Muž jako pán všeho tvorstva? I tak by se dalo shrnout pánské postavení v dřívějším Římě
Objevit se zázrakem v dnešní době antický manželský pár, nestačil by se divit. Ženy s muži bok po boku jako rovný s rovným. Svazek někdy bývá až stočený k nadřazenosti manželky, která pevným hlasem i šibalskými kličkami svému choti odpírá či naopak diktuje náležitosti všedních dnů. Antický Řím to měl obráceně, muž doslova rozhodoval o životě a smrti. A ženy jen tiše mlčely.
Pater familias, svrchovaný pán své rodiny
Ženy byly ve starověkém Římě před muži poníženy společensky i právně. Samozřejmě, že výjimky byly, ale globálně byly vnímány jako slabé, hodící se jen na rození a výchovu dětí. To muži naopak vyhrávají bitvy a brání čest a slávu území před nepřítelem. Tvrdě pracují, živí rodinu, jsou statnější fyzicky a jak doba věřila, jsou rovněž psychicky obratnější a chytřejší. Dá se až říci, že žena vlastně existovala jen díky mužům, nejprve byla něčí dcera, pak manželka, vždy jen coby odkaz na mužskou moc a autoritu.
Postavení muže uvnitř rodiny bylo pevné a po dlouhou dobu až absolutní. Nejen, že jeho slovo bylo neměnné a diskutovat o jeho rozhodnutích nevhodné, požíval i práv, nad kterými dnes jen kroutíme hlavou. Disponoval tak trestní pravomocí nad členy rodiny, v jejíž nejextrémnější podobě mohl nařídit i smrt. Konal se sice jakýsi domácí soud, hlava rodiny však měla navrch.
Rovněž zajímavou byla výsada rozhodovat o budoucnosti narozeného dítěte. Pokud jej nechtěl, mohl dle výše uvedeného práva dítko usmrtit, dále jej směl odmítnout coby člena rodiny, dítě však měl také možnost zcela beztrestně i prodat a finančně si tak polepšit.
Bylo kde se dovolat spravedlnosti proti zlovůli muže? Teoreticky ano, v praxi to už tak růžové nebylo. Pokud muž uložil trest očividně příliš tvrdý, pokud nesvolal onen soud a nedodržel tak postup, mohl mu být uložen trest peněžitý, později dokonce i fyzický. S úlevou možno říct, že od těchto patriarchálních absurdit se postupně upouštělo a tak třeba během čtvrtého století už je patrný odklon od práva vraždit děti, ještě později už bylo usmrcení dítěte přímo bráno jako vražda. Otci tak zbyly jen lehčí formy kárání a trestání svých dítek.
I nadále se však držel trend vlivu mužské dominance. Uděloval tak například souhlas k uzavření manželství, dětem stanovoval poručníka pro případ své smrti, jeho souhlas byl potřeba i pro účast manželky na různých ceremoniích.
Podrobit se manželovi či nepodrobit? Složitá otázka
Proč si to ženy nechaly líbit? Asi stejně jako i dnes v některých částech světa, i tehdy vládlo společenské přesvědčení podepřené historickou tradicí, které se měnilo jen pomalu a ztěžka. Nedá se však tvrdit, že žena neměla možnost změnit svůj osud, jen to původně bylo vnímáno s despektem a přinášelo to řadu dalších úskalí.
Manželství totiž mohlo být uzavřeno buď s manželovou mocí nad ženou (matrimonium cum manu) a nebo bez podrobení ženy moci manžela (matrimonium sine manu). V prvním případě byla žena skutečně do značné míry podrobena vůli a moci muže, její postavení bylo podřízené, pozbyla dokonce veškerý svůj majetek, který před sňatkem vlastnila. Stala se však členem manželovy rodiny, získala jeho rodové jméno, byla spořádanou římskou matronou a právoplatnou římskou občankou.
Pokud se manželka svému muži nepodrobila, což bylo její svobodné právo, neměl nad ní manžel moc, ale nenabyla plného římského občanství, nestala se součástí mužovy rodiny a jako taková de facto nebyla příbuzná ani s vlastními dětmi.
I v Římě šla doba dopředu
Manželství s podrobeným postavením ženy bylo nejstarším typem římského manželského svazku. Jak šla doba kupředu, uvolňovaly se postupně i poměry, a tak tato forma ustupovala tzv. manželství volnému (tedy bez podrobení ženy), až se nakonec v průběhu 6. stol. n. l. vytratila zcela.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).