Adolf Hitler. Strůjce světové války a židovské genocidy se narodil před sto třiceti lety
Před sto třiceti lety, 20. dubna 1889, se v Braunau, městě nedaleko rakouského Lince, jedné obyčejné ženě narodilo dítě. Z dítěte vyrostl ambiciózní muž. Onen muž se jmenoval Adolf Hitler a obyčejným být opravdu nechtěl. Po neúspěšné kariéře umělce si za cíl předsevzal politickou kariéru. A skutečně netrvalo dlouho a z příležitostného dělníka a malíře reklamních plakátů se stal říšský kancléř. Kariéra se mu povedla. Bohužel byly naplněny i jeho volební sliby plné antisemitismu, nacionalismu a národního socialismu.
Ne zrovna růžové dětství zformovalo despotu
Hitler neměl ideální dětství. Problémy měl především s pedantským otcem, státním úředníkem, Aloisem Hitlerem. Ten, v častých opileckých záchvatech, bil malého Adolfa i jeho matku. Doma kvůli němu byla atmosféra strachu, nadávek a násilí. Otec Alois své závislosti nakonec podlehl, upil se k smrti. O tom, zda byl jeho biologickým otcem, se vedou spekulace. Některé teorie hovoří dokonce o tom, že se Hitler narodil z incestu.
Jakkoli trpěl pod otcovým terorem, od matky se mu dostávalo nezměrné lásky. Klára Pölzlová Hitlerová, jak se jmenovala, v něm pěstovala pocit výjimečnosti. Matku skutečně vroucně miloval. Když ji stihla rakovina prsu, velice trpěl vidinou jejího skonu. Zemřela těsně před Vánoci, 21. 12. 1907. Hitler její smrt přisuzoval židovskému lékaři, v jehož péči matka byla, Dr. Blochovi. Možná už zde začínaly klíčit jeho budoucí protižidovské postoje.
Z Vídně, přes Mnichov, rovnou na frontu
Byť měl poměrně vysoké IQ a studium mu nečinilo přílišné potíže, nedokončil ani střední školu. Odmítal se totiž učit pro něj bezvýznamné věci. A tak, krátce po matčině smrti, v pouhých šestnácti letech, odešel mladý Hitler do Vídně. Chtěl se stát malířem. Umělecký život mu imponoval. Několikrát si podal přihlášku na Akademii výtvarných umění. Pokaždé byl však odmítnut pro svoji průměrnost. To v něm vzbudilo pocity nedocenění, ale i méněcennosti. Živil se jako příležitostný dělník, malíř reklamních obrázků, pohledů, známek, atd. Stával na chodníku a nabízel své služby. Dostal se na okraj společnosti.
Svůj názor na léta strávená v Rakousku později shrnul takto: „Jsem přesvědčen, že tento stát zcela jistě utlačí každého opravdu velkého Němce. Nenáviděl jsem tu smíšeninu Čechů, Poláků, Maďarů, Rusínů, Srbů a Chorvatů. A mezi nimi jako věčný rozkladný bacil lidstva – Židi a opět Židi. V té době jsem se stal fanatickým antisemitou.“
Odešel tak do jeho milovaného Německa. Sám sebe i v budoucích letech považoval za Němce a ke svému rakouskému původu se nehlásil. Občanství si v pozdějších letech dokonce změnil. Usadil se v Mnichově. Byť se mu vojenská služba vyhnula kvůli tomu, že se během zdravotní prohlídky ukázal jako nezpůsobilý, po začátku 1. světové války si předsevzal, že chce bojovat za vlast. Z kariéry umělce sešlo a Hitler nastoupil jako dobrovolník do 16. mnichovského rezervního pěšího pluku. Vojenská služba dala jeho životu smysl. Získal hodnost svobodníka a několikrát byl za své vojenské zásluhy vyznamenán.
Konec 1. světové války a začátek politického života
Po skončení války se vrátil Hitler do Německa. Prohru země a následné reparace nemohl přenést přes srdce. Opět cítil nespravedlnost, podobně jako když nebyl přijat na uměleckou školu. Tentokrát se ale rozhodl nevzdat se. Pocit německé křivdy a osobního nedocenění chtěl změnit svojí aktivní účastí.
