Jazz jako prevence smrti? Obávaný sekerník z New Orleans měl smysl pro uměleckou teatrálnost
Hudba probudila tvůrčí potenciál mnohých. Dokonce i neznámého sériového vraha, který se označoval za démona. Brutálního násilníka se nepodařilo nikdy dopadnout a jediné, co o něm po více jak sto letech víme, je fakt, že měl rád jazz. Za jeho poslech uděloval svým potencionálním obětem milost.
Vrah, který si nevybírá
Jeho skutečné jméno se dodnes neví, svými vražednými alotriemi si ale vysloužil přezdívku „sekerník z New Orleans“ nebo „Louisianská bestie“. On sám si říkal „padlý démon“.
První případ, prokazatelně připisovaný tomuto muži, se odehrál 23. května 1918 v téměř chudinském bytě manželů Maggiových. Ohavnost vražd veřejnosti vyrazila dech. Žena bezvládně ležela napříč postele s proraženou lebkou a podříznutým hrdlem. Hlava doslova vysela na vlásku, jen tenký zbytek kůže ji držel u těla. Muž sténal na zemi, byl ubitý k nepoznání. Vzdechy odpočítávaly poslední chvíle jeho života.
Téměř okamžitě začaly kolovat zvěsti, kdo mohl něco tak ohavného spáchat. Když se tak nedaleko našel na zdi nápis „Paní Maggiová dnes večer skončí stejně jako paní Toneyová“, vynořila se řada spekulací. Paní Toneyová totiž měla být posměšná přezdívka manželky Tonyho Schiambry, která byla zavražděna před několika lety rovněž bestiálním způsobem. Uvažovalo se třeba o mafii, která si takto začala vyřizovat účty, vraždy byly dávány do přímé souvislosti.
To se však prokázat nepodařilo. Ani konkrétní totožnost onoho vraha se přes veškeré úsilí policie nevyjasňovala. Sekerník mezi tím zabíjel dál, nikdo z měšťanů před ním nebyl v bezpečí. V následujících měsících měl na svědomí celou řadu násilných napadení, během nichž mu věrným pomocníkem byly břitva a sekera. Někteří shodou náhodných okolností přežili, většina napadených ale v kaluži vlastní krve zemřela, nejmladší oběti údajně byly dva roky.
Galerie:
Záhadný vzkaz od neznámého pachatele
Do redakce novin Times-Picayune přišel na jaře roku 1919 zvláštní dopis. Měl být od domnělého pachatele. Ten se v něm přiznává k tomu, kým je. „Duch a padlý démon z nejhlubšího pekla“, píše o sobě. To policii sice příliš nepomohlo, dopis však obsahoval ještě další informace.
Vrah v něm rovněž přiznal svoji lásku k jazzu a přidal sdělení, že kdo bude v jím uvedenou dobu poslouchat jazzovou hudbu, toho ušetří. Onen čas stanovil na úterý 19. března 1919 večer. A skutečně, veřejnost, vyděšená a ve svém zoufalství důvěřivá, bujaře oslavovala svoji vůli žít. Celou noc se z klubů, restaurací, domů i bytů ozývaly hlasité rytmy jazzu, který měl ono lidské monstrum obměkčit. A opravdu, jak napsal, tak udělal, tu noc nikdo nezemřel.
Milost, kterou už nikdy nezopakoval
Žádný další „vstřícný“ krok už ale nepřišel. Co víc, po pár dalších vraždách jako by se ze světa vypařil, od konce října 1919 už nikdy nezaútočil. I přes řadu domněnek zůstala jeho totožnost neprokázanou.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).