Výstava na radnici připomíná holocaust plzeňských Židů

V mázhauzu plzeňské radnice začala v pátek 8. března dokumentární výstava Radovana Kodery věnovaná holocaustu plzeňských Židů. Na případech konkrétních lidí z Plzeňska představuje osud židovského obyvatelstva po Mnichovu 1938 a po německé okupaci v březnu 1939, a to od počátků administrativního a společenského pronásledování až po odvlečení a likvidaci ve vyhlazovacích táborech. Podle historiků bylo do koncentračních táborů deportováno z Plzně na 2800 Židů, z nichž se podařilo vrátit jen dvěma stovkám.    


„Před 75 lety, v noci z 8. na 9. března 1944, se ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau odehrála největší masová vražda československých občanů v dějinách. Více než 3700 našich spoluobčanů — mužů, žen i dětí zahynulo v plynových pecích poté, co byl zlikvidován takzvaný terezínský rodinný tábor BIIb. Mezi těmito oběťmi bylo také několik stovek Plzeňanů,“ řekl dnes při zahájení výstavy primátor města Plzně Martin Baxa. 

Na sedmnácti mobilních panelech jsou dobové dokumenty, články z tisku, osobní fotografie, portréty, historické a současné fotografie reálií spojených s událostmi holocaustu, plánky, seznamy transportů a další informace. V této podobě měla výstava premiéru při letošním vzpomínkovém shromáždění na židovské transporty, jež se uskutečnilo ve Velké synagoze v Plzni 20. ledna. 

„Většinu materiálu jsem shromáždil díky vzpomínkám a pomoci příbuzných obětí holocaustu. Některým potomkům jsem pomáhal také pátrat, jak jejich členové rodiny v těch hrůzných letech války skončili. Zkoumal jsem, objížděl a fotografoval místa, kam se plzeňští Židé dostali po deportaci do Terezína a dále na východ. Je to sice smutné téma, ale myslím, že je důležité si ho připomínat,“ uvedl autor výstavy Radovan Kodera. Výstavou navázal na svůj projekt Rok 2002 – Rok vzpomínek, jenž byl věnován právě tragickým osudům plzeňských Židů. 

Výstava mimo jiné zmiňuje i osud slavné cembalistky a plzeňské rodačky Zuzany Růžičkové, která byla jako patnáctiletá odvlečena společně se svou rodinou do Terezína, později pak do koncentračního vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Její smutný příběh měl jako jeden z mála šťastný konec. Podařilo se jí koncentrační tábory přežít a vrátit se i s maminkou do Plzně. Během života se stala hudební hvězdou mezinárodního významu a navzdory útrapám v koncentračních táborech se dožila vysokého věku 90 let.

„Zuzana Růžičková mi poskytla mnoho cenných materiálů a informací o tehdejších událostech. Jednou z dalších pamětnic byla Gita Steinerová Kroftová. Jí se dokonce podařilo v Malé pevnosti v Terezíně pořídit fotografii svého vězněného otce Richarda Steinera, jenž byl předtím ředitelem továrny na ultramarínovou modř v Břasích u Radnic. Tato fotografie, na níž je zachycen společně s Rudolfem Kussim, bývalým majitelem Kalikovského mlýna v Plzni, je rovněž součástí výstavy,“ řekl Radovan Kodera. Doplnil, že oba muži byli spolu s dalšími 50 plzeňskými Židy zatčeni gestapem v říjnu 1940. Zahynuli v Mauthausenu, kam byli odvezeni z Malé pevnosti v Terezíně 6. února 1942.       

Výstava ŠOA – Holocaust plzeňských Židů bude v mázhauzu plzeňské radnice do 14. března. Vzhledem k tomu, že je umístěna na mobilních roll-upech, je možné ji snadno přemístit a využít i na dalších místech. Uvažuje se o její instalaci v Loosových interiérech na Klatovské 19. Výstavu pořádá město Plzeň a Židovská obec Plzeň, finančně ji podpořil Nadační fond obětem holocaustu.