Fanatické myšlenky v Kladivu na čarodějnice vyvolaly šílenství mezi lidmi po dlouhá tři staletí

Jméno Heinrich Kramer (Henricus Institoris) možná příliš nenapoví. To, co po něm zůstalo, se však do dějin vepsalo jako návod na utrpení a vraždění nevinných. Jeho kniha Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum) skloubila autorovy perverzní myšlenky i fanatickou víru ve všudypřítomné služebnice ďábla.


Kramerova paranoia? Čarodějnice za každým rohem

Kramer, dominikán a doktor teologie, byl především zapáleným bojovníkem proti čarodějnicím. Na vlastní vyžádání se tak stal inkvizitorem a svůj život zasvětil stíhání těchto domnělých ďábelských bytostí. Údajně nechal upálit na dvě stovky čarodějnic a čarodějů.

Neúnavně putoval řádovou provincií Alemannia, do níž patřily i Čechy a Morava, a v každé obci, v každém městě, rozséval mezi prostý lid strach nejen z nadpřirozených sil čarodějnic, ale také obavy z toho, že se do jeho hledáčku může dostat každý, kdo by mu nevyšel dostatečně vstříc. A tak chudí a nevzdělaní lidé udávali každou neobvyklou věc, malou úrodu či velkou bouřku, každou bylinkářku i až příliš zbožnou věřící. Neboť i to se Kramerovi jevilo jako podezřelé.

Kramer byl bezpochyby mužem zbožným. Ale svojí paranoidní představou o všudypřítomném zlu a čarodějnických spiknutích svoji víru znesvětil. Poté, co se uchýlil na odpočinek, začal s tvorbou díla, v němž hodlal shrnout svoji inkvizitorskou praxi a popsat domnělé čaroděje.

Rok dlouhotrvající tvorbu plnou smyšlených zvěrstev a projevů čarodějné síly podepřel pochybnými důkazy. Kniha vyšla původně v latině v roce 1486, dočkala se ale mnohých překladů.

obal knihy
Obal vydání z roku 1669
Spoluautor, který nic nenapsal, padělané dobrozdání jako důkaz o odbornosti, i bula, která s knihou nic společného neměla

Jelikož však jeho posedlost čarodějnicemi nebyla zdaleka přijímanou ve všech společenských kruzích, rozhodl se knize uměle dodat na vědeckosti.

Oslovil tak dominikánského profesora teologie a děkana univerzity v Kolíně, Johanna Sprengera, a nabídl mu spoluautorství. Ten sice souhlasil, na tvorbě knihy se však podílel minimálně. Nové výzkumy dokonce hovoří o tom, že do jejího obsahu nezasáhl vůbec. Možná se mu jen jevilo přitažlivým být uveden na obalu knihy.

Kramer se rozhodl využít Sprengerovy zainteresovanosti na kolínské univerzitě a žádal místní akademiky o dobrozdání, tedy o oficiální schválení textu knihy. To však nikdy nedostal. Ani Sprengerova přímluva nepomohla. Univerzitní vzdělanci odmítli obsah knihy posvětit, přišel jim perverzní, neetický a neslučující se s katolickou vírou. To však Kramerovi nezabránilo v tom, aby toto dobrozdání zfalšoval. V 15. století nebylo šíření informací zdaleka tak masové, jako dnes. Tento podvod mu tak prošel, univerzita nic nepodnikla a to zřejmě proto, že o tomto po dlouhou dobu ani nevěděla.

Učenost knihy tedy padělal. Chtěl ji však podpořit i na teologické rovině. Přidal tak text buly papeže Innocence VIII., která skutečně hovoří o stíhání čarodějnic. Není však v žádném kontextu s Kladivem na čarodějnice a neznamená souhlas s obsahem díla. Autor bulu v knize zveřejnil proto, aby se tato spojitost jevila, ve skutečnosti však kniha ani v tomto případě nebyla z vyšších míst posvěcena.

inkvizice
Na hranici nakonec končili i nepohodlní lidé.
Podvodné dílo způsobilo novodobé hony na čarodějnice a stalo se příručkou pro inkvizitory

Její tři části se zabývaly nejprve popisem čarodějnic, ďábla a zlých sil, dále tím, jak čarodějnice objevit a jak se proti nim bránit. Část poslední pak nabízí jakýsi návod jak tyto ďáblovy služebnice usvědčit, jak postupovat během procesu, mučení a jaké tresty volit.

Byť katolická církev knihu nikdy neuznala coby platný podklad pro inkviziční procesy, stala se tak doslova příručkou světským inkvizitorům 15. – 18. století, kteří nemuseli příliš číst mezi řádky. Kniha byla plná domnělých faktů, výmyslů, pověr a překroucených údajů, takže vinu obžalovaných lehce podpořila.

Kniha vyvolala doslova šílenství i mezi obyčejnými lidmi. Báli se zlých sil. Ochotně tak přihlíželi, jak hoří hranice, neboť díky Kramerovu dílu i oni začali vidět čarodějnice všude kolem sebe.