Okolí šumavských jezer je plné legend

Naše republika je plná krásných a honosných církevních staveb, tyčících se na městských či obecních prostranstvích. Jedna kaplička, sice skromná, přesto však důstojně sloužící k chvále Boží, údajně stávala i uprostřed šumavských lesů. Původně německá legenda tomuto místu přisuzuje zázračnou událost, díky níž se místo nazývá Boží skalka.

Nedaleko Špičáku se to legendami jen hemží

Boží skalka je dnes místem zastávky na trase vedoucí od Špičáckého sedla ke známým šumavským jezerům, tedy k jezeru Černému a Čertovu. Kde ta získala svá jména? V legendách.

Říká se, že Černé jezero v temné barvě vodní hladiny inspirovalo mnohé umělce, kteří ve svých básních či próze vymýšleli fantastické příběhy o tajuplnosti zdejšího melancholicky i romanticky laděného místa. Jeho tmavé vody, jež zrcadlí okolní tmavý porost, se staly rovněž důvodem volby názvu jezera. Lidé ve své pověrčivosti věřili, že je domovem tajuplných bytostí.

Také nedaleké Čertovo jezero získalo svůj název díky tradovaným temným silám. Zde dokonce přímo těm pekelným. Na místě dnešního jezera prý čert přepadl mladou dívku a chtěl ji s sebou odnést do pekla. Dívce se však do nitra věčné záhuby a zatracení s čertem nechtělo, a proto se vší silou bránila. Nakonec ji zachránila lest. Čertovi v nestřeženém okamžiku přivázala na ocas obrovitý kámen. Čert o nevinnou pannu ztratil zájem a pobíhal jak smyslů zbavený ve snaze se oné přítěže zbavit. Kudy běžel, tudy balvanem hloubil jámu. Jako konečný akt vítězství dobra nad zlem byla vzniklá kotlina i s čertem zalita vodou.

Boží zastavení nedaleko jezer

I Boží skalka má název připomínající nadpozemské síly, v tomto případě však nikoliv ty zlé. Místní legenda říká, že kdysi dávno, v minulosti, jež nepamatuje ani současná staletá zeleň, procházel se Ježíš po Zemi a prohlížel si výsledek Božího díla. Spokojen, ač znaven, usedl zde k odpočinku. Ona skalka se od té doby nazývá Herrgottsriegel, v překladu Boží skalka.

Jelikož místo bylo památnou zastávkou samotného Krista, bylo pokorně velebeno. Dle legendy tu tak měla vzniknout kaplička, nevelká, ale zbudovaná s oddaností, láskou a vírou místních osadníků. Proč, natož kdy kaplička zanikla, se neví. Nahradila ji Boží muka, u nichž věřící i nadále hledali spásu. Když původní osadníci odešli, místo chátralo. Legenda ale žila dál.

Boží skalka dnes, coby zastávka uprostřed panenské přírody

A tak ani dnes není posvátná tradice místa zapomenuta.  Na skalce je umístěna zastřešená socha ukřižovaného Ježíše Krista a Panny Marie, coby muka nová, korespondující s původní koncepcí z konce druhé světové války. Na pozadí sluncem ozářených stromů nabízí skutečně terapeutické panorama, které zklidní duši a nechá pocítit všudypřítomný poklid a energii.

Záchrana území jako zázrak dlouho nevyslyšený

Krásu šumavských lesů si, dle legendy, uvědomoval sám Syn Boží. Avšak nejen shůry se jim dostalo pomoci. Přesto, že národní park Šumava vznikl oficiálně až v roce 1991, nutnost ochrany zdejší výjimečné fauny i flory byla diskutovaným tématem už dlouho předtím. O zviditelnění této problematiky se významně zasloužil železnorudský rodák, vědec, pedagog, spisovatel, ale i vášnivý lovec a neúnavný bojovník za ochranu místních lesů, prof. Dr. J. Komárek už krátce po skončení druhé světové války.

Podívejte se na fotky z okolí Boží skalky a Černého jezera: