Oheň jako cenný pomocník v boji s kriminalitou. Nejen cejch poznamenával těla delikventů

Mučení nepatří k objevům společnosti, které by byly k chloubě a ku příkladu budoucím generacím. Nicméně po dlouhou dobu ke společnosti patřilo. Stalo se legální vyšetřovací a trestní metodou starověku, temného období středověku, vydrželo i přes novodobý věk rozumu. Oheň byl v mnoha případech klíčovým.


Jiné pojetí tělesna i otevřenější vztah ke smrti

Důvody, proč tomu tak mohlo být, jsou dnešní době tak vzdálené, že je lze zmínit, hůře ale pochopit. Neboť uvnitř naší dnešní společnosti má každý jedinec zcela jiná měřítka i vztah k sobě a svému okolí. Naprosto odlišně se pak stavíme k bolesti a ke smrti.

Dřívější doby bývaly silně pod vlivem katolické víry, tělo tak bylo většinově chápáno jen jako schránka, důraz byl kladen na duši. Její čistota a život věčný byly směrodatné. A tak lidé raději trestali tělo, aby očistili ducha. Smrt, to byla jen cesta k výšinám Božím, neznamenala konec existence. V důsledku zhoršené hygieny, nedostatečně rozvinutého lékařství i systému pohřbívání byla mezi lidem jaksi všudypřítomná.

Oproti tomu dnešní svět, pod vlivem nových poznatků a racionálního nastavení, víru odsunul do pozadí, stejně jako to, že pozemský život každého jednou skončí. Odvracíme se od smrti, neboť v ní spatřujeme absolutní ztrátu. Po smrti mnoho dnešních lidí neočekává nic.

upálení
Upálení bylo ve středověku bráno jako milosrdný skutek.
Během upálení oheň čistí hříchy. Plameny jsou ku prospěchu černé duši

Takovéto názory zastávala společnost především během honů na čarodějnice. Upálení bylo bráno jako milosrdný skutek, neboť skrze tělesné utrpení svitne naděje na spásu duše.

Zatímco někdy byl nešťastník nejprve uškrcen, v mnoha případech odsouzení u kůlu trpěli za plného vědomí. Šlo pak o sílu plamenů, směr větru a další faktory, které předurčily délku utrpení. Ti šťastnější upadli z inhalace kouře do bezvědomí, mnohým byl umístěn u hlavy pytlík s trhavinou, který měl rovněž zkrátit prožívanou bolest. Stávalo se ale, že odsouzený byl při smyslech skoro do úplného spálení vlastního těla. Smrtelné vzlyky vydávaly rty připečené k dásním. Spálená dolní část těla jako by už nebyla. A z propáleného hrudníku se linula střeva.

Bronzový býk pod projevy lidského utrpení ožíval

Především na Sicílii používali k mučení speciální kovovou konstrukci ve tvaru býka ve své životní velikosti. Otvorem v jeho břiše byla mučená osoba natěsnána do jeho útrob. Pod býkem byl zapálen oheň, který kovovou konstrukci postupně rozžhavil.

Odsouzený uvnitř zažíval taková muka, že křičel nepříčetností. Křik byl údajně slyšet otevřenou tlamou a nozdrami mučícího nástroje a připomínal řev rozzuřeného býka.

bronzový býk
Nebožáka vláčejí do bronzového býka. Zažije pekelná muka.
Obyčejný kotlík na vaření sloužil k mučení nepředstavitelně ohavnou metodou

Tvůrcem tohoto způsobu trestu byla španělská inkvizice. Návod byl prostý. Na břicho nebohého odsouzence se dnem vzhůru položil větší kotlík. V něm bylo umístěno několik hlodavců, buď myší či plchů (hlodavec podobný veverce). Na vnějším dně kotle byl rozdělán oheň, který nádobu ohříval. Vyděšená zvířata se snažila utéct z horkého pekla a tak se prokousala a proškrábala do břicha oběti. Ta na následky mučení častokrát zemřela, neboť došlo k porušení důležitých orgánů.

Španělské křeslo využívalo evropské soudnictví ještě v 18. století

Opět nešlo o převratně složitý vynález. Nebožák byl usazen a pevně připoután na železné křeslo, které bylo často pokryté ostrými ostny. Už to způsobovalo bolest. Kat však pokračoval. Pod křeslo se vložilo ohřívadlo se žhavým uhlím. A křeslo se začalo zahřívat. V jiném případě ohřívadlo umístil před křeslo a do žhavých uhlíků byly vloženy nohy oběti.

španělské křeslo
Sedák španělského křesla se dokázal rozžhavit na teplotu pro lidské tělo nepřijatelnou. Foto: BrokenSphere, Wikimedia
Pokud mluvíš pravdu, bolák ti nenaskočí

Vrcholem primitivnosti se může zdát další z vyšetřovacích metod, ordál ohněm. Obviněný musel složit zkoušku, která rozhodla o jeho dalším osudu. Musel například bos chodit po rozpálené zemi, vzít do ruky rozžhavenou železnou tyč nebo ruku vložit do žhavé železné rukavice.

To způsobilo zranění. Pokud po třech dnech na postiženém místě nebyly puchýře, byla osoba zproštěna obvinění.

Nejen na plotně se smaží a opéká

Lidé byli vhazování do žhavých pánví, naplněných olejem, dehtem nebo smolou, a doslova smaženi. Ve starověkém Římě se užívala podobná variace. Docházelo k opékání lidí na obrovském roštu.

Mučících metod, spojených s ohněm, bylo ale daleko víc. Všem budiž společné, že ponížily oběti i katy. Neboť lidský um převýšilo barbarství. Ale kdo ví, třeba i naše dnešní metody budou za desítky generací kritizovány. Neboť co jedna doba brala za soudné, to jiná odsuzuje.