Historie barvení vlasů sahá až do starověku. Od té doby se jeho role mnohokrát proměnila
Přestože se barvení vlasů může jevit jako výdobytek moderní doby, není tomu tak. Barvení vlasů bylo oblíbené u žen i mužů již ve starověku. Barvili si vlasy, nejen aby zakryli nastupující šediny, ale zkrátka i proto, aby se zkrášlili. Tehdejší barvy na vlasy samozřejmě nevypadaly jako ty dnešní – vyráběly se ze všemožných ingrediencí, z nichž některé byly i toxické. Pojďme se podívat, jak vlastně vypadaly začátky barvení vlasů a jak se tento trend v průběhu času vyvíjel a měnil.
Nejstarší barvy na vlasy byly pouze černé
Nejstarší zmínky o barvách na vlasy pochází zhruba z roku 1500 př.n.l. Především ve starověkém Egyptě a Řecku bylo barvení vlasů oblíbené a poměrně rozšířené. V té době se k barvení používaly pouze základní barvy, které se vyráběly z henny, skořice, kurkumy, indigovníku, ale také třeba ze spálených vajec nebo z pijavic. Některé z prvních trvalých barev byly dokonce toxické.
Zpočátku byla jedinou dostupnou barvou černá. Trvalo několik set let, než se lidé naučili vyrábět i jiné barvy. Z těch se staly například v Řecku velmi oblíbené červeno-zlaté odstíny, které byly spojovány s Afroditou. Mezi prvotřídními starověkými prostitutkami byla zase velmi oblíbená blonďatá barva, která měla podtrhovat jejich smyslnost. Většina z nich sice nosila pouze paruky, ale některé dosahovaly blond odstínů i díky barvám vyrobeným z popela spálených rostlin nebo ořechů.
Barvení vlasů bylo však oblíbené i v dalších starověkých civilizacích. Například Galové a Sasové rádi používali různé zářivé a výrazné barvy, které sloužily jako prostředek k zastrašování protivníků. Někdy však mohla barva vlasů ukazovat také jejich hodnost.
Ve středověku byla nejoblíbenější červená a blond
S nástupem středověku se barvení vlasů začalo stávat převážně ženskou záležitostí. Obzvlášť oblíbené se staly odbarvovače, přestože blond odstíny byly někdy spojovány s chlípností. Odbarvovače se v té době vyráběly z květin, šafránu a telecích ledvin.
V období středověku se vůbec poprvé objevily zrzavé vlasy jako výsledek genetické mutace. Lidé s přirozeně zrzavými vlasy byli dlouhou dobu podezíráni z čarodějnictví, avšak po nástupu královny Alžběty I. na trůn se zrzavé vlasy staly nejen přijatelnými, ale dokonce oblíbenými. Velmi populární byla červená barviva, která se vyráběla ze šafránu a sirného prášku. Druhá z těchto ingrediencí vyvolávala bolesti hlavy a krvácení z nosu.
V 18. století pak evropské elity upřednostňovaly parfemované bílé či pastelové prášky vyráběné z mouky, které se jen zlehka sypaly na přírodní vlasy nebo paruky.
Většina nejstarších barev na vlasy se tedy vyráběla z rostlinných a živočišných produktů. Přesto však došlo při vývoji barev i k několika omylům, které měly až smrtelné následky. Třeba olověné hřebeny na ztmavení vlasů nebo kyselina sírová na zesvětlení nebyly zrovna nejbezpečnějšími variantami.
Syntetické barvy byly přivítány poněkud chladně
Nicméně pak přišlo 20. století a vědecký i technologický pokrok, který neminul ani barvy na vlasy. V roce 1907 použil francouzský chemik Eugène Schueller chemickou látku para-fenylendiamin náhodou objevenou v minulém století k výrobě prvního syntetického barviva na světě, které nazval „Oréal“. Roku 1909 pak založil svou vlastní firmu na výrobu barev na vlasy s názvem L’Oréal.
Zpočátku byla oblíbenost syntetických barev mizivá – ženy se bály jejich bezpečnosti a jejich používání bylo ve společnosti považováno za ješitné. Avšak díky mnoha marketingovým kampaním a přibývajícím dobrým zkušenostem se obavy pomalu vytrácely. Oblíbenost barev stoupala a barvení vlasů se stalo stejně běžným jako používání mýdla.
A tak se dostáváme až do současnosti – do doby, kdy se barvení vlasů opět začíná týkat i mužů. Do doby, kdy už nejsou populární pouze přirozené barvy, ale i duhové odstíny. A také do doby, kdy už se lidé přestávají stydět za své šediny – naopak se barvy v šedivých a stříbrných tónech stávají čím dál populárnějšími.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Copywriterka, která se věnuje psaní na částečný úvazek od roku 2020. Studuje český jazyk a literaturu na VŠ, aby se jednoho dne mohla tvorbě textů věnovat naplno. Ráda píše především o zdravotnických, psychologických a různých kreativních tématech. Nebrání se však žádným námětům, a když narazí na cokoliv zajímavého, ráda to předá prostřednictvím svých textů dál.