Angličanka se chorobně bála pohřbení zaživa. Její ostatky tak skončily v hrobě až po více jak 100 letech
Hannah Beswicková trpěla značnou část svého života tafefobií. Že toto slovo slyšíte poprvé? Nedivíme se. Vzhledem ke způsobu pohřbívání, který v dnešní době převládá, je tato porucha velice ojedinělá. Jde totiž o abnormální strach z pohřební zaživa. Aby se tato bohatá anglická dáma takovému osudu vyhnula, velmi dobře se pojistila, a když skutečně zemřela, dalších 110 let nebylo její tělo uloženo do hrobu.
Až do 20. století nebyl strach z pohřbení zaživa zcela iracionální, což dokládají četné příběhy, kdy zdánlivě mrtvý začal bouchat na víko rakve během pohřbu. Zkrátka chyběly spolehlivé metody, které by vyloučily, že člověk není v hlubokém kómatu nebo jinak indisponovaný. Proto se mezi bohatšími občany dokonce rozšířily různé „vychytávky“, které by v případě falešného úmrtí pomohly dotyčnému z rakve. Ať už šlo o pružinové systémy či zvony, které by přivolaly pomoc, své uplatnění čas od času skutečně našly.
Bratr, který otevřel oči během pohřbu
Hannah Beswicková se narodila v roce 1688 v anglickém hrabství Lancashire. Chorobný strach z předčasného pohřbení se objevil krátce po pohřbu jejího bratra, který během obřadu otevřel oči. Rodinný lékař Charles White, který se pohřbu také účastnil, rychle muže vyšetřil a prohlásil jej za živého. John pak žil ještě další spoustu let.
Šokovaná Hannah propadla panice, že by se něco podobného mohlo stát jí samotné, ale že se probudí pozdě pod zemí. Požádala tak lékaře, aby ji po smrti nenechal pohřbít a pravidelně její tělo kontroloval. Muž ženě vyhověl a když skutečně v roce 1758 zemřela, její tělo začal hlídat.
Charles White byl také průkopníkem porodnictví a sběratelem kuriozit, zejména anatomických. Jeho podivná sbírka obsahovala třeba ostatky známého zločince Thomase Higginse. Není jisté, zda se Hannah ve své závěti, kde uvedla jasný požadavek nepohřbení, dokud nebude smrt jistá, zmiňovala o balzamování těla. Ať tak či onak, White tělo balzamoval a udržoval v podobě, v jaké žena zemřela. Po čase vyjmul i všechny orgány a ostatky zakonzervoval. V tu dobu už samozřejmě nebyla šance, že by se tato starší dáma znovu probrala k životu.
Důvody, které doktora k takovému činu vedly, neznáme. Pravděpodobně jen chtěl obohatit svoji sbírku. Lékař ji totiž měl vystavenou ve svém domě ve starém pouzdře na mohutné hodiny.
Pohřbena v neoznačeném hrobě
Když White zemřel, ostatky Hannah se dostaly do rukou jiného lékaře, který je přemístil roku 1828 do nového přírodovědeckého muzea v Manchesteru. Tělo bylo dlouhou dobu označováno jako „Manchesterská mumie“ nebo „dáma v hodinách“. Až v roce 1867, když se exponáty muzea stěhovaly do nových prostor na Oxford road, se kdosi pozastavil nad tím, proč tato čestná křesťanka nebyla nikdy pohřbena, a tak 22. července téhož roku, když už bylo skutečně jisté, že ji smrt dostihla, spočinuly její ostatky v neoznačeném hrobě.
Posmrtný příběh Hannah Beswickové inspiroval řadu strašidelných a hororových příběhů. Sám velikán Edgar Allan Poe zpracoval nejméně čtyři povídky, ve kterých hraje tafefobie významnou roli.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.