Tělesné tresty jen pro otrlé. Co vše naši předci brali za zákonné?

Bylo již mnoho napsáno o temném středověku, probírané jsou i běžně užívané metody, které se udržely až do nové doby. Některé z nich však zůstaly pozapomenuty. Snad jsou pro naši společnost až příliš šílené, až zvrácené. Přesto se ale děly a byly praktikovány na našich prapředcích.


Zlo jako princip lidské přirozenosti

Mnoho z nás v dětství experimentovalo s násilím, ať už tahání kočky za ocas nebo trhání křídel mouchám. A většina z nás na tyto skutky vzpomíná jako na zavrženíhodné činy. Jenže kdysi byla doba jiná.

Tělesné tresty byly dříve uplatňovány u nás, stejně jako ve většině Evropy, potažmo světa. Mnozí autoři se zamýšleli nad tím, co k tomu vedlo. Samozřejmě, zastrašení či upevnění své moci. Někteří teoretici šli ale dál. Známý lékař a psychiatr S. Freud (1856 – 1939) přišel s teorií o pudu života a smrti. Ty jsou v nás, dle něj, od přírody přítomny. Pud smrti pak může být směřován k ničení sebe sama nebo druhých.

Další známý myslitel, psycholog a filozof, E. Fromm (1900 – 1980), věřil v to, že původy našich impulzů k ničení jsou „zakořeněné v samotném lidském organismu.“ A tento názor zastávají i mnozí další.

A pak je především otázkou výchovy, společenského a sociálního nastavení, jestli je tento násilný pud potlačen či podpořen. Lidé se zkrátka nechtějí vymykat, pokud je jejich okolí násilné, velmi často přijmou jejich stanovisko. K tomu došlo i v dobách dávno minulých, kdy lidé ochotně přihlíželi veřejným popravám, neboť společnost tak zkrátka byla nastavená. Zločiny skutečné a prokázané, i ty domnělé, měly být potrestány dle dobových praktik. A k těm násilí zkrátka patřilo. Z některých metod se však zvedne i ten nejotrlejší žaludek.

Freud
Sigmund Freud přišel s teorií o pudu života a smrti.
Dědictví Vikingů

Forma popravy, nazývaná Krvavý orel, vznikla, a byla hojné užívaná, u Vikingů. Trpící byl kolíky přivázán na zem za ruce a nohy, břichem k zemi. Kat odťal žebra od páteře a vytáhl plíce. Ty však nesměly být vytrženy, neboť by došlo ke smrti. Cílem bylo utrpení. To trvalo mnoho hodin. Obnažené tělesné vnitřnosti pomalu přestávaly fungovat, otevřená tělesná schránka způsobovala bolest nepředstavitelných rozměrů. A okolí přihlíželo.

Po stranách umístěné plíce nebožáka připomínaly otevřená křídla, odtud název mučivé metody, vedoucí ke smrti.

Primitivní zbavení kůže, staré jako trestání samo

Nelze dohledat, kde se tento na výsost útrpný trest vzal. Pravděpodobně jej začali lidé uplatňovat ihned po přijetí tělesných trestů.

Oběť byla přivázána hlavou směrem k zemi za nohy a začal proces, který dnes vidíme při stahování zvířat. Ta jsou ale mrtvá. Hříšník musel být při plném vědomí, k čemuž sloužilo polívání vodou i podávání povzbuzujících látek, oddalujících milosrdné bezvědomí.

Byla naříznuta kůže u kotníků a po vnitřní straně nohou byl veden dlouhý řez. Ten míjel genitálie, veden byl dále přes břicho nahoru. A došlo na postupné, nesnesitelné, stahování kůže. Ve chvíli, kdy kat dospěl k břišní dutině, vytrhl z ní střeva. Ta visela nebožákovi přímo před očima. Zemřel následkem šoku a ztráty krve.

Narážení na kůl proslavil Vlad Dracula

Rovněž u tohoto trestu nejde hovořit o převratné fantazii tyranů. Přesto nutno říci, že tato fantazie byla nad míru zvrhlá.

Odsouzený byl většinou položen na zem. Nahý. Řitním otvorem mu byl zaražen kůl do těla. Následně byl kůl upevněn svisle k zemi. Tíhou těla tak pronikal stále dál. Přes řitní otvor do břicha, vyšel povětšinou buď ústy nebo v místě klíčních kostí. A bylo to padesát na padesát. Buď kůl při své cestě zasáhl životně důležité orgány a nebožák zemřel, nebo se jim vyhnul a nechal jej v bolestech umírat i celé dny.

Tato metoda je spjata Vladem Dráculou, který takto zuboženými těly orámoval hranice svého hradu. Metoda však byla užívanou i mnohými dalšími.

Dracula
Vlad Dracula se “proslavil” svojí krutostí.
Smrt tisícem řezů, coby čínský vynález

V Číně je toto mučení známé jako „Ling Čche“. Uplatňováno bylo ale i v Japonsku, kde se ujal výraz „Smrt jednadvaceti řezy“. Odsouzený byl řetězy připoután ke stolu. A přišel kat se svým náčiním. Měl právě dvacetjedna nožů, které náhodně vyndaval ze zakrytého koše. Každý nůž představoval jedno místo utrpení. Podle výběru tak konal. Oční víčka, prsa, nos či svaly na nohou. Vše bylo otázkou náhody. Náhoda tak stála i za délkou utrpení. Ne jedna movitá rodina však kata uplatila tak, aby jako první vytáhl nůž, způsobující smrt, označený srdcem.

Bylo toho ale mnohem víc

Jedná se ale jen o výňatek několika z těchto šílených metod. Běžné bylo provozováno skalpování, amputace, odtrhávání částí těla, jeho řezání, čtvrcení a veřejné vystavování. Všechny tělní otvory byly vybídkou k mučení. Nelze ani popsat bolest a utrpení odsouzených, kteří se nakonec už jen modlili o vykoupení v podobě smrti. Jakkoli se provinili, jejich cesta do nebe, či snad do pekla, byla zaplacena nepředstavitelným terorem.