Otto Muehl. Výstřední umělec, který měl rád mladé maso
Umělci bývají někdy nekonvenční svým myšlením, životním stylem i tvorbou. Otto Muehl šel však za hranice většiny z nich. Jeho životopis nečítá jen tvorbu za užití bahna, krve nebo fekálií, během druhé světové války byl členem Wehrmachtu, v 70. letech 20. století pak stanul v čele levicově směřované organizace zneužívající děti.
Krev a zase krev
Složky Wehrmachtu se během druhé světové války spolupodílely na vraždění statisíců nevinných. Postupovaly s jednotkami Einsatzgruppen v zádech a na obsazovaných místech jim pomáhali vraždit Židy a další nepohodlné osoby. Nebožáky často nutili vykopat jámu, jejich budoucí hromadný hrob. Kulky ukončily životy nevinných mužů, žen, ale i dětí. Jedním z těchto katů byl pravděpodobně i rakouský rodák Otto Muehl (1925 – 2013).
Když válka skončila, rozhodl se Muehl vzdorovat společnosti, která toužila hlavně po klidu a normálních hodnotách. Chtěl šokovat. Společně s dalšími takto smýšlejícími, kteří se sdružili pod názvem „Vídeňský akcionismus“, začal tvořit díla, na nichž figurovali lidé v různých polohách, potřísněni krví, výkaly, zvratky a dalšími nechutnostmi. Význačnou složkou jeho děl bylo násilí a sexualita.
Čtvrtý největší muž světa?
Jak vidno, lidské utrpení jej lákalo, viděl v něm potenciál pro úspěch. A tak, když se Vídeňský akcionismus rozpadl, se rozhodl na podobných základech provozovat profesi vůdce levicové totalitní komunity.
Jeho hlavní ideou byla absolutní sexuální volnost. „Proč by měl stát předepisovat, od kdy smí mít člověk sex“, říkal. A tak se rozhodl, že místo toho bude svým věrným do sexu mluvit sám. Zhruba dvacet let tak za psychické i fyzické manipulace budoval kult své osobnosti skrze kombinaci sexuality, drog a násilí. Ambice neměl malé, tvrdil, že před ním žili jen tři skuteční umělci: Mozart, Stalin a Hitler. Sám sebe považoval za čtvrtý klenot lidské populace.
Život pod diktátem ztřeštěného narcisty
Jeví se to být až neuvěřitelné, ale shromáždil postupně na šest stovek příznivců. Zhruba polovina z nich žila v německém Friedrichshofu, zbylí byli roztroušeni v několika „obcích“, vedených jím dosazenými posluhovači. Samotná hierarchie uvnitř hnutí byla zvrácená, nejvýše postavení bývali ti, kteří „byli dobří v posteli“.
Muehl sám sebe vnímal jako alfa samce, který má výsostné právo mít žen, kolik ráčí. Jenže dospělými ženami, které se mu dobrovolně oddávaly, to nekončilo. V komuně mělo docházet k zneužívání dětí a maloletých, což se nakonec stalo osudným Muelovi i celému spolku.
Děti byly počaty během hromadných orgií, jejich otec tak byl nedohledatelný. Ale ani matek si dlouho neužily. Krátce po narození byly děti odděleny a až do dospělosti žily bez mateřské lásky v útlumu léků.
Muehl si nárokoval vše, majetek svých věrných, jejich těla i duše. A pokud někdo přeci jen nesouhlasil, uštědřil mu ponižující ránu. Během let se však toto nerovné jednání začalo mnohým příčit.
Sběhové, kteří dopomohli spravedlnosti
Stále více členů přestalo klopit hlavy a otevřeně volalo po zrušení tohoto absolutního vlastnictví. Někteří komunitu opouštěli. Co víc, byli ochotni sdělit veřejnosti, co zažili.
A tak Muehl stanul před soudem. O zneužívání své autority, o sexuálních deliktech páchaných na dětech i o drogách hovořily mnohé z jeho obětí. Vypovídaly i některé z jeho manželek. Byl odsouzen k sedmi rokům vězení. Poté dožil v Portugalsku. Za své činy se v roce 2010 omluvil skrze list, který byl doručen do Vídně a přečten na jedné z jeho výstav.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).