Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay

Když se vlastní mozek stane nepřítelem aneb Peklo jménem závislost

Závislost je poměrně složitý termín. Běžně žertujeme, že jsme závislí na čokoládě nebo na kávě. Pokud si pak máme představit člověka skutečně závislého, vybaví se nám obraz zničeného narkomana s jehlou v ruce nebo jedince, který klepající se rukou hned po ránu otvírá lahev vodky. To už ale jsou konečná stádia. Závislost začíná daleko dřív. A to v hlavě. Za určité afrodiziakum českého národa lze považovat alkohol.

Když mozek našeptává a vůle slábne

Začíná to vesměs podobně. Puberta a  koncerty, kde každý pije alkohol. Tak proč ne, dám si taky. Alkohol je v této fázi spojen se zábavou. Pak přijde dospělost. Občas pivo nebo vínko s přáteli. Někdy sklenička doma po náročném dni. A tak to může zůstat po celý život. Anebo se něco pokazí.

Problém se rozvíjí celé dlouhé roky, a tak si na postupné změny, které pravidelné pití přináší, zvykáme a nikterak výrazně si jich nevšímáme. To, že nám alkohol začíná přerůstat přes hlavu, poznáme většinou až ve chvíli, kdy se objeví hlodavé myšlenky napít se, nazývané „bažení“. Charakteristickým je silné těšení se na uvolnění nebo naopak příval energie po požití alkoholu. Už to není zábava, začíná to být nutnost. Běžné věci se jeví být zábavnější a snesitelnější. Sklenička k žehlení, pár piv při sekání dřeva nebo pravidelný panák na dobrou noc. Vykonávat po čase tyto činnosti bez pití začne činit potíže, mozek už má totiž zažité vzorce. A co hůř, k dosažení žádoucího stavu už obvyklá dávka nestačí.

Jakkoli zpočátku lze tušit, že něco začíná být špatně, s postupujícím návykem na alkoholu dochází buď k popírání závislosti, nebo k věčným ultimátům typu: „Od zítra nepiju“. Jenže zítřek přijde, stejně jako těšení se na večerní alko rituál. A tak pijeme znovu. Přijdou výčitky. Dostavuje se nevolnost. Ale mozek chce, aby mu bylo dobře. A ví, že po dávce alkoholu se tak stane. Začíná začarovaný kruh. Tělo sice volá po změně, přijdou totiž bolesti žaludku, jaterní obtíže, zmatenost a celkový pocit nepohody. Čím víc však tělo tyto projevy produkuje, tím víc chce mozek uniknout a alespoň na chvíli si ulevit. Výčitky z neustálého selhávání se stupňují a psychický teror, který vlastní mozek způsobuje, je nesnesitelný.

Chybí mu totiž serotonin, hormon běžně přítomný v mozku, nazývaný „hormon štěstí“. To díky němu se cítíme dobře. Jenže alkohol jej likviduje. Tuto rovnici si ale mozek přivyklý pití dohromady nedá.

Přichází známé zdůvodňování proč pít. Protože dnes byl těžký den, protože jiní taky pijí, protože začnu až od pondělí, a tak dále.

moc piješ
Foto: Hana Komiňová, Plzenoviny.cz

Alkohol a léky, děsivá kombinace

Ve snaze najít za pití náhradu často dojde na uklidňující léky. Bohužel velmi často svému zvyku opět podlehneme a začne další fáze, kombinace léků a alkoholu. Tělo je poškozováno mnohonásobně víc, rozvoj závislosti se díky antidepresivům může urychlit, stavy po požití alkoholu jsou silnější.

Psychická závislost na alkoholu je jakousi alarmující stopkou. Zde je nutné zbystřit a řešit svůj problém dříve, než se dostaví ony nesnesitelné třesy, pocení, horečky, zvracení, průjmy nebo celkové selhání organismu, jakožto fyzické projevy závislosti. Ale mozek nahlodává vůli přestat. Pro dosažení svého cíle je schopen trýznit osobu závislou tak nutkavými myšlenkami, které přehluší vše ostatní. Nakonec už nejde ani soustředit se na práci, doslova nelze myslet.

A tak většinově opět řešíme problém dle stejných vzorců. Z večerní či odpolední konzumace alkoholu se stává pití i přes den. Panáka ráno nebo během pracovní doby. Bez alkoholu to prostě nejde, mozek to nedovolí, nervozita střízlivosti paralyzuje. Postupně jdou stranou dříve vyhledávané aktivity i osobní koníčky. Běžný život bez pití pozbývá smyslu. To už je jen krůček od oné fáze, kdy už bez alkoholu pomalu ani nejde vstát z postele. V této fázi už bez odborné pomoci a ústavní léčby nejde přestat.

Psychická závislost však ještě překonat jde. Psychoterapií, novými návyky, doslova zaměstnáním se do poslední minuty svého volného času, odbouráním návštěv míst a lidí spojených s pitím. A velkou dávkou vůle, která bude mít silného protivníka. Mozek bude ještě dlouhé dny a týdny lákat na onen příjemný pocit, který alkohol přináší. Je třeba srovnat si priority, přijmout svůj problém. A začít znovu, den za dnem.

Velmi účinným se ukázalo sdílení svého problému s jinými, kteří zažívají podobné pocity. V ČR aktivně působí spolek Anonymních alkoholiků, kteří se pravidelně scházejí, o své závislosti hovoří a podporují se. To je velmi důležitým prvkem. Odsuzování či zakazování se naopak většinově míjejí účinkem.

Alkoholismus je celosvětový problém. Postihuje muže i ženy bez rozdílu věku či společenské kategorie. U mužů převládá konzumace v kolektivu bez přiznání si počínajícího problému. Ženy se za svůj návyk naopak stydí a ve většině případů pijí potají doma. Alkoholismus může být dědičně podmíněn.

Žádný těžký pijan v počátcích neplánoval kariéru profesionálního alkoholika. Za vznik závislosti může právě nepřipouštění si problému. Je třeba nezdůvodňovat si, proč pít, ale naopak hledat důvody, proč nepít. Obecně je třeba mít na paměti, že alkohol je stejná droga jako například heroin. Ničí tělo a požírá ducha. Jen pomaleji. Stojí za rozvojem celé řady onemocnění a důsledky dlouhodobé konzumace alkoholu jsou nevratné. Konečným stádiem alkoholismu je tzv. delirium tremens, stav život ohrožující. Během něj se objevují halucinace, člověka opouštějí smysly, je dezorientován, silně se třese, mohou se dostavit epileptické záchvaty.

Jak se správně říká, vyléčený alkoholik neexistuje. Návyk se stresem či jinými spouštěči může vracet. Ale při dodržování osobní disciplíny, jej lze zvládat. A to, co se po dvou dnech abstinence může zdát jako nemožné, po měsíci už bude běžné. Svět se bez alkoholového závoje rozjasní.

První opilec v dějinách? Praotec Noe

První písemně dochovanou zmínkou o opilství je příběh Noeho, muže, který před světovou potopou zachránil lidské pokolení, faunu i flóru. Poté, co se vylodil na hoře Ararat, se vydal prozkoumat novou domovinu. Nalezl zkvašené hrozny a ochutnal je. V omámení smyslů usnul. Když se probudil, zažíval první zaznamenanou kocovinu v lidských dějinách.


 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru