UNRRA měla zamezit poválečnému zmatku. Její zásluhy jsou velké, chaosu však zabránit nedokázala
Jak dát znovu do pořádku rozvrácený svět? Nakrmit hladové, ošetřit nemocné, dostat miliony lidí zpět do svých domovů, či nalézt ztracené rodiče nebo děti. Po skončení druhé světové války byla situace velmi komplikovaná. Řešením byla pověřena organizace UNRRA, lehké to ale neměla. Svůj úkol nesplnila na jedničku, bez ní by ale rehabilitace společnosti proběhla ještě složitěji.
United Nations Relief and Rehabilitation Administration
UNRRA, v českém překladu Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu, představovala první mezinárodní humanitární organizaci pomáhající poválečné společnosti znovu se postavit na nohy. Starala se o lékařskou pomoc, zásobování potravinami, o šaty a hygienické potřeby. Podstatně se také zasloužila v problematice repatriace a přesídlení obětí války, hledala ztracené členy rodin.
Projekt byl odsouhlasen už v listopadu 1943 více jak čtyřiceti zeměmi, pozdějšími členy OSN. Významné finanční příspěvky poskytly Spojené státy americké, Kanada, Velká Británie, ale i další menší země. Spojily své síly v boji za vytvoření nového světa.
Potraviny i s kuchařkou pro české manželky a matky
Současně s osvobozováním začaly i na naše území pravidelně přijíždět vlaky či nákladní automobily s humanitární pomocí. Jako první dorazily zásoby do slovenského Trebišova 2. května 1945. Celkově nám bylo poskytnuto zboží za 270 milionů dolarů.
Škála poskytovaných zásob byla široká, od jídla, oblečení, léků, či cigaret, přes benzín, naftu, pneumatiky, hospodářská zvířata, po sanitky nebo lokomotivy a vagóny.
Významnou roli v otázce boje proti hladomoru sehrály dodávané masové konzervy. Obsahovaly však kombinace chutí, na které u nás lidé nebyli zvyklí. Vepřové maso s hruškovou nebo jablečnou omáčkou představovalo komplikaci mnohým kuchařkám. Nejen konzervy, ale i některé další potraviny vyvolávaly v českých kuchyních otázky, co z nich připravit a jak je zpracovat. Za tímto účelem vydalo ministerstvo výživy roku 1946 brožuru, jakousi kuchařku, která obsahovala recepty na přípravu pokrmů z dodávaných surovin.
Neorganizovaná pomoc lepší než organizovaný teror nacistů
Že se po skončení války budou chtít miliony lidí, násilně odvlečených nacistickým režimem za prací či vidinou smrti, dostat zpět domů, nebo jen co nejdál od míst hrůzy, bylo jasné dávno před tím, než tato situace nastala. Americký prezident F. D.Roosevelt už roku 1939 prorokoval: „Až tato strašná válka skončí, ve světě bude ne milion, ale deset nebo dvacet milionů mužů, žen a dětí mnoha ras, náboženství, z mnoha států a možná i z několika kontinentů, kteří vytvoří široký obraz uprchlictví.“
Těmto osobám se říkalo „displaced persons“ a bylo potřeba zajistit jejich životní podmínky v místě osvobození do doby, než bude možno je dopravit jinam. Vznikala tak improvizovaná centra, shromaždiště, v nichž pracovníci organizace zajišťovali lékařskou a sociální péči, ale i vzdělávací programy, či využití volného času. Byly tak zakládány dočasné školy, fotbalová hřiště, ale třeba i kina.
Už to bylo organizačně velmi náročné, mnozí pracovníci nedisponovali znalostí jazyků těch, o něž pečovali, neznalost angličtiny zase znesnadňovala komunikaci se spojeneckými armádami, v táborech vládl chaos. Samotný přesun však představoval problém ještě větší. Bylo nutné stanovit, kdo má nárok na repatriaci, kdo má být přesídlen a komu pomoc zcela odmítnout. Židé získali absolutní právo, ostatní museli povětšinou prokázat, že byli rovněž trýzněni. Někteří odmítli vrátit se domů, jiní vznášeli nárok na konkrétní lokalitu, coby svůj žádoucí nový domov. Docházelo ke komplikacím administrativním, organizačním i na poli technické realizace přesunů.
Přesto však UNRRA situaci „ustála“. Kvalifikaci zaměstnanců se snažila zvýšit jakýmsi školením po přijetí, během něhož se členové cvičili v jazyce, historii či kultuře země, do níž měli být vysláni. Součástí týmu se stali zkušení sociální pracovníci, ale třeba i nutriční specialisté. V otázkách přesunů pak i přes zjevné komplikace vyslala miliony lidí za lepším životem. Jen do podzimu 1945 například z Německa odjelo přes pět milionů válečných obětí.
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).