Příjmení Holmes historie nezná jen díky slavnému Sherlockovi. Jmenoval se tak i úkladný vrah
Literární postava Sherlocka Holmese vyřešila celou řadu vražd a do vězení poslala mnohé zabijáky, kterým se brát životy zalíbilo. V devatenáctém století však žil muž skutečný, jenž si zvolil stejné příjmení a stanul na druhé straně zákona.
Jak jinak než špatné dětství
Stejně jako celá řada v dospělosti narušených osob, páchajících trestné činy, i tento muž neprožil zrovna růžové dětství. Pedantský otec, navíc alkoholik, synovi nevštípil ani pramálo dobrého. Matka se otci nevzpouzela, a tak žil hoch v atmosféře strachu i násilí. Podobně to měl i ve škole, kde se stával obětí šikany.
Nízkou víru v sebe sama si zvyšoval ubližováním těm, kteří se bránit nemohli. Týral ubohá toulavá zvířata, která následně zabil a pitval. Už v raném dětství jej totiž lákala anatomie, kterou se rozhodl nacvičit na tvorech, kteří o pomoc křičet nemohli.
Úspěšný lékárník s nelegálním vedlejším přivýdělkem
Záliba v lékařství mu vydržela až do dospělosti. V té době se ještě jmenoval Herman Webster Mudgett. Až po ne zrovna premiantském dokončení studií na lékařské fakultě univerzity v americkém Michiganu si jméno změnil na Henry Howard Holmes.
Začal pracovat jako pomocník v lékárně doktora Holtona na chicagském předměstí. Po jeho smrti nabídl bezradné vdově, že živnost převezme. A skutečně v zaběhlé praxi pokračoval stejně úspěšně, jako kdysi původní majitel. Paní Holtonová se však ze slíbeného nájemného netěšila dlouho. Krátce po uzavření smlouvy zmizela. V té době ještě nikoho nenapadlo spojovat její pohřešování s osobou Holmese.
Jenže poctivý život asi nebyl to pravé ořechové, a tak se Holmes věnoval i celé řadě zákonu odporujících činností, především výstavbě pochybných obchodních podniků. Oním nejvýznamnějším byla obrovská budova ležící naproti lékárně. Místní ji pro svoji okázalost brzy začali nazývat „Zámek“.
Přízemí budovy pronajímal obchodníkům, ze zbylých dvou pater však učinil své osobní bludiště. Postupně nechal vytvořit síť místností bez oken, jejichž stavební plány neustále měnil a na jejichž realizaci střídal zhotovitele tak, aby nikdo přesně neznal konečný celkový plán budovy. Ta byla plná tajných průchodů, falešných podlah, schodišť, která nikam nevedla a dveří, za nimiž byla jen zeď. Toto své šíleně zvrácené dílo následně začal využívat jako místo vražd.
Pan doktor ve službách zla
Až později se místní obyvatelé dozvěděli, že byli v permanentním nebezpečí. Především ženy si Holmes vybíral k tomu, aby si na nich ukájel své zvrhlé choutky. Úděsnou smrtí pod jeho rukami zemřely desítky žen.
Po psychickém týrání, během něhož vyděšené oběti hledaly cestu z onoho labyrintu děsu, Holmes přistoupil k činu. Některé zadusil v provizorních plynových komorách, jiné vraždil dle svých aktuálních chutí. Těla poté pitval, odnímal svalstvo, studoval orgány a kostry následně vypreparoval. Některé mrtvoly skončily v lékařských fakultách, jiných se zbavil v jámách s vápnem a kyselinou nebo je spálil. A dlouho mu to procházelo.
Jenže na každého nepoctivce se vaří voda v kotli
Holmesovi však nic nebylo dost. Po nevydařeném podvodu končícím smrtí jeho komplice se dal na útěk. 17. listopadu 1894 byl dopaden. Původní obvinění skutečně počítalo jen s podvodným obcházením zákona. Záhy však začaly na povrch vyplouvat okolnosti více než znepokojující.
Stejně jako všichni vrazi i Holmes udělal chybu. Zavraždil děti svého komplice, po kterých se však pátralo. Stopa vedla k jeho osobě. Děti nejprve unesl a následně se jich zbavil. Jak jinak než zabitím. Dostal se tak do hledáčku policie za násilný trestný čin. Muži zákona začali prohledávat jeho slavné bludiště, kterému se po zpropagování už neřeklo jinak než „Vrahův zámek“.
Oprátka jako zadostiučinění
Během pátrání byla nalezena tlející rozčtvrcená těla, válející se v objektu a čekající na spálení. Přesto, že odhady hovořily až o stovce obětí, podařilo se soudu prokázat jen 27 vražd. To však stačilo na vynesení trestu smrti.
Holmes byl oběšen dne 7. května 1896. Za svá zvěrstva pykal více jak deset minut, během nichž se houpal na oprátce a škrtil.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).