Řezník z Hannoveru svým obětem prokousával hrdla
Fritz Haarmann, obyčejné jméno zastupující neobyčejně podlého muže. Byl zvrácený a postrádal jakékoliv sociální cítění. Že se mu místo děvčat líbí chlapci, věděl od dětství. V dospělosti začal mladé hochy lákat na různé služby. Závěr však býval téměř vždy stejný. Sexuální zneužití a zabití.
Milovaný i nenáviděný
Friedrich Heinrich Karl Haarmann se narodil 25. října 1879 jako nejmladší ze šesti dětí. Byl to klasický „mamánek“, sukně své matky se držel až příliš často, s otcem si však pěkný vztah nevypěstoval. A tak zatímco mateřské lásky se mu dostalo nadmíru, otec toto své vlastní dítě prakticky nenáviděl.
Od malička byl značně zženštilý, místo autíček si hrál s panenkami, obdivoval ženské oblečení i vystupování. Chlapské chování se mu naopak značně hnusilo. Už jako teenager začal vykazovat další bizarní vlastnost, velice rád obtěžoval mladší hochy, kterým nejen že vyhrožoval a porůznu je šikanoval, jeho chování bylo i značně sexuálního charakteru. A tak byl už ve svých osmnácti letech zavřen do blázince, psychologický posudek mluvil jasně – je třeba nápravy. Jenže z ústavu brzy utekl a bylo po hledání lepšího já.
Sexuální deviant
Po krátké kariéře u armády, která skončila naprostým fiaskem, začal se živit pašováním, krádežemi a podvody. Nezanevřel ale ani na svoje sexuální touhy. Vodil si domů mladé, často ještě nezletilé chlapce, se kterými se oddával milostným hrátkám. Jenže ne každý z jeho náhodných milenců byt opustil.
V září 1918 policie hledala mladého běžence, který se pohřešoval. Haarmann byl jedním z podezřelých, o jeho nátuře už se vědělo. Muži zákona tak vtrhli do jeho bytu a Haarmanna zatkli. Ale jen za zneužití, neboť jej policisté našli v posteli spolu s jakýmsi klučinou. Dál už byt neprohledávali a to byla chyba. Lebka pohřešovaného byla totiž kousek od nich, za kamny zabalená v novinách.
Perverzní vrah
Po odpykání trestu v délce devíti měsíců bez mrknutí oka začal tam, kde skončil. Své oběti si vybíral především na nádraží v německém Hannoveru. Scénář byl povětšinou stejný. Mladého hocha oslovil a začal mu nabízet třeba zaměstnání či nocleh. Někdy se představoval jako detektiv, který potřebuje zodpovědět několik otázek. Cílem bylo dostat oběť do bytu.
Pokud byl mládenec svolný, došlo k sexuálnímu aktu bez nátlaku. V opačném případě Haarmann zaútočil. V obou variantách to ale dopadalo stejně, ve stavu sexuální zuřivosti prokousl hrdlo svého milence.
Oblečení i orgány na prodej
Z mrtvol však vyhazoval jenom kosti, zbytek těl rozprodával na černém trhu. Maso na řízky, orgány na výzkum. A oblečení a nuzný majetek mrtvých ty pak prodával na veřejných tržištích. V průběhu května 1924 bylo na břehu řeky Leiny nalezeno na 500 kosterních pozůstatků. Stopa vedla k Haarmanovi, u kterého bylo následně nalezeno obrovské množství věcí zavražděných.
Divadýlko na závěr
Usvědčen byl z vraždy 24 chlapců. Odhaduje se ale, že skutečný počet obětí byl až dvojnásobný. Za své skutky byl souzen a odsouzen. Svoji vinu si během líčení nepřipouštěl, v jeho očích nebyla špetka lítosti. Naopak se usmíval, vtipkoval, hrál si na nezúčastněného. 15. dubna 1925 byl na základě rozsudku trestu smrti sťat v hannoverské věznici.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).