Foto: Volné dílo

Akce Erntefest. Dožínky na nacistický způsob zabily přes čtyřicet tisíc Židů

Nacisté v Polsku internovali Židy v několika zařízeních, ať už to bylo varšavské ghetto nebo koncentrační a vyhlazovací tábory. Chtěli zde lidi ponížit na úroveň zvířat, hloupých a bezbranných. Série několika povstání však ukázala, že se někteří zajatci nemínili vzdát. Akce Erntefest byla protireakcí na židovský vzdor. Měla představovat masové vyvraždění Židů z celého Generálního gouvernementu.

Když odsouzení na smrt chtějí žít

Generální gouvernement představoval území Polska obsazené německými okupanty. Stejně jako na jiných zabraných územích, i zde se první pozornost obrátila na Židy. V rámci operace Reinhard vznikly tři vyhlazovací tábory, Belzec, Sobibor a Treblinka. Souběžně však fungovaly i tábory další, určené především k tvrdé práci. Ve Varšavě pak byli Židé před transportem do jednoho z táborů uvězněni v ghettu. Podmínky ve všech těchto zařízeních byly úděsné. Hlad, nemoci, nacisté nestáli o zachování života ani jednoho ze zajatců. Nejen že se tedy nesnažili nastolit alespoň ucházející podmínky pro život, naopak, čím více mrtvých si po směně odškrtli, tím lépe.

SS jednotka
Příslušníci SS v táboře Belzec. Zdroj: Volné dílo

Jenže na řadě těchto míst se zorganizoval odboj zacílený na hromadné povstání. Vězni toužili uniknout svému osudu, utéct pryč od smrti a utrpení. A jako pomstu chtěli tábory poničit a nacisty povraždit. Už v únoru 1943 došlo k povstání v ghettu, v srpnu se na odpor nacistům postavili zajatci v Treblince. Konečnou ranou pro nacisty bylo povstání z října 1943, které proběhlo v Sobiboru a kde bylo zavražděno 11 příslušníků SS.

Ani jedno povstání nevedlo k zamýšleným cílům, útěk se podařil jen hrstce odvážných. Ale nacisté poznali, že v zajatcích doutná vzdor, který se může kdykoliv znovu rozhořet. Než riskovat, rozhodl se Himmler k zásadnímu kroku. Ten vešel do povědomí jako “Aktion Erntefest”, opět smutně sarkastický název. Překlad akce zní „sklizeň“ či jinak „dožínky“. Byla provedena v táborