Řecký filozof Platón přišel s nadčasovou úvahou. Starověké podobenství osvětluje i problémy dnešní společnosti
Příliš věříme našim smyslům a slepě přijímáme nám předkládanou pravdu většiny. Byl to problém dávné doby Platónovy i dalších epoch a přetrvává až do dnešních dní. Je jednoduché pravdu nehledat, nezkoumat podávané informace hlouběji, jen prostě přijmout čísi slova či názory. Nic nového nevymýšlet a jít s davem je jednoduché. Obzvlášť pak v dnešním uspěchaném světě, který je paradoxně plný informací, nemají mnozí čas ani sílu tato fakta podrobit kritickému myšlení, natož hledat jejich zdroje. Dávné Platónovo Podobenství o jeskyni líčí poznání ve své nejčistší podobě a jeho nadčasovost je opravdu brilantní. Funguje totiž i dnes.
Útěk z jedné skutečnosti do druhé
Platón (428/7-347 př. n. l.) ve svém spisu Ústava předkládá řadu dialogů mezi Sokratem, jeho obdivovaným učitelem, a dalšími. V Podobenství o jeskyni vypráví o lidech, kteří jsou uvnitř jedné takové uvězněni, připoutáni okovy, mohou jen hledět na zadní stěnu jeskyně. Na ní sledují odraz předmětů, které nosí lidé za zídkou umístěnou poblíž východu. Díky ohni, který v jeskyni hoří, se předměty, jež tito lidé nosí nad hlavou a které nad zídkou vyčnívají, objevují na zadní stěně jeskyně. Vězni slyší odrazy zvuku, hlasů. Nic jiného nikdy nepoznali, a tak jsou pro ně tyto odrazy skutečné, jediné pravé a pravdivé.
Jeden z vězňů se z okovů uvolní, vyjde ven a ozáří jej sluneční svit. Zpočátku je zděšený novou realitou. Postupně však slunečnímu svitu přivyká a spatří skutečné předměty, slyší skutečné zvuky. Pochopí, že to, v čem žil uvnitř jeskyně, není pravda, je to jen její odraz. Odraz skutečného světa. Ovlivněn tímto poznáním ví, že zpět do předchozího života se již nevrátí, protože to byl klam. Zároveň si uvědomuje, že bude-li chtít toto své poznání předat lidem, dosud uvězněným v jeskyni, budou jej považovat za blázna. Jejich realita, kterou sledují ve svém jeskynním žaláři, pro ně bude jedinou možnou. Budou dál věřit svojí většinové pravdě, než jedinci, který říká věci, které ani slyšet nechtějí.
Doba se mění, platnost Podobenství o jeskyni zůstává
Úvaha to může být drobet složitější, správný výklad však osvětlí pravdivost i aktuálnost. Platón chtěl tímto vyvést lidi z okovů svých vlastních lží, že očima vidíme vše, ušima slyšíme vše, naše smysly povyšujeme nad rozum. Ale smysly nás klamou a k poznání absolutní pravdy nestačí. Cožpak pouhýma očima spatříme mikroorganismy? Slyšíme zvukové podprahové signály? Nikoliv jen smysly, k pravému poznání je třeba také rozum. A rovněž čas, postupně otevírat dveře poznání, přivykat novému náhledu a novým zjištěním.
Co víc si ale z této prastaré filozofické poučky vzít? Je toho víc než dost. Tak například. Je snadné žít ve svém světě, kde přijímáme všeobecně přijímané věci a o víc se nestaráme. Ovšem žít takhle všichni lidé po věky věků, nikdy by se lidstvo neposunulo vpřed a dnes bychom možná stále chytali zvěř oštěpy a vařili ji nad ohněm uprostřed lesů. Podmínkou pokroku je rozumové bádání a neustálé snažení poznat nové.
V dnešní době máme celou řadu zdrojů, které nám dnes a denně předkládají zaručené zprávy. Noviny, televize a internet. Jenže tyto získané informace bychom neměli jen slepě přijmout, nýbrž podrobit zkoušce rozumem. Sami se zamyslet a sami vyvinout snahu potvrdit si pravdivost. Tak například kupní či nájemní smlouva. Nestačí přeci jen odkývat text, který vidí naše oči. I rozum se musí zapojit. Jedinec sám musí zvážit, zda je tato sepsaná skutečnost pro něj přínosem, zda ji může akceptovat. V každé životní situaci bychom měli používat rozum a jím usměrňovat naše vášně a smysly.
A co dnešní hodnoty? Pracovní výkony a profesní úspěchy. Kde je láska, pomoc druhým? Nejsou toto hodnoty lepší? Stejně jako prozřel jedinec v Platónově podobenství, i my dnes můžeme správným přístupem, správným rozhodnutím, zvrátit svůj život, který jen odráží hodnotový systém většiny.
Myšlenka hezká, ale ne zrovna snadno uskutečnitelná. Rozhodnou tak zřejmě priority
Zpočátku nemusí být zrovna příjemné jít proti většině. Každý by se však měl zamyslet nad svými hodnotami. Bohužel klasickou reakcí lidí, stejně jako v Platónově podobenství, je popření nové skutečnosti, neboť bere dosavadní jistoty. Sice je každý krok vpřed risk, ale bez risku není ani zisk.
Lidé by i dnes měli vědět, že život není jen o tom, užívat si výdobytků společnosti. Užívat ano, ale za použití rozumu. Být nejen lidé vnímaví, ale také rozumní. Rozum je jakýsi dar, který lidské pokolení dostalo a byla by tedy škoda jím opovrhnout. Toto si uvědomovali filozofové ve starověku, takto to platí i dnes. Nejít s davem, jít cestou rozumu.
Coby filozofická úvaha se jedná o názor velmi přínosný a pozitivní. Do jaké míry jej však lze sloučit s životem uvnitř nastavené společnosti, v závislosti na ní a na jejím hodnocení, je pak otázkou pro každého. Neboť jako vždy, i zde budou rozhodující osobní priority. Žít totiž šťastně a zároveň bezpodmínečně správně kdysi, stejně jako dnes, jde bohužel ne vždy ruku v ruce.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).