Jan Jiří Grasel kradl od útlého dětství a rostl pro oprátku. Jeho popravu sledovaly tisíce lidí
Mluvíme-li o grázlovi, myslíme tím lumpa, podvodníka či jiného zločince. A nejen u nás. I v německy mluvících zemích má tento výraz stejně hanlivý význam už více jak 200 let. Jan Jiří Grasel (německy Johann Georg Grasel) zkrátka grázlem v dnešním slova smyslu byl. Nechvalně proslul velkým počtem loupeží, ale i svojí brutalitou. Když Grasela v roce 1818 věšeli, na jeho poslední výdech se přišlo podívat 60 tisíc lidí.
Předem napsaný osud
Světlo světa spatřil na jaře roku 1790 v Nových Syrovicích nedaleko Moravských Budějovic. Dětství prožíval v bídě a hladu. Jeho otec Tomáš se rodinu snažil uživit jako pohodný, ale vzhledem k charakteru řemesla jím i celou rodinou většinová společnost opovrhovala. Pohodný, nebo také ras, totiž odchytával potulná zvířata, která zabíjel, případně odstraňoval zdechliny. Matka Regina žebrala na ulicích. Nedostatek financí se oba rodiče snažili kompenzovat krádežemi, k čemuž vedli i syna. Otec ale skončil za mřížemi už v roce 1792, matka se do žaláře poroučela v roce 1801.
Grasel nedostal od rodičů do vínku zhola nic. Negramotný holomek kradl, sotva uměl mluvit. V devíti letech přišel první trest za zcizení mouky. Vyfasoval dva týdny za katrem a výprask metlou. Jenže mladý kriminálník se jinak než krádežemi nedokázal uživit a zřejmě jej trestná činnost i uspokojovala.
Neštítil se ničeho
V pubertě byl již ostříleným lupičem. Potuloval se na pomezí Čech, Moravy a Rakouska a formoval kolem sebe bandu podobných vyvrhelů, kteří se stejně jako Grasel neštítili vraždit kvůli malichernostem. V chaotické době Napoleonských válek se bandě špinavých individuí dlouho dařilo unikat spravedlnosti, a tak jim narůstal hřebínek. Krádeže provázely nebývalé násilnosti. Oběti byly často krutě bity jen kvůli drobnostem a bylo jedno, zda jde o muže či ženy, mladé nebo staré. Jedním příkladem za všechny může být okradení faráře Anselma Lamače, který byl půl hodiny mlácen pěstmi do obličeje Graselovým kumpánem Jakobem Fähdingem. A výsledek lupu? Jeden dukát a několik drobností.
Přidaly se vraždy. Jednou z obětí byla Anna Marie Schindlerová, ke které se Grasel jisté noci vloupal. Protože 66letá žena nechtěla prozradit, kde ukrývá peníze, Grasel ji ubil železnou tyčí.
Banda kolem Grasela rozsévala strach. Samotný Grasel prý vynikal bezmeznou odvahou a podle slov později pochytaných kumpánů se nebál snad ničeho. Přestože se do roku 1815 podílel asi na dvoustovce trestných činů, nezbohatl. Veškerý lup propíjel se svými kumpány v krčmách.
Grasel dlouho unikal spravedlnosti. Byla na něj vypsána vysoká odměna jak v Českých zemích, tak v Rakousku. Jeho kumpáni byli dokonce motivováni příslibem beztrestnosti, přesto unikal jako lasička. Až v roce 1815 byl za přispění jeho bývalé milenky dopaden. Slabost pro ženy, které mimochodem přitahoval, jej stála život.
„Ježiš, tolik lidí“
Soudní proces se na svoji dobu táhl tři roky a zapojilo se do něj přes 200 lidí. Největšímu lumpovi své doby se prokázaly pouze dvě vraždy, ale přes dvě stovky dalších trestných činů. Poprava proběhla 31. ledna 1818. I přes mrazivé ráno se na ukončení života postrachu Čech, Moravy a Rakouska přišlo podívat asi 60 tisíc lidí. Jeho poslední slova prý zněla „Ježiš, tolik lidí“. Poté byl oběšen.
Jan Jiří Grasel byl natolik horoucím tématem, že se jeho příjmení stalo synonymem pro zločince všeho druhu. Paradoxně ale o něm vzniklo i několik legend, které jej vykreslovaly jako šlechetného loupežníka, který obdarovával chudé.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.