Halloweenský příběh podle skutečnosti. Sérioví vrazi Burke a Hare dodávali těla pro studijní účely

Na živobytí si každý vydělává dle svých schopností a možností. Originální, avšak děsivý zdroj obživy si zvolila dvojice vychytralých podvodníků ve skotském Edinburghu. Pro peníze šli doslova přes mrtvoly a z nebožtíků si udělali předmět podnikání.

Jak to dopadlo, když nebylo koho pitvat

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Funguje to však i naopak. A tak když na počátku 19. století zaznamenala Británie pokles trestných činů, došlo paradoxně k následnému nárůstu. Jak to? Souviselo to s činností místních anatomických a lékařských zařízení a škol. Ty potřebovali mrtvá těla pro své výzkumy. A tak, když jim z důvodu nízké kriminality nebyly dodávány oběti trestů smrti, začali se poohlížet jinde.

Za tělo nabízeli okolo deseti liber, což bylo pro chudé měšťany lákavé. A tak začali vykopávat těla z hrobů. Jenže pro účely pitvy bylo zapotřebí, aby bylo co nejčerstvější, což vykopaní umrlci zrovna nebývali. A tak se rozmohl další nešvar – účelné vraždění.

První případ – náhodná smrt

William Burke a William Hare byli dva irští výrostci, jimž cestu propojila jedna nuzná noclehárna. Tu spravoval Hare se svojí přítelkyní. A sem přijel Burke a jeho družka. Čtveřice se sdružila díky litrům whisky, které všichni holdovali. Snad v alkoholovém opojení, snad z vlastní vypočítavosti, došlo jedné noci k něčemu, co předurčilo jejich osud. Nájemník, kterému říkali starý Donald, zemřel přirozenou smrtí. Co však bylo horší, zemřel, aniž by zaplatil nájem čtyři libry.

To čtveřici tak pobouřilo, že se rozhodli zpeněžit nebožtíkovo tělo. Ukradli jej z rakve, kterou zatížili stejnou váhou třísla. Burke a Hare se s těžkým pytlem vydali do anatomické laboratoře v domě č. 10 ulice Sturgeons´ Square. Přítomný doktor Robert Knox se moc nevyptával a za mrtvolu jim vyplatil sedm liber a deset šilinků.

Další desítky mrtvých – byznys

Jenže peníze se rychle rozkutálely. Brzy se jim ale naskytla další příležitost k nelegálnímu přivýdělku. Další místní nájemník ochořel. Jelikož ležel ve vysokých horečkách, řekli si tito samozvaní diagnostici, že by stejně umřel. A tak se rozhodli věc uspíšit. Omámili jej alkoholem a udusili. Opět tak putovali do anatomického ústavu a opět se jich nikdo na nic neptal a dostali za tělo zaplaceno.

Pak už to jelo jako na běžícím pásu. Už nebylo otázkou, zda to udělat, ale komu. Nejprve si vybírali pochybné existence, jejichž ztrátu nebude nikdo příliš zkoumat. Za různých záminek je pozvali na ubytovnu, povětšinou opili a zavraždili. Došlo tak na bezdomovce, prostitutky, sešlé chudé stařeny. V letech 1827 – 1828 prokazatelně zavraždili 16 lidí. Odhady jsou však daleko vyšší.

Profit z těchto vražd vesele propíjeli, přičemž odměna se vždy dělila na tři díly. Pokud bylo tělo ve výtečném stavu, pak utržili deset liber, z nichž čtyři dostal Burke, pět Hare a jednu jeho přítelkyně, majitelka ubytovny.

To, jak lehce jim to procházelo, v nich vzbudilo neopatrnost. Po ulicích už nosili pytle zcela klidně. Děti se jim smáli, že v nich nosí mrtvoly. A nemýlily se. Jejich přesvědčení, že se jim nemůže nic stát, že se na ně nepřijde, se jim stalo osudným. Začali vraždit i známé měšťany. A žáci lékařské fakulty je začali poznávat. Doktor Knox sice zapíral, co to šlo, mrtvole místního mentálně postiženého hocha, kterému nikdo neřekl jinak než Hlupáček například obratem odstranil hlavu a zdeformoval nohu, aby zamezil identifikaci. Ale řeči už byly a pochybnosti o tom, odkud je doktor těly zásoben, sílily.

Jejich poslední oběť našli další nájemníci pohozenou pod postelí a zavolali policii. Než dorazila, bylo už tělo v laboratoři. Případ se však prošetřil a na Halloweena roku 1828 bylo po všem. Poslední vražda odkryla vraždy další a byl konec.

Smrt jednomu, život druhému

Čtveřice byla zatčena, bylo jasné, že hlavní podíl viny mají muži. Burke a Hare obviňovali jeden druhého, a jelikož nebyl dostatek přímých důkazů, uchýlil se advokát William Rae ke kompromisu. Haremu nabídl imunitu za to, že poskytne důkazy o vině svého společníka. A tak se stalo. Burke byl odsouzen k trestu smrti a oběšen. Jeho tělo bylo věnováno lékařské fakultě. Hare byl dle dohody roku 1829 propuštěn a uchýlil se pryč z Edinburghu. Město opustily i jejich ženy, které se rovněž dočkaly svobody.

Galerie: