Historie černého umění. S knihtiskem u nás přišla první Plzeň, tu později trumfla Praha

Vynález knihtisku spadá do Německa, kde Johann Gutenberg v polovině 15. století poprvé přišel s oním převratným objevem umožňujícím množení textu a obrázků v hromadném měřítku. Knihtisk se rozšířil do zbytku Evropy a dále pak do celého světa. U nás s tímto pokrokem poprvé přišla Plzeň.

Novoty v českých zemích. Zejména pro Prahu dlouho tabu

Gutenbergův objev se u nás jako první nedostal na akademickou půdu coby centrum osvěty, jak by se dalo očekávat. Vyhlášená Pražská univerzita byla poměrně dlouho pod vlivem utrakvistických mistrů, členů náboženského směru vzdělanců, kteří však lpěli na starých zásadách a pokrok příliš neuznávali. A tak nikoliv utrakvistická (kališnická) Praha, středisko vzdělání naší země, ale katolická Plzeň se poprvé odhodlala přijmout tuto inovaci. Mezi evropskými zeměmi jsme patřili k jedněm z prvních.

První byla Plzeň, následovala města další

Už před rokem 1500 u nás zaznamenáváme několik desítek inkunábulí, jak se prvotisky knih nazývaly. Jen málo z nich bylo v latině, většina byla sepsána česky. Byly díly postupně sedmi tiskařů, kteří u nás v té době působili v celkem čtyřech městech. V Plzni vzniklo 15 z nich, 20 bylo z Prahy, 3 došly tisku ve Vimperku a jedno v Kutné Hoře. Počáteční dějiny českého knihtisku jsou nedostatečně podložené, proto prvního českého tiskaře jménem neznáme. Víme však, že byl z Plzně a první tiskárnu u nás založil kolem roku 1476.

Další osobou historie plzeňského knihtisku je Mikuláš Bakalář – Štětina. Titul se kdysi stával oficiální součástí příjmení, odtud část jeho jména Bakalář. Štětina se po studiích v polském Krakově usadil v Plzni a začlenil se mezi místní měšťanstvo. Otevřel zde tiskárnu a na konci 15. století pořídil osm tisků. Jedním z nich byla satira Podkoní a žák.

Plzeň následovala města další. Druhým byl Vimperk. Až pak přišla na řadu Praha. Zde se největší tiskárnou patnáctého století stala dílna Jana Severýna. Ta vytvořila výtisky Bible nebo například Chelčického Postily. Nakladatelství postupně vznikla i v Kutné Hoře, Brně, Olomouci, Prostějově, Mladé Boleslavi a dalších našich městech. Zpočátku se zpracovávala především česká literatura, zahraniční texty byly do země šířeny v latině nebo němčině z nakladatelství v Norimberku, Kolíně nebo z Lipska.

Slavný herbář

Knihtisk se postupně stal běžně užívaným a šířil myšlenky mnohých autorů. Za jedno z nejvýznamnějších lze považovat tiskařské dílo známého pražského tiskaře a nakladatele, Jiřího Melantricha, který mimo jiné navázal na italského lékaře a botanika Pietra Andreu Matthioliho a roku 1562 vydal tzv. Matthioliho herbář. Kniha vyšla v tehdy nevídaném několikatisícovém nákladu, sami městští stavové poskytli podporu ve výši 300 grošů. Původní text přeložil do češtiny Melantrichův spolupracovník Tadeáš Hájek z Hájku. Tím, že se jednalo o dílo zahraničního autora, které bylo přeloženo do českého jazyka, překonal Melantrich hranice Čech i dobové nastavení.

Po bitvě na Bílé hoře sice nastal úpadek tiskařského umění, ale jen aby v letech následujících byl ve své druhé fázi vývoje znovu obnoven. Tato druhá vlna sahá zhruba do 18. století.

Jak tisk probíhal?

Od slavného Gutenbergova vynálezu až do 19. století se používal stále tentýž způsob. První cesta tiskaře vedla k písmolijcům, od nichž si zakoupil tzv. matrice – formy písmen. Ve své dílně pak načernil rám se sazbou, který se následně pokryl speciálně vlhčeným papírem a položil na plochou desku. Takto se vložil do tiskového lisu, tzv. presu. Lis potiskl jednu stranu, po jejím zaschnutí se tento krok zopakoval i na straně druhé.

Muzeum poví víc

Pro nadšence této tématiky dobrá zpráva, v naší republice jsou muzea, která se detailně zabývají historií knihtisku. Jmenovat lze Muzeum knihtisku a knihy v Plzni nebo v Kutné Hoře.

Galerie:

Středověký tiskařský stroj