přidali se totiž další kamarádi, John Densmore a Robby Krieger.

Po celou svoji pěveckou kariéru trpěl Jim mindráky z toho, že jako jediný ve skupině neumí hrát na hudební nástroj a nezná noty. Tón svých písní udržoval jen zpaměti. Nevěřil příliš ani ve svoje pěvecké nadání, což ho zejména v počátcích vystupování značně stresovalo. To vedlo k tomu, že během prvních koncertů stál k publiku zády. Velmi často si také zakrýval oči rukou, aby se odosobnil a získal pocit soukromí.

Ve skutečnosti byl však Jim hnacím motorem skupiny. Jeho texty se stávaly hity, jeho hlas a charisma lákaly nejen fanoušky, ale i hledače talentů. Jedním takovým byl na počátku své kariéry osloven, že pokud opustí zbylé členy skupiny a dá se na sólovou kariéru, pak z něj udělá hvězdu. Jim bez váhání odmítl. Hvězdné kariéry se dočkal i tak. Rovněž autorství jeho písniček bylo vždy směřováno k The Doors, skupině jako celku.

Na koncertech oslňoval svými kostýmy, z nichž nejčastější byly přilehlé kožené kalhoty a košile. Na rozdíl od jiných celebrit neměl nikdy svého osobního stylistu, své oblečení i profesní vystupování si určoval sám.

Během vystoupení však přitahoval nadšené pohledy i svými tanečními kreacemi, které často přecházely do stylu šamanských rituálních póz. V dětství byl svědkem nehody, během níž zemřel právě šaman. Jim od té doby věřil, že se při jeho posledním vydechnutí duše vtělila právě do něj. Obdivoval šamanskou spiritualitu, stejně jako kouzlo pustin a jejich obyvatel, štírů, hadů a ještěrů. Sám sebe často nazýval The Lizard King, ještěří král. Zajímalo ho vše temné, což se promítalo do jeho básní i textů písní.

Nejznámější jsou však jeho poetické vsuvky. Během písně se zastavil a začal recitovat často až nesmysluplné texty. Ony ale nesmyslné nebyly. Šlo právě o jeho filozofické vyjadřování, jehož význam publikum bez bližších znalostí Nietzscheho temné filozofie nechápalo.

Hvězda zůstává nepochopena. Přes dno lahve až do hrobu

Fanoušci jej milovali. Jeho vystoupení, show a zpěv je přivádělo k blaženému šílenství. On však nenáviděl to, jak na něj pohlíží. Zajímá je pouze tělo. Nezamýšlejí se nad texty, chtějí jen rock. Toto zklamání z neuznání jeho umění ho přivedlo ke stále častější konzumaci alkoholu. V době LSD a jiných omamných drog dal přednost pomalému upíjení se k smrti. Drogám se sice nevyhýbal, ale oním hlavním antidepresivem se mu stala neustálá konzumace whisky. To vedlo k jeho přeměně. Manzarek dokonce hovořil o vzniku Jimovo alter ega, které nazýval Jimbo.

A začal úpadek. Jim byl na koncertech silně opilý, jeho scény se stávaly dramatičtějšími, monology mezi písněmi trvaly celé dlouhé minuty. A o jejich smyslu už se dalo vážně pochybovat. Někdy zničehonic zmlkl, jindy řval. Nejednou se dostavil pozdě, častokrát konzumoval alkohol i během vystoupení nebo natáčení alba. To vedlo k rozkolům ve skupině. Ostatní členové se snažili jeho pití korigovat. Dokonce mu zaplatili společníky, kteří s ním měli vysedávat v barech a držet jej zkrátka. Nikdy k tomu nedostali příležitost. Jim je totiž vždy přepil dřív, než by jej zastavili. A tak se zbytek skupiny rozhodl Jimovi napřímo říct, že už pije moc a měl by zvolnit. Jejich radu si vzal k srdci a nepil. Celý jeden týden.

V roce 1971, krátce po fiasku na jednom z koncertů, kde už fanoušky otevřeně odsoudil, že jsou jen ovce bez názoru, skupinu opustil. Za obscénní výrazy během koncertů a domnělé odhalování na něj byly vydány dva zatykače. Nejistá svoboda jej stresovala ještě víc. Už nemohl dál. Se svojí životní láskou Pamelou Courson odlétl do milované Paříže. Toužil začít znovu. Psát básně, procházet se romantickými zákoutími, najít klid. Byť vlastním nákladem vydá dvě sbírky, jeho básně nemají velký úspěch. Neboť jak je mu řečeno: „Rocková hvězda a básník? To ne.“ Jeho minulost ho dohnala.

Z minulosti se velmi rychle znovu vplížil i alkohol. Morrison upadl do stavu nenaplnění a nespokojenosti. Uzavíral se do sebe. Jako básník se neprosadil a sláva mu začala chybět. Den za dnem se mu úsměv na tváři vykouzlil jen díky velkému množství alkoholu. Už skoro ani nejedl. Jen pil. A jeho zdravotní stav se prudce zhoršil. Špatně se mu dýchalo, kašlal krev. Bylo mu důsledně doporučeno přestat pít. On už ale z onoho rozjetého vlaku nedokázal vystoupit, alkohol byl jeho hnací silou.

Jim byl fascinován smrtí. Pořád o ní hovořil a stále ho lákala. Bohužel mu přišla naproti velmi brzy. Zemřel pravděpodobně na selhání srdce ve věku pouhých 27 let. Byl nalezen po velkém flámu ve svém pařížském bytě. Ve vaně plné vody. Psal se 3. červenec 1971.

Po smrti Jimiho Hendrixe a Janis Joplin začal Morrison často žertovat, že on bude třetí. A jeho slova se naplnila. Smutný konec neobyčejného umělce dnes připomíná citát v řečtině na jeho hrobě pařížského hřbitova Père-Lachaise. V překladu zní: „Věrný svému démonu“.

Podobně jako u jiných umělců se objevily krátce po jeho smrti dohady a konspirace, že Jimova smrt byla pouze jeho vlastním zastíracím manévrem, určitou inscenací a že žije dál. Toto nebylo nikdy ničím potvrzeno. Legenda Jim Morrison s největší pravděpodobností skutečně podlehl svému životnímu stylu, připomínajícímu jednu velkou alkoholovou jízdu.

The Doors a jejich písně se však staly nesmrtelnými, Jimův odkaz tak žije dál.

Galerie:

Jim Morrison a The Doors




Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz

 
Přidat na Seznam.cz