Zapomenuté Nepomucko. Místo legend a zázraků
Město Nepomuk ležící v jihovýchodní části Plzeňského kraje získalo svoje světové renomé na konci čtrnáctého století jako rodiště Jana Nepomuckého. S ním přišla celá řada legend a domnělých zázraků směřovaných k tomuto slavnému světci. Okolím se však kdysi tradovaly i legendy další, dnes už téměř zapomenuté.
K rozvoji Nepomuku pomohla výstavba kláštera
Původní neveliké osadě se zprvu říkalo Pomuk. V její blízkosti byl kolem roku 1144 založen cisterciácký klášter. Osada nabyla na významu a klášter využíval jejích služeb, řemesel i obchodu. Byla tak povýšena na město. Ale příchod husitů znamenal úpadek, vojáci vyplenili, co mohli. Klášter byl zničen, město zachvátil požár. Jedna z legend praví, že sám Jan Žižka zalitoval tohoto unáhleného kroku, neboť měl s klášterem dobré úmysly. Jeho vojáci však byli rychlejší než velitelovy příkazy. Město však bylo obnoveno a svůj věhlas píše až do dnešních dnů.
Když zabrouzdáme do hlubší historie
Ale ještě před těmito událostmi odvíjejícími se od vzniku kláštera, se měly v okolí odehrát různé divy. Řada historek se váže ke sv. Vojtěchovi. Ten na své pouti z Prahy zavítal i sem. A začaly se dít velké věci.
Jak se kopec nad Nepomukem stal Zelenou horou
Historie vložila do osoby sv. Vojtěcha zázračné schopnosti, údajně pramenící z neochvějnosti jeho víry a čistoty duše. A tak se mělo stát, že jej místní obyvatelé vyhledali s prosbou o pomoc. Sužovalo je sucho, kraj byl spálen slunečními paprsky, vedro bylo úmorné a úroda se proměnila ve vyschlá věchýtka. Zželelo se dobrému muži neštěstí prostých lidí. Vystoupil na místní kopec a kraji požehnal.
Okamžitě se přihnala mohutná mračna, z nichž zemi skrápěly obrovské kapky vody. Každá z kapek jakoby měla životadárnou sílu a vše se okamžitě zazelenalo. Od té doby je tento slavný vrch nazýván Zelená Hora.
Špatná muška dala vzniknout nevysychající studánce
Jednoho dne měl být Vojtěch na lovu. Nedaleko místní kapličky vystřelil po jelenovi, avšak minul. Šíp se zapíchl do země, z níž vytryskl proud vody. Vznikla zde studánka, která nikdy nevysychala. Místní obyvatelé byli přesvědčeni o její posvátnosti a zázračné moci. Dobrým lidem voda skutečně dodávala sil, nepoctivce však dokázala i potrestat.
A tak se jednou údajně stalo, že jakýsi bezbožník odcizil drobné, které poutníci nechávali u kapličky a svůj lup se rozhodl zapít douškem vody z této studánky. Jakmile vodu pozřel, natekly mu rty do obludných rozměrů. Tento svůj trest musel nosit po zbytek života.
Když Vojtěch psy okřikl
Někteří vesničané však Vojtěcha v jeho asketickém rouchu brali za vandráka. Stalo se tak, že když procházel jednou vískou, lidé na něj pustili psy, aby jej vyhnali. Psi však Vojtěcha nenapadli, naopak, přestali štěkat, ztratili totiž hlas. Jen vyděšeně klopili ocasy a vrčeli. Vsi se od té doby říká Vrčeň.
Místo, kde se stáčí kloubovka, léčí i dobíjí pozitivní energií
Blízko vesničky Kotouně stojí v lese malá kaplička se soškou Panny Marie. Jen několik kroků od ní se nachází studánka, jejíž zázračné schopnosti jsou přisuzovány právě jejímu dobrodiní.
Kdysi dávno žila ve vsi chudá vdova se svým synkem. Tvrdě dřela, aby syna zaopatřila. Ale ochořela, postihl ji hostec kloubový. Nemoc postoupila tak daleko, že nakonec ulehla. A do domácnosti přišel hlad a beznaděj.
Syn se rozhodl jít do lesa alespoň pro jahody a maliny, aby sobě i matce naplnil prázdné žaludky. Uprostřed hlubokých lesů usedl pod skálu a usnul. Když se probudil, cítil velkou žízeň. Zjistil, že je ztracen uprostřed vysokých stromů a obával se už nejhoršího, než najde cestu zpět, žízeň jej připraví o život.
Když však zvedl svůj klobouk ze země, stal se zázrak. Pod ním se objevila malá studánka s křišťálovou vodou. Tu donesl i svojí matce a přišel zázrak další. Žena si vodou omyla své nemocné nohy i ruce a nemoc hned polevila. Nakonec ji voda vyléčila zcela. Tyto divy přisuzovala Panně Marii. Věřila, že se jí zželelo jejího malého chlapce a nechala vzniknout zřídlo, které jeho žízeň uhasilo.
Pramen je zde dodnes a neřekne se mu jinak než „kloubovka“. Ale nejen znavené tělo zde dostane pomoci. Prostor před kapličkou, která na místě později vznikla jako pocta mariánskému zázraku, je údajně významným dobíječem energie a člověk zde může dostat i úlevu po stránce psychické.
Galerie:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).