První krevní transfuze neměly zachraňovat životy, cílem bylo měnit povahu pacientů

Krevní transfuze je v dnešní době poměrně běžně užívanou metodou v lékařství. První pokusy vpravení cizí krve do těla jsou zřejmě staré jak lidstvo samo a pokud pomineme popíjení krve dávných panovníků a válečníků, kteří tak chtěli získat sílu nepřítele, první regulérní pokusy o transfuzi začaly probíhat v 17. století. Transfuze však tehdy neměly sloužit k záchraně života, jejich účel byl zcela jiný.


Krev jako zdroj síly

Nejprve se přeneseme do 5. století př. n. l. do antického Řecka. Tehdy filozof Empedoklés přišel s myšlenkou, že krev je jakýmsi pohonem života. Lidé od pradávna věřili, že je tato červená tekutina jistým způsobem zázračná a později Aristotelés vyvodil, že musí dodávat sílu jednotlivým orgánu a díky tomu je udržena rovnováha mezi tělem a duchem. Lidskou krev tak popíjeli Římané nebo jiní panovníci. V dávných dobách nebyla o nebožtíky nouze. V Římě padali gladiátoři jeden za druhým a ve středověku se umíralo na kde co. Kdo chtěl krev a měl určitou moc, časem ji získal. Její popíjení však mělo účinek pouhého placeba.

transfuze
První transfuze byly prováděny kvůli změně povahových vlastností. Obrázek: Wellcome Library, Londýn.
První pokusy proběhly na zvířatech

Regulérní pokusy o výměnu krve proběhly až v 17. století. Tehdy se věřilo, že krev z jiného živočicha by mohla změnit povahu člověk. Aby bylo kýžené změny dosaženo, dárce měl mít takové vlastnosti, aby napravil chování příjemce. Transfuze tedy měla sloužit jako prostředek k léčení různých druhů poruch chování, šílenství, ale třeba také stydlivosti. Proto se mezi dárce převážně objevovala zvířata, jejichž povahové vlastnosti měly být přeneseny rudou tekutinou do žil často psychicky narušeného člověka.

První úspěšnou transfuzi provedl v roce 1665 angličan Richard Lowel na dvou psech. Lowel již věděl, že existuje krevní oběh, za jejímž objevem stál jeho krajan William Harvey v roce 1603. Cílem prvního krevního přenosu bylo zjistit, zda se změní povahové vlastnosti psa, jež byl příjemcem. Jisté je, že vlastnosti zvířete se nezměnily, ale pokusy probíhaly dál, jenže neúspěšně. V roce 1667 se snažil o krevní přenosy mezi zvířaty anglický lékař Edmund King, zatímco na druhém břehu průlivu La Manche zase experimentoval lékárník Claudie Perraul. Ani jednomu se ale nepodařilo propojit krevní oběh.

Krev z telete měla vyléčit psychicky nemocného pacienta

To se povedlo o několik měsíců později všestranně nadanému franouzskému vědci, jímž byl Jean-Baptist Denis. V roce 1667 nejprve provedl několik úspěšných pokusů na zvířatech a poté přistoupil k transfuzi ze zvířete na člověka. Prvním člověkem, který dostal do žíly cizí krev, byl Arthura Coge. O tom, zda byl výsledek úspěšný, nevíme, ale vzhledem k tomu, že šlo o malé množství předávané krve, příjemce mohl reagovat maximálně alergickým projevem.

Další krevní transfuze, kterou Denis provedl, již neměla tak hladký průběh. Pacientem byl psychicky nemocný Antoine Mauroy, kterému byla 19. prosince 1667 do oběhu vpravena telecí krev. Zákroku přihlíželo mnoho významných Pařížanů a zprvu se zdálo, že půjde vše hladce. Pacient byl dokonce na Štedrý den téhož roku prohlášen za zdravého. Jenže záchvaty šílenství se vrátily, a tak Denis potěšen krátkodobým stabilizovaným stavem pacienta přistoupil k další transfuzi. Tentokrát se zřejmě použilo více krve, aby byl účinek silnější, ale nebohý Antoine o den později zemřel. Denis byl poté obviněn za usmrcení pacienta a přestože byl nakonec osvobozen, měl tento neúspěšný pokus za následek zákaz krevní transfuze v mnoha zemích.

transfuze 1914
Fotografie prováděné transfuze v roce 1914 v Buenos Aires.
Za negativními reakcemi pacientů stály krevní skupiny

Skutečné vědecké pokusy o přenos krve z člověka na člověka znovu započal až v roce 1816 porodník James Blundell. Nedokázal však vysvětlit negativní reakce některých příjemců. Až objev krevních skupin biologem Karlem Landsteinerem v roce 1924 objasnil, proč k tomu docházelo. Landsteiner tak otevřel cestu modernímu pojetí krevní transfuze a jeho objev zcela jistě zachránil miliony lidí po celém světě.

Úvodní obrázek: Wellcome Library, Londýn