V roce 1919 vstoupil do DAP (Německá dělnická strana). Díky svému nadšení pro věc a působivé výřečnosti se vypracoval až do role vůdce strany. Zde se seznámil se svými budoucími poskoky, Goebbelsem, Göringem, Hessem a Röhmem. Roku 1923 přišla nyní tzv. Národní socialistická německá strana (NSDAP) s programem o 25 bodech. Jedním z požadavků bylo například zrušení Versaillské smlouvy, na základě které byla určena německá omezení, dále lepší práva Němců, trest smrti pro zrádce a další. Ještě téhož roku se Hitler pokusil násilně převzít moc. Snažil se o puč, nazývaný Pivnicový, neboť se členové strany scházeli v pivnici. Ten byl však neúspěšný a Hitler byl na rok uvězněn. Svému spolustraníkovi, rovněž uvězněnému, Rudolfu Hessovi, diktoval souhrn svých nacionalistických a antisemitských myšlenek. Kniha vešla do podvědomí veřejnosti jako Mein Kampf.
Říšský vůdce šel na své cestě k moci přes mrtvoly. A to doslova
Po svém propuštění si uvědomil, že násilný převrat v zemi není vhodná strategie. Rozhodl se tak jít cestou politického vypracování se. Jezdil po celém Německu, pronášel emotivní projevy a sliboval zlepšení německé situace. A lidé mu věřili. Již v roce 1932 byla NSDAP nejsilnější politickou stranou v Německu. Hitler však šel ještě dál a chtěl se stát prezidentem. Nebyl však zvolen. 30. ledna 1933 byl jmenován kancléřem a po smrti prezidenta Paula von Hindenburga v roce 1934 se stal skutečným vládcem Německa, jeho funkce kancléře se de facto propojila s funkcí prezidenta. Titul prezidenta ale odmítl. On byl „Führer“, Vůdce.
Své Německo vedl skrze myšlenku navrácení hrdosti a celistvosti země. Pro německé obyvatelstvo byl jako spasitel, mírotvůrce, díky němuž se Německo jako bájný fénix znovu zrodilo z popela. On ale nechtěl mír. Chtěl válku. Tu rozpoutal 1. září 1939 a jeho běsnění trvalo dlouhých šest let.
Ale i Vůdce měl pochyby a svému příteli, Albertu Speerovi, se svěřil: „Pokud zvítězím a uspěji, budu největším mužem v historii. Pokud ale selžu, skončím zavržen navždy v opovržení“.
Něco málo z Hitlerova soukromého života
Hitler obdivoval úspěchy Napoleona a Bismarcka. Velkým vzorem mu byl Fridrich Veliký. Jeho věrný poskok, Joseph Goebbels, jej často nazýval nástupcem Fridricha Velikého.
Přitahovaly jej značně mladší ženy. Oblibu našel ve svojí neteři Angelice Raubalové, jíž přezdíval Geli. Ta jeho nezdravou náklonností trpěla a nazývala jej „můj žalářník“. V roce 1931 spáchala sebevraždu. Podruhé v životě Hitler trpěl nezměrnou bolestí ze ztráty milované ženy. Na její místo nastoupila Eva Braunová, která byla o více než dvacet let mladší.
Hitlerův synovec, William Patrick Hitler, svého strýce za jeho postoje nenáviděl. Odešel tak z nacistického Německa do USA, kde pořádal přednášky s názvem „K čertu s Hitlerem“.
Hitler měl rád hollywoodské filmy, především westerny, u nichž si vychutnával zákusky, neboť byl velkým milovníkem sladkých dortíků.
Byl zarputilým abstinentem a vegetariánem. Jeho tělo a mysl ale ovládaly léky. Jeho osobní lékař, Theodor Morell, mu jich denně předepisoval celou řadu. Na zklidnění nebo na povzbuzení a dodání energie, na nevolnost, analgetika na bolavý žaludek, na spaní atd. Jeho denní dávky medikamentů byly šokující. Léky se běžně vzájemně kontraindikovaly. Hitlerovo tělo postupně nebylo schopno fungovat bez obrovského množství těchto drog. V několika případech bylo Hitlerovi dokonce podáno LSD.
Údajně trpěl Parkinsonovou chorobou. Ta mohla stát za jeho klepající se rukou, stejně jako za chaotickými rozhodnutími na sklonku války. Vliv je třeba přičíst i enormnímu nadužívání léků.
Hitler trpěl zápachem z úst. To vedlo k nejedné nepříjemné situaci. Řečník, státník, politik a diplomat, jemuž být v blízkosti přinášelo odpor kvůli zápachu, to nebyla snadná situace.
Ztráta nadějí a sebevražda
Hitler byl dřívějšími neúspěchy zhrzený muž, jemuž se válka stala jediným smyslem života. Když bylo jasné, že prohru nic neodvrátí, spáchal společně se svojí manželkou Evou Braunovou Hitlerovou sebevraždu ve svém berlínském bunkru. Těla byla na jeho rozkaz následně spálena. Nechtěl, aby byla jeho mrtvola veřejně lynčována.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).