Jakub Noha. Foto: M-klub

Jakub Noha zahraje mezi knihami

Po roce se vrací Jakub Noha do plzeňské Obvodní knihovny Skvrňany, aby zahrál své písně mezi knihami. Zahraje v úterý, 21. ledna 2020 od 18:00 v komorním prostředí knihovny. S Jakubem jsme připravili krátký rozhovor.

Jaké byly vaše hudební začátky?

Hudební začátky, vzato od píky: v dětství přetrpěných 5 let chození do houslí. Pak ve 14 letech jsem si za Kčs 140,- koupil kytaru a to zcela změnilo můj život. Ve věku už asi 11 let jsem lovil uchem rock‘n‘roll na rádiu Luxemburk, nejdřív jsem si to jen zpíval, později s kytarou jsem se to pokoušel zahrát. Pak přišly kapely jako Beatles, Rolling Stones, Kinks… Na střední škole jsme založili kapelu s tímhle repertoárem. A pak to šlo dál, první pokusy o vlastní tvorbu. V roce 1974 jsem si poprvé troufl vystoupit s tím ve VŠ klubu.

Můžete čtenářům přiblížit vaši tvorbu?

Nějaké stylové škatulkování mi moc nesedí. Považuju styly spíš za výrazové prostředky a rád přeskakuju z jednoho do druhého. Ale dá se tu leccos vystopovat. Tak jistě je tu vliv těch kapel, které jsem vstřebával v dětství až mládí, jak jsem už říkal výše. Pak mi do krve přecházeli takoví hoši jako Dylan, Neil Young, ale i soul 60-tých let. Mám rád muziku živelnou, ale harmonicky trochu propracovanou. Je to rock? folk? blues?…

Většinou hrajete s Jakub Noha Bandem, ale mezi knihami zahrajete sólo. Co je vám bližší?

Řekl bych, že hraju sám i s kapelou tak půl na půl. Možná, že teď dokonce víc sám. Je to částečně dáno i organizačně finančními potížemi. Kapela vyžaduje víc obého. A bližší mi není ani jedno ani druhé. Oboje mi dává možnost předávat si energii vzájemně s publikem. Myslím, že při sólovém vystoupení víc vystoupí na povrch obsah sdělení obsaženého v písničkách, při kapele zas ta divokost, která k té muzice, kterou mám rád, patří.

Připravujete novou desku?

Ano připravuju, „materiál“ – písničky pro ní mám, patrně to bude jen s kytarou a jen se střídmým dalším doprovodem. Ale to je ještě ve hvězdách. Forma se teprve rodí.

Nedávno jste vydal komplet 8CD, můžete čtenářům přiblížit, co tam najdou?

Na tom kompletu jsou většinou živé nahrávky, a to z velmi širokého časového období. Nejstarší jsou z roku 1983, nejmladší z roku 2009. Doufám, že jsem ty letopočty nesplet. Nahrávky jsou velmi kvalitně zpracované zvukařem Broňkem Šmídem, takže to nejsou jen otevřené archívy se zajímavými dokumenty, ale i kvalitní poslech ještě obohacený o bezprostřednost živého vystoupení. Jsou tam sólová vystoupení i s doprovodem elektrifikované kapely. Na posledním CD jsou raritní nahrávky domácích experimentů, které jsou možná někdy až legrační, ale myslím, že slušně dokumentují dobu.

Kdybyste si mohl vybrat jednoho (nebo více) interpreta, se kterým byste si rád zahrál na pódiu, kdo by to byl?

Aj! tak to nevím, spíš bych se sám zeptal do světa, jestli by si se mnou třeba někdo rád nezahrál!?

Do Obvodní knihovny Skvrňany se vracíte již potřetí. Na co se mohou návštěvníci koncertu těšit?

Především se tam těším já sám. Moc rád se do Knihovny vracím. Asi ničím moc nepřekvapím ty, co na mě už byli, ale kdož ví? Snažím se stále zrát, snad se to i teď projeví. Nepamatuji se, co jsem hrál minule, takže nezaručím, že nebudu hrát něco jiného nebo to samé. Určitě se to bude překrývat, téměř vždy hraju „Štěrbinou ve dveřích“, „Motýlí hru“, „Zvěrokruh“… A některé ty, co chystám na nové album. Ale ty také nejsou zas tak fungl nové, takže jsem některé už loni asi hrál. Mně, a snad i posluchačům, jde hlavně o ten zážitek.

Rozhovor připravil Jan Albrecht.




Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz

 
Přidat na Seznam.cz