Koleda, koleda, Štěpáne. Zaniklá tradice vánočního koledování

V současnosti je koledování spojeno spíše s Velikonocemi a tradice vánočních koled se udržuje převážně v jejich původní zpívané podobě. V období adventu se koledy zpívají na náměstích, v kostelech, znějí z rádií, v obchodech a lidé si je sami pouštějí nebo zpívají u vánočního stromku. V minulosti to byl ale právě vánoční čas, kdy koledování dostalo mnoho podob a bylo četnější než na Velikonoce.


Koledovalo se po celé Vánoce, nejvíce na Štěpána

Ještě před 150 lety se na českých a moravských vesnicích koledovalo s takovou intenzitou, že se s obchůzkami začalo na Štědrý den a končilo se až na Tři krále. Nejvíce se koledovalo na svátek sv. Štěpána o druhém svátku vánočním a na Tři krále.

Všichni jistě znáte koledu “Štěpáne, Štěpáne, co to neseš ve džbáně?” Koledníci se v 19. století vydávali s malým betlémem nebo s hvězdou na hůlce po domech a obyvatelům přáli zdar a štěstí do dalšího roku. Za odměnu vždy dostali malou výslužku. Na vesnicích se všichni znali, a tak byly tyto obchůzky velkou společenskou událostí. Pro děti se koledování stalo zábavou a pro ostatní radostí. Na koledníky se čekalo s otevřenou náručí a odměny za návštěvy byly velmi rozmanité a často i velkorysé.

Ke konci 19. století se začala tradice koledování proměňovat a stala se příležitostí chudší části obyvatelstva k žebrání od majetnějších sousedů. Po druhé světové válce se koledovalo již jen sporadicky a termín koleda nabyl během Vánoc svého původního významu, tedy písně oslavující velkou křesťanskou událost.

koledníci

Štěpán jako patron koní i záruka dobrého roku

Štěpán žil v Ježíšově době a byl horlivým zastáncem jeho nauky. Hlásal, že Kristus je Mesiáš, jehož předpověděli proroci a tím namíchl část Židů, kteří jej odsoudili za velezradu. Zemřel strašlivou smrtí, když byl s největší pravděpodobností v roce 37 ukamenován u Jeruzaléma. Stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Jeho svátek se slaví 26. prosince hned po slavnosti Narození Páně právě proto, aby se nezapomnělo na jeho oddanost a blízkost Kristu.

V českých zemích byl jeho kult spojován hlavně s koňmi, jejichž patronem se stal. Na svátek svatého Štěpána se ráno před východem Slunce pouštělo koním žilou, aby se jim po celý další rok dobře dařilo, aby byly stále statní a hospodářům nápomocní. Dále se na Štěpána světilo obilí s přáním dobré úrody.

Právě koně a pole znamenaly pro naše předky záruku živobytí v následujícím roce, což byl důvod, proč se tak intenzivně koledovalo na svátek Štěpána. Přání zdaru od koledníků v sobě neslo odkaz světce, který byl zárukou dobrého bytí i v nadcházejícím období.

Giotto di Bondone
Giotto di Bondone, Svatý Štěpán

Čtěte také:
Vánoční zvyky, na které se téměř zapomnělo
Tradice stavění betlémů sahá až do středověku. Jejich podoba se ale měnila a jeden čas byly i nezákonné