Ilustrace: Master of the Spes Nostra, Volné dílo, Wikimedia

Potraty ve středověku. Kruté zákroky a ještě krutější tresty

O tom, že to ženy v minulosti neměly jednoduché, není pochyb. Obzvláště středověk byl k příslušnicím něžného pohlaví v určitých okolnostech velmi nemilosrdný. Souhrou nešťastných událostí se tak i ta nejzbožnější dívka či žena mohla dostat do situace, kdy na ni bylo nahlíženo jako na nejodpornější hříšnici, která si zaslouží krutou smrt. Řeč je o interrupci, za kterou byl často chápán i samovolný potrat. A že bylo dítě počato při znásilnění? Ani v tomto případě neměly církevní autority pochopení.

Největší hřích a nejtěžší zločin

Předně je třeba si uvědomit, že ve středověku lékaři potraty neprováděli. V době, kdy v Evropě měla hlavní slovo církev, byl potrat chápán jako nejhorší zločin, kterého se lze vůbec dopustit, a proto byl tento zákrok prováděn pokoutně. Do jisté míry byl srovnáván s infanticidou, což je usmrcení dítěte krátce po narození. A zločiny na dětech bylo třeba adekvátně trestat, nejlépe krutou smrtí. Hříšnice tak často končily zasypané zaživa, což podle dobového výkladu odpovídalo zahubení ještě nenarozeného dítěte. V některých končinách se odsouzeným ženám probodávalo srdce kůlem, jinde se upalovaly či stínaly mečem.

Ženy, které se odhodlaly k potratu, byly většinou zoufalé nešťastnice, které byly buďto znásilněné nebo zkrátka už nedokázaly další dítě uživit. V době, kdy lidé neměli ani páru o plánovaném rodičovství a kdy neexistovala žádná antikoncepce, byl jedinou zárukou neotěhotnění celibát. Ten samozřejmě v případě znásilnění, které mimochodem nebylo žádným výjimečným činem, nemohl obstát.

A tak se ženy mnohdy dostávaly do začarovaného kruhu. Ponechat si dítě, které vzešlo ze znásilnění znamenalo veřejné zahanbení, vyhnání z rodiny a zapuzení většinou společnosti. Zkrátka záruka doživotní bídy pro sebe i dítě. Pak zde byla možnost potratu a tím dvojí riskování života. Ženy moc dobře věděly, že je interrupce může stát život a pokud by se povedla, pak zde bylo riziko již zmiňovaného trestu smrti.

Hodně drsné metody potratu, během některých umíraly i matky

Ve středověku prováděly tajné potraty porodní báby bez jakékoliv odbornější asistence nebo vzdělání. Někdy se této činnosti říkalo andělíčkářství. Není třeba připomínat, že šlo o velmi bolestivý a riskantní zákrok. Přesto jej ze zoufalství ženy riskovaly celá staletí. Výjimkou snad byla pouze Anglie, kde už od 14. století platil zákon, že žena může podstoupit interrupci dle vlastního uvážení, dokud nejsou cítit první pohyby. Ve většině kontinentální Evropy se však ženy krutě trestaly až do raného novověku bez ohledu na stupeň těhotenství. Někdy byly těžce trestány i ženy, které samovolně potratily, protože jim to zkrátka autority nevěřily.

Židle pro štěkny. Trest nejen ženám, které si pouštěly pusu na špacír

Ženy se ale k potratu uchylovaly až jako k poslední možnosti, kdy zpravidla selhaly metody, které si dotyčná mohla vyzkoušet sama. Nosily se různé amulety, které měly plod zapudit, prováděly se nejrůznější bylinné kůry a výplachy, horké koupele, ženy také skákaly z vyšších míst, aby plod poškodily a ty otrlejší se opíjely či se dokonce nechávaly bouchat do břicha. Spolehlivou metodou pak bylo popíjení vody od kovářů, ve které chladili olovo. Jenže na následky otravy pak často zemřela i samotná matka.

Doba se samozřejmě změnila. Dnešní ženy mají v raném stádiu těhotenství svobodnou volbu, zda jej nepřerušit. Medicína pokročila natolik, že jde o relativně bezpečný zákrok. Přesto tmářství v některých končinách světa, potažmo i Evropy, převyšuje nad racionálním myšlením.

Zdroje: K. Kmentová – Reprodukční práva žen (Bak. práce, MU Brno); www.medievalists.net

 

Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz