Mrchožroutova dcera, jednoduchá a efektivní. Foto: Flominator / CC BY-SA

Mrchožroutova dcera. Mučící nástroj primitivní, ale účelný

Naši předci jako by se vyžívali ve vymýšlení variací nástrojů způsobujících bolest a vedoucích až k možné smrti. Tak, jako se dnešní inovace zaměřují třeba na elektroniku, bylo tehdy vyvíjeno úsilí k vynálezu co nejefektivnějšího prostředku pro vymáhání útrpného práva. Mrchožroutova dcera nevykazuje nadmíru fantazie, zato však měla plnit svůj účel rychle a zaručeně.

Jindřichovy novoty a Leonardovy nápady

Jindřich VIII., anglický panovník první poloviny 16. století z rodu Tudorovců, mučení nijak neodsuzoval. Naopak, domnělému nastolení práva podrobil i svoji druhou manželku, Annu Boleynovou. V oblasti trestního práva pak sám přišel s několika novinkami. Dobovým standardem se tak začala stávat třeba poprava uvařením zaživa, trest, který měl stihnout především zlořádné traviče.

Svému králi se vymýšlením nových mučicích forem chtěli zavděčit i mnozí jeho poddaní. Jedním takovým byl Leonard Skevington působící jako poručík stráží v londýnském Toweru. Využil principu tehdy běžně užívaného skřipce, jehož podstatu de facto obrátil. Na skřipec byli totiž lidé natahováni, on se ale rozhodl pro svraštění těla.

Od Skevingtonových pout po Mrchožroutovu dceru

Skevington tak přišel s nástrojem tvořeným železnými tyčemi, připomínajícími písmeno A. Nahoře byl úchyt na hlavu, zhruba ve dvou třetinách výšky se nacházela pouta na zápěstí a zcela dole další uzamykatelné konstrukce pro kotníky. Tato útrpná pomůcka získala jméno Skevingtonova pouta, říkalo se jí však také pouta železná, španělský rám, čáp, či také Skevingtonova dcera. Později, z důvodu zkomolení příjmení vynálezce, došlo k ustálení názvu, který do češtiny přeložíme právě jako Mrchožroutova dcera.

Základ funkčnosti zařízení byl vcelku jednoduchý, do konstrukce byla uzamčena hlava, ruce i nohy. Aby k tomu však mohlo dojít, muselo být tělo nepřirozeně zkrouceno do jakéhosi klubíčka, neboť nástroj byl záměrně krátký. Takovéto stlačení, které mělo na lidské zdraví devastující vliv, sám ani nedokázal člověk vykonat. Muselo ho být docíleno za násilné asistence kata či jeho pomocníka.

Oběť za ukrutného řevu z vlastního utrpení začala krvácet z úst, nosu a uší. Tělo bylo tak svraštěno, že byl hrudník v úrovni kolen a žaludek byl až u stehen. Vnitřní orgány trpěly a způsobovaly zhoršení fyzického stavu. To však nebyl konec.

Byl-li odsouzenec ponechán v tomto rámu více než několik málo minut, začaly se lámat kosti, hrudník a samotná páteř byla narušena a rozvolněna. To mohlo mít za následek ochrnutí, ale třeba i smrt.

Vynález, který neuspěl

Tento objev však svůj vzor – skřipec nepřekonal. Existuje velmi málo zmínek o jeho užití. Samotní kati volili raději „pohodlnější“ natahování obětí, než aby si přidělávali práci stlačováním špinavých a propocených těl do Mrchožroutovy dcery.

Galerie:

Zdroj: M. P. Donnelly, D. Diehl: Nejkrutější metody mučení v dějinách


Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz