Hitler v Praze. Zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-2004-1202-505 / CC-BY-SA 3.0

Generalplan-Ost jako metla na obyvatele východní Evropy

To, že Hitlerův režim neměl nízké cíle, potvrzuje řada megalomanských vizí zrozených v hlavách nejvyšších nacistů. Ať už to bylo vyhlazení ras, plán na dobití celého světa nebo třeba zrod nadčlověka. Jednou takovou neskromnou myšlenkou byl odsun a následná genocida obyvatel východní Evropy a kolonizace tohoto prostoru německými obyvateli.

Ostraum a Ostpolitik, jako prvopočátek

Fundamentální pro každou velmoc je mít životní prostor odpovídající síle státu. Na chvíli se lze bez toho obejít, ale dříve či později je nutno tento problém radikálně řešit“, takto otevřeně Hitler nastínil své budoucí plány ve svém projevu ke generalitě v květnu 1938. V dalším roce započal druhou světovou válku vpadnutím do Polska. Zabrání území však vysvětloval jako heroický čin, neboť „kultivace německýma rukama obrovsky zvýší produkci“. Poláky vnímal jako neschopné bezcenné podlidi, kteří se spíše než na práci hodí na vyhlazení. V rukou Němců měla oblast naopak vzkvétat.

A tak krátce na to začal v rámci získání Ostraumu (prostoru na východě pro německé obyvatele) uskutečňovat svoji Ostpolitiku (politika východu). Jako součást tajných operací Tannenberg a Intelligenzaktion započala plošná čistka polské elity a inteligence. Tak pro příklad už na začátku listopadu 1939 byli profesoři Jagellonské univerzity pozváni na přednášku nazvanou Třetí říše a nacionální socialismus o otázkách vědy a vyššího vzdělání. Žádné symposium se však nekonalo, krakovská inteligence, takto lstivě vylákaná všanc gestapu, byla pozatýkána a odvezena do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Mrtvých mohlo být přes 100 tisíc. To byl však jen začátek.

Generalplan-Ost

Generalplan-Ost (GPO) vznikl v plánovacím štábu Heinricha Himmlera. K jeho schválení došlo v roce 1942 a úzce navazoval na Hitlerovu vizi Lebensraumu (získání životního prostoru). Po obsazení území na východě počítal s odsunem původních obyvatel až za Ural, již v počáteční fázi však uvažoval také nad částečným vyhlazením. Mělo se jednat odhadem o smrt padesáti milionů obyvatel východní Evropy. Po skončení války by se prostor zcela germanizoval. Tato druhá, osidlovací část plánu, však v důsledku německé prohry nebyla nikdy naplněna.

Jako první trpělo těmito úmysly opět Polsko. Místní obyvatelé byli trýzněni a lynčováni, „rasově vhodné“ děti byly vyrvány z náručí svých matek a poslány do Německa na „převýchodu“. Docházelo k pravidelným popravám nyní nejen intelektuálů, ale i obyčejných lidí. Začalo se s vysidlováním. V Polsku mělo zůstat jen 3 – 4 milióny Poláků, kteří měli následně sloužit panské rase Němců, kteří zaberou jejich území i obydlí.

Když bylo rozhodnuto o úplném zničení polského národa, zintenzivnilo se nejen lokální vraždění, Poláci nalézali čím dál častěji svůj konec uvnitř bran jednoho z koncentračních či vyhlazovacích táborů. Během války zemřelo zhruba 5,6 miliónů polských obyvatel, mnohým přitížila skutečnost, že byli Židé.

Konečné řešení české otázky

Plán však nepočítal jen s Polskem. Dotkl se i Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, baltských národů, vraždil Židy i Slovany.

Zatímco u Židů, Poláků, Rusů či Ukrajinců byla asimilace nacisty zcela vyloučena, v případě českých obyvatel slovanského původu byli ochotni přimhouřit oko. Asi polovina Čechů měla být účelně germanizována. A tak jako jakási nástavba původního Generalplan-Ost vznikl plán „Konečné řešení české otázky“. Ten měl Čechy dělit do čtyř kategorií dle míry germánských rysů i osobních postojů vůči režimu. V ideálním případě by se tak mohli stát rovnoprávnými Němci. Pokud by však nevyhovovali, mělo je čekat přesídlení či smrt.

Galerie:

Vysidlování Polska, 1940

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: K. Durman: Popely ještě žhavé I. – Válka a nukleární mír


Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz