Průměrná délka života ve středověku byla kolem 40 let. Staří lidé ale tvořili běžnou součást společnosti
Skutečnost, že se člověk na konci středověku dožíval průměrně asi 40 let, je poměrně známá. Nicméně toto číslo podle historiků nevypovídá nic o obrazu tehdejší skladby společnosti. Je to jen průměr, který ovlivňovalo mnoho, ať už zřejmých, či méně předpokládaných faktorů.
Faktory ovlivňující průměrnou délku života ve středověku
Pokud člověk dosáhl například ve 14. či 15. století čtyřiceti let, rozhodně to neznamenalo, že by měl brzy zemřít, ale spíše naopak. Jestliže se tohoto věku dožil, měl naději, že na světě ještě nějakou tu dekádu pobude. V minulosti totiž bylo nejproblematičtější dětství, u žen pak náročné porody.
Dětská úmrtnost se ve středověku pohybovala okolo padesáti procent. Nejohroženější byly děti do pěti let, kterým se teprve formovala imunita. Pokud se muž dočkal dospělosti, měl velkou šanci, že průměrnou čtyřicítku překoná. Většinu žen po nebezpečném období dospívání čekalo neméně záludné přivádění nových potomků na svět. Ale ani muži neměli zdaleka vyhráno. Středověk byl dobou konfliktů a bitev a mnoho mladých mužů položilo své životy v rámci mocenských sporů tehdejších vládců. Statistiku také samozřejmě kazí kdejaké epidemie, které se Evropou s krutou pravidelností proháněly, a hladomory.
V kolika letech byl středověký člověk starý?
Samozřejmě i ve středověku se lidé toužili dožít co nejvyššího věku. Například Jan Hus to považoval za naprosto přirozené: „Protož dlúhověčnost, jenž jest dlúhé bytie života i zdejšieho i budúcieho, jest každému člověku z přirozenie v žádosti.“
Středověcí lidé mohli svůj věk a věk prvních lidí konfrontovat ve Starém zákoně. Podle první knihy Mojžíšovy se Adam dožil 930 let, Metuzalém dokonce 969 let. Později, jak se svět vyvíjel, se ale podle Bible věk lidí zkracoval. Tak například Abraham zemřel v „pouhých“ 175 letech. Nicméně nad těmito absurdními čísly se tehdy lidé nepozastavovali a brali zkracování délky života jako důsledek božího hněvu. Přesto touha dlouhého pozemského života přetrvávala. Lidé ve středověku samozřejmě nevěřili, že by se mohli dožít vysokého věku, který udávají nejstarší části Bible, ale mohli srovnávat se svým okolím. Každý totiž měl kolem sebe nějakého starce. Jaká ale pro ně byla hranice stáří?
Mnohé prameny uvádějí, že ve středověku se za starého člověka považoval již padesátiletý. V té době měli lidé v tomto věku již vnoučata a často s nimi sdíleli jednu střechu. Víme například, že se Zikmund Lucemburský (1368 – 1437) dožil 69 let, přičemž byl ve své době považován za starého kmeta. Papež Celestýn V. dokonce překonal osmdesátku.
Podle německého básníka Hanse Sachse (1494 – 1576), který se mimochodem také dožil úctyhodného věku, nastává podzim života ve 49 letech. V této době začíná být muž nevrlý a líný, přičemž začíná být pro své okolí terčem posměchu. Jakmile věk muže překročí šedesátku, stane se na světě zbytečným. Ženy ve svých spisech nezmínil.
Nicméně takové radikální názory se Sachsem nesdílel každý. Lidé o své staré většinou dbali a měli je v úctě, už jen třeba díky zkušenostem, které jim mohli předávat. A když z důvodu nemoci ulehli na smrtelnou postel, mladší generace se o ně náležitě staraly.
Dnešní pohled na stáří
Podle současné periodizace lidského věku začíná stáří v 60 letech. Od 75 let pak mluvíme o pokročilém stáří. Za kmeta lze označit člověka staršího 90 let. Jak je vidět, hranice stáří se oproti středověku výrazně posunula. Moderní medicína i správné hygienické návyky významně prodloužily délku života, a tak jsou v současné době na Zemi tisíce lidí, kteří žijí déle než celé jedno století.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.