Hlava španělské inkvizice Tomás de Torquemada byl tak krutý a hamižný, až se znelíbil úplně všem
Španělská inkvizice se z historického hlediska netěší zrovna lichotivé pověsti. Kolik má tento nechvalně proslulý katolický tribunál na svědomí nevinných lidských životů, lze jen odhadovat, nicméně je jisté, že to jsou tisíce domnělých kacířů a nevěřících. Za založení inkvizičního úřadu na Pyrenejském poloostrově se zasadil Tomás de Torquemada (1420 – 1498).
Jak se z klášterního kuchaře stal krutý inkvizitor
Životním posláním tohoto dominikánského mnicha bylo přivést ke křesťanské víře co nejvíce oveček, a to za každou cenu. Prostředky i konexe k vytyčenému cíli měl vskutku příhodné. Z kuchaře a řeholníka v klášteře se rychle vypracoval na rádce krále Ferdinanda a brzy se také zalíbil královně Isabele Kastilské, která si jej zvolila za zpovědníka. Právě ona jej roku 1483 jmenovala Velkým inkvizitorem, vůdčí osobností nového úřadu, který již několik staletí efektivně fungoval na velké části starého kontinentu.
Torquemada vykonával jmenovanou funkci velmi horlivě a jeho patnáct let v úřadu se nesmazatelně vepsalo nejen do dějin Španělska, ale i celé katolické církve. Za nepřátele považoval především židy a muslimy. A tak zatímco lodě Kryštofa Kolumba pluly přes Atlantik, aby posléze objevily pro Evropany nový kontinent, Torquemada systematicky budoval síť intrikářů a udavačů, kteří nutili jinověrce konvertovat ke křesťanství. Mnoho z nich skutečně víru změnilo, ovšem většina jen navenek a v duši zůstávali věrni své původní víře. Hlavně židé byli násilně křtěni a poté sledováni špicly z řad inkvizitorových posluhovačů, zda náhodnou nepraktikují nepovolené obřady. Zemi se ale nábožensky sjednotit nedařilo, a tak byli nakonec roku 1492 vyhnáni. Nejvyšší inkvizitor byl samozřejmě jeden z hlavních iniciátorů tohoto krutého rozhodnutí, přestože mnozí historici spekulují o tom, že on sám měl židovské kořeny.
Emilio Sala, Volné dílo, Wikimedia
V osobní rovině byl Torquemada velmi krutým člověkem. Často přihlížel vyslýchání kacířů, nevěřících a čarodějnic. Vymáhal z nich přiznání, zatímco byli natahováni, páleni, drceni nebo věšeni za zápěstí do řetězů. Vydával rozsudky smrti a obratně zaškoloval nové inkvizitory, kteří přejímali jeho myšlení i autoritářské praktiky.
Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Inkvizitor stále více bohatl z majetku vyhnaných židů i dalších potrestaných nepřátel, a tak se postupně znelíbil i lidem, kteří jej zpočátku chápali jako svatého ochránce víry. Časem se už nemohl na veřejnosti objevit bez stráží a ke konci života jej opustila i královská přízeň, neboť panovaly obavy, že by se mohl pokusit o nastolení nových pořádků v nejvyšších politických kruzích. Nakonec se zvěsti o jeho manýrech dostaly až do Říma. V tu dobu však byl už velmi starým kmetem, který roku 1498 zemřel přirozenou smrtí.
Posmrtná dohra
Podle historických pramenů má Tomás de Torquemada na svědomí minimálně 2 000 životů. Jeho jméno se stalo synonymem pro náboženský fanatismus, který neměl hranice. Španělská inkvizice jím vytvořená chápala mučení jako legitimní prostředek k dosažení svatého cíle i náboženského sjednocení. Kolik bolesti museli lidé pro svoji „nevhodnou“ víru i pro podezření z čarodějnictví vytrpět, však nelze vyčíslit.
Tomás de Torquemada byl po smrti pohřben v Avile. V roce 1572 byly jeho ostatky přemístěny. Akt prý doprovázela libá vůně, což věřící chápali jako symbol jeho výjimečné životní cesty. O několik století později, konkrétně roku 1832, byl inkvizitorův hrob vykraden. Ostatky prý byly částečně spáleny a některé části zmizely. Dodnes nikdo neví, kde jsou.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.