Antické spodní prádlo. Zdroj: Clemensfranz [CC BY-SA 3.0]

Spodní prádlo napříč historií. Běžné rozhodně nebylo

Vyjít ven „na ostro“ je pro většinu z nás v dnešní době zcela nemyslitelné. Aby si ženy vzaly sukni a pod ní neměly spodní prádlo, je už jen záležitostí domácích hrátek, nikoliv společensky přijímaným standardem. Spodní prádlo může být praktické i lechtivé, přesto ale stále zahalující intimní partije. Není to však zas tak dávno, kdy ženy kalhotky nenosily. Ba co víc, ony je nosit nechtěly.

Nahota dříve nepohoršovala

Pravěk ani starověk neznal ono puritánské lpění na cudnosti dob následných. Rozkrok si lidé zprvu zahalovali listy či kusy zvířecí kůže, z nichž vytvářeli primitivní bederní roušky. Ženy si později kolem boků uvazovaly různé šátky či kusy látek. Pod nimi už ale nenosily nic. Z těchto jednoduchých modelů, plnících pouze praktickou funkci, postupně začaly vznikat zdobené sukně.

Ňadra si dámy zprvu vůbec nezakrývaly, lidské tělo bylo samozřejmostí společnou všem, lidé se za svoji nahotu nehanbili. I později vzniklé šaty měly zpočátku výstřih doslova až k pasu tak, aby ženské přednosti nezakrývaly.

Pro starověký Řím se stala charakteristickou tunika, kterou nosili ženy i muži, a to zprvu opět přímo na těle bez spodního prádla. Avšak přesto Římská říše jakési primitivní spodní prádlo znala. Ženy postupně začaly nosit tzv. Mamilare či jinak Straphion, představující kus látky omotaný kolem hrudníku tak, aby zpevňoval poprsí. Rozkrok se příležitostně zakrýval směsicí látek, připomínajících dětské zavinovací pleny známou pod názvem Subligaculum. Samozřejmostí se však spodní prádlo nestalo.

Odkaz neandrtálců stále žije v podobě alergií, depresí a dalších neduhů současné společnosti

Praktický středověk

Tradice spodního prádla se pozvolna rozvíjela i v období středověku. Intimní místa se zahalovala hlavně v zimních měsících z důvodu ochrany před chladem. Ženy pak jakési „spodky“ využívaly v době menstruace. Především urozené dámy měly k dispozici speciální menstruační košile, které měly na bocích rozparky, do nichž protáhly spodní cípy a mezi nohami zavázaly.

Novověké dámy kalhotky nosit nechtěly

Trend běžného nošení kalhotek si však na svůj boom musel počkat. Ještě v osmnáctém století je totiž ženy odmítaly, přišly jim nedůstojné. Vznešené ženy věřily, že spodní kalhotky mají nosit jen potupné služky, staré sešlé ženy nebo naopak vyzývavé prostitutky bez vkusu i hrdosti.

Jenže s trendem nošení širokých sukní s obručemi nakonec kalhotky vzaly na milost, byla jim totiž zima. A tak začaly běžně nosit úzké nohavice, které sahaly až ke kolenům. Ty si nechávaly porůznu zdobit. Onen oficiální název „kalhotky“ se ustálil až na počátku dvacátého století.

Co používali naši předci před vynálezem toaletního papíru? Možná se budete divit

Fantazii se meze nekladou

Trvalo to, ale praktičnost nakonec převýšila ženské předsudky. Módní branže se zaplnila návrhy cudnými i provokativními. Faldíky měly zakrýt stahovací kalhotky, tvarující břicho i stehna, pro oblíbený zvyk nošení minisukní se zase objevily kalhotky bez nohaviček.

Největší rozkvět dámského spodního prádla představovala 80. léta 20. století a onen trend nadále trvá. Dnes si ženy mohou vybrat z celé řady modelů různých barevných kombinací, krajek a ozdob, od klasických, přes tzv. brazilky, vyzývavá tanga či „boyshorts“, představující pohodlí i komfort.

Pohodlně se usadit? Dříve společenské faux pas

Absence spodního prádla s sebou nesla mnohá úskalí. Především sezení bylo pro ženy doslova zkouškou etického kodexu. Jakkoli znavena mohla dáma být, přesto musela během sezení, spíše než na pohodlí a odpočinek, koukat hlavně na to, aby neodhalila víc, než je přípustné. A tak ženy musely sedět vzpřímeně s nožkami pevně u sebe v téměř křečovité poloze.

Galerie:


 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru