Říkalo se mu Pařížský Modrovous. Vrah truchlících vdov Henri Landru
Ničím zajímavý průměrný muž, který mohl prožít celý život v anonymitě těch nijak se nevymykajících. On se však rozhodl profitovat na smutku a neštěstí druhých. Zlomené vdovy opíjel báchorkou o tom, jak se o ně postará a jak v jeho náručí naleznou nový domov, lásku a bezpečí. Za svoji důvěru platily majetkem i vlastními životy.
Z průměrnosti se vymanil sňatkem se sestřenicí
Narodil se 12. dubna 1869 do vcelku normální pařížské rodiny. Nic v jeho vývoji nenaznačovalo jakoukoli mentální anomálii. Vystudoval katolickou školu a následně se vzdělával ve strojírenství. V místním chrámu zpíval v církevním sboru a stal se jáhnem. Působil seriózně a spořádaně.
Jenže pak svedl svoji sestřenici Marii-Catherine Remiovou. Rozruch vyvolalo i její následné těhotenství. Henri však vše urovnal sňatkem. Se svojí manželkou zplodil čtyři potomky, stali se normální rodinou s matkou v domácnosti a otcem úředníkem. Když však Landru přišel o práci i o složenou jistinu díky vychytralému zaměstnavateli, vše se nadobro změnilo.
Z úředníka šejdířem
Rodinu začal zanedbávat a soustředil se na profesi lháře a podvodníka. Na oko si zařídil obchod s použitým nábytkem, tím si však vydělávat nemínil. Místo toho se zajímal o vdovy, které do jeho krámku chodily v naději, že si za prodané věci vypomůžou v těžkém životním období. Mívaly však přeci jen něco naspořeno, penze po zemřelých veteránech rovněž představovaly možnost investice. A tak si Landru hrál na dobrosrdečného pomocníka, který jejich peníze zhodnotí. Nestalo se, ženy jen oklamal a peníze zpronevěřil. Za tyto delikty se poprvé dostal za mříže. Pokoj si ale nedal. Riskoval dál a své výtržnosti stupňoval.
Sňatkový podvodník, který po sobě svědky nenechával
Své oběti si sice nebral, zato však sňatek v mnoha inzerátech sliboval. V novinách vydával příspěvky, kde se prezentoval jako zaopatřený vdovec, který hledá spřízněnou duši a snad i budoucí choť.
Jeho domnělý tragický životní příběh k němu přitáhl mnoho žen stejného osudu. Emocionálně destabilizované vdovy v jejich touze po znovu nabytí štěstí po boku spolehlivého muže zmanipuloval natolik, že mu svěřily svůj majetek, finance i srdce. A že jich nebylo málo, první světová válka mnoha ženám sebrala jejich muže a živitele rodin.
Jenže ženy přicházely a pak mizely
Žádná z dam se však nestala jeho vyvolenou, Landru byl konec konců oficiálně stále ženatý s Marií-Catherine. Tím se však nechlubil, s rodinou už dlouho neudržoval žádné styky. Role vdovce se mu osvědčila.
Jenže jeho nápadnice poté, co mu svěřily své cennosti, mizely. Dostal se do hledáčku policie, neboť blízcí zmizelých žen volali po spravedlnosti a hledali viníka. S tím však byl problém, neboť přímé svědkyně nebyly, nalezena doposud nebyla ani jejich těla. Odpovědi přinesla až náhoda. Vilu, jíž Landru vlastnil, detektivové několikrát bezvýsledně prohledali. Až jednoho dne se jejich pozornosti dostalo i velkým kamnům, která se v budově nacházela. To, co uvnitř našli, překonalo hranice jeho původního obvinění z podvodů a zpronevěry.
Ukázalo se, že ženy, které prozřely a chtěly jej udat, nemilosrdně zabil a spálil. V kamnech zbyly jejich kosti a zuby. Na svědomí měl jedenáct životů.
Poprava za vraždy
Byť Landru svá obvinění z vražd tvrdošíjně odmítal, proti tvrzení mluvil jeho deník s mnoha podrobnostmi, stejně jako rodinní příslušníci obětí, kteří poznávali jeho tvář. 25. února 1922 zemřel pod ostřím gilotiny.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).