Ukradená hostie, zatrpklá hraběnka a fanatik rozpoutali jeden z posledních honů na čarodějnice na našem území
V době, kdy bylo stíhání domnělých čarodějnic na ústupu, se u nás odehrál mohutný proces, jenž spustila babská pověra a kterému padlo za oběť přes dvě stovky obyvatel severní Moravy. Hon na čarodějnice ve Velkých Losinách a v Šumperku trval neuvěřitelných 18 let.
Jak to celé začalo? Jedna bába povídala a druhá zhřešila
Tak by se dal stručně shrnout okamžik, který to vše spustil. Ve skutečnosti však byla situace složitější a ukradená hostie byla jen vhodnou záminkou.
V 17. století se v katolické severní Moravě rozmohl nešvar. Sílila zde luteránská víra. Traduje se, že okolím procházeli takzvaní lesní kazatelé, kteří šířili nekatolickou víru. Své mše sloužili v nočních hodinách, a to především na Petrových kamenech uprostřed lesa tak, aby zůstali skryti veřejnosti.
Losinské území bylo celkově poměrně vzpurné a ke své vrchnosti často neposlušné. V době čarodějnických procesů místní panství spravovala hraběnka Angelina Anna Sibyla z Galle. Ta byla známá tím, že své poddané neměla v lásce. Důvodem nebyla jen vzdorovitost místních. Hraběnka dokonce věřila, že zabili jejího bratra Přemka III., který zemřel ve věku pouhých 43 let. A tak, když došlo k onomu incidentu, nepanovala atmosféra, která by nebohé poddané měla chránit.
Nešťastný incident se odehrál na jaře 1678. O Květné neděli šla stará žebračka Marina Schuchová na mši. Při svatém přijímání měla, stejně jako ostatní, spolknout posvěcenou hostii. Ona ji však schovala do modlitební knížky. Toho si všiml šibalský ministrant a okamžitě to nahlásil místnímu faráři Schmidtovi.
Žebračka byla ze sobotínského kostela okamžitě převezena do Losin k výslechu. Vypověděla, že hostii potřebovala pro porodní bábu Dorotu Groerovou, které nedojila kráva. Pokud by hostii kráva snědla, dojit by znovu začala. To byla známá pověra. Tak se ale k jednání prosté žebračky nepřistupovalo, byla nařčena z čarodějnictví a stala se první obviněnou v následném inkvizičním procesu.
Vysloužilý Boblig se znovu vrací do funkce inkvizitora a soudce nevinných
Z Olomouce tak byl povolán Jindřich František Boblig z Edelstadtu, nedostudovaný právník, který měl však bohatou praxi v roli soudce čarodějnic. Ve svých šedesáti letech tehdy spravoval olomoucký hostinec U divokého muže. Z oněch nuzných poměrů se vydal do Losin vydělat si utrpením jiných.
Byl vytvořen inkviziční tribunál. Do něj Boblig vybral nepříliš schopné a nevzdělané místní obyvatele. Někteří dokonce ani neuměli číst a psát. To bylo cílené, neboť takovíto lidé jej nebudou obtěžovat svými názory.
K prvním výslechům došlo 19. září 1678. Vyslýchána byla žebračka Schuchová, porodní bába Groerová, spolu se sousedkou, která jí o „léku“ pro krávu pověděla. Ženy byly prosté, neuvědomovaly si, v jak nebezpečné situaci jsou, a tak ochotně vypovídaly. Nahlásily jména dalších místních žen, které si libovaly v bylinkách a pověrách. Došlo tak na další zatýkání.
A došlo také na torturu. Neboť ne všechny zatčené byly ochotné podporovat své smyšlené obvinění. Hraběnka torturu schválila stejně rychle, jako povolání Bobliga a zahájení procesu. Rovněž pražský apelační soud, jehož vyjádření bylo také třeba, s tímto neměl problém. Boblig měl tak cestu volnou.
Tortura. Ponižující, smyslu odporující vyšetřovací metoda
Vyslýchaná osoba se musela svléci do naha. Už to bylo pro většinu obviněných psychicky natolik stresující, že se nejednou už v této fázi přiznali. Na nahém těle se hledalo ďábelské znamení. Tím mohlo být mateřské znaménko, piha či bradavice, z nichž netekla krev. Obratný inkvizitor neměl problém tento „důkaz“ nalézt, neboť takovouto kožní vadu má skoro každý. A k tomu, aby netekla krev, stačil menší podvod. A přišla další fáze, samotné mučení. Nasazovaly se palečnice, které drtily prsty, na podobném principu fungovaly i španělské boty. Docházelo k natahování na žebřík či pálení citlivých částí těla. Lidé byli mláceni, topeni, věšeni za ruce svázané za zády, apod.
Netřeba zmiňovat, že drtivá většina lidí se po takovémto utrpení přiznala. Oběti tak následně před tribunálem zopakovaly, co jim bylo nadiktováno. Slovo od slova tak potvrzovaly, že létaly na Petrovy kameny, kde obcovaly s ďáblem, pojídaly maso novorozenců a podobně.
Byl děkan Lautner hrdina? Každopádně byl další z obětí Bobligova řádění
Od prostých lidí se procesy cíleně přesunuly mezi vlivnější a majetnější část obyvatel. Už nejen Losiny, ale i nedaleký movitější Šumperk byl shledán semeništěm čarodějnic.
V Šumperku působil jako děkan Kryštof Alois Lautner. Ten proslul svojí shovívavostí a tolerancí k nekatolíkům. Byl to muž spravedlivý a vzdělaný. Jakkoli s Bobligovým jednáním nesouhlasil, veřejně se mu na odpor nikdy nepostavil. Na jeho hrdinné chování, které je dnes často mylně zmiňováno, nikdy nedošlo.
V rámci odstraňování vlivných osob se dostal i Lautner do hledáčku inkvizitora Bobliga. Ten zatkl jeho kuchařku, stejně jako další místní, a pod tíhou psychického a fyzického teroru je donutil obvinit děkana z čarodějnictví.
Byla ustanovena speciální biskupská komise, jíž Boblig opět předsedal a která Lautnera vyslýchala. A došlo i na právo útrpné. Děkan dlouho odolával bolesti. Nakonec však i on přiznal vinu, kterou neměl. 18. září 1685 byl v Mohelnici popraven. Před samotnou popravou byl v místním kostele odsvěcen. Po prknech, vyskládaných na zemi, aby se jeho hříšné nohy nedotkly posvěcené půdy, došel k oltáři. Biskup mu cihlou do krve sedřel posvěcená místa na hlavě a prstech. Poté jej nakopl a z kostela vyhnal.
Následně byl na popravišti přivázán ke kůlu uprostřed hranice. Ta byla zapálena. Jako projev určitého milosrdenství mu byl na krk pověšen pytlík se střelným prachem. Ten měl vybuchnout a odsouzeného ušetřit bolesti z plamenů. V Lautnerově případě však explodoval předčasně a pouze jej popálil. Děkan Lautner tak zemřel v plamenech za plného vědomí. Do poslední chvíle se modlil.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).