Malba: Jan Luyken, Volné dílo

Hodně nevydařená poprava. Vévoda z Monmouthu umíral na několikrát

Vykonat popravu úspěšně hned napoprvé bylo v minulosti složitější, než by se mohlo zdát. A tak nebývalo až tak překvapující, že někdy byl odsouzenec vystaven dlouhému, minuty trvajícímu utrpení, po němž byla smrt vysvobozením. Jedním odstrašujícím příkladem je poprava Jamese Scotta, vévody z Monmouthu.

Protestant toužící stanout v čele Anglie

Ač byl dítětem nemanželským, jeho otec, anglický král Karel II., jej měl v oblibě. James (1649 – 1685) byl jeho nejstarším synem, a coby prvorozenému se mu od Karla dostalo mnohých výhod. Jmenoval jej vévodou z Monmouthu a snažil se mu zajistit mnohé akademické i rytířské tituly.

Královský trůn mu však obstarat nedokázal. Po Karlově smrti se vlády ujal jeho bratr Jakub II. Tento katolický král měl řadu odpůrců. Vévoda z Monmouthu tak využil příležitosti a stanul v čele protestantské strany, snažící se Jakuba sesadit.

William Kemmler byl prvním popraveným na elektrickém křesle. Hezká podívaná to nebyla

V létě roku 1685 tak podnikl tzv. Monmouthovo povstání. Spiknutí nemělo přílišné naděje na úspěch, do boje za ním šli jen prostí lidé bez válečných zkušeností. Královské vojsko tak revoltu potlačilo. Vévoda uprchl, byl však dopaden. A čekal jej nemilosrdný soud, jehož konečným verdiktem byl trest smrti.

Poprava, na kterou se nedalo koukat

Jakkoli James svého strýce Jakuba žádal o milost, nebyla mu udělena. 15. července 1685 byl v kočáru převezen k londýnskému Tower Hillu. Zde už stály zástupy zvědavců, kteří se na ono smrtící představení přišli podívat. Když se dav rozestoupil, aby kočáru uvolnil cestu, spatřil vévoda popraviště, kde již čekal kat John Ketch.

Nyní již klidně a smířeně před popravčího předstoupil, poklekl a hlavu sklonil na připravený pranýř. Kat uchopil sekyru, zplna se rozmáchl a jal se odsouzenci stít hlavu. Ale pouze jej zranil. Vévoda útrpně vzhlédl ke svému trýzniteli a znovu položil hlavu. Ketch dal vší silou další tři rány, ale hlava se od těla neoddělila. Nervózní popravčí znejistěl, ona nelidská jatka byla i pro něj těžko snesitelná. Všude byla krev, hlava sebou škubala v posledních záchvěvech svalů. A odsouzenec? Žil ještě a vnímal?

I mistr kat měl slabší chvilky. Mydlář popravoval precizně, když to však poprvé nevyšlo, odešel na zasloužený odpočinek

Lidé byli zděšení, ale i rozhořčení jeho počínáním. Na šerifův příkaz tak vzal znovu sekyru do ruky a zase dvakrát udeřil. Opět ale neuspěl. Nakonec musel hlavu od těla odříznout nožem. Když ona hrůzná scenérie skončila, mnohým se ulevilo, nejvíce Ketchovi. Za svoji žalostně odvedenou práci ale sklidil veřejnou kritiku.

Že by vévoda vyváznul?

To, že muž na popravišti nakonec přeci jen zemřel, bylo nad míru jasné. Přesto se objevily spekulace. Podle některých zvěstí byl popravený jen silně podobný vévodovi a tímto se obětoval pro svého pána. Že by šibalský čin samotného Monmoutha nebo přeci jen soucit strýce Jakuba? S největší pravděpodobností jen povídačky, podložené tak akorát bujnou fantazií.

Galerie:

Zdroj: M. P. Donnelly, D. Diehl: Nejkrutější metody mučení v dějinách

 

Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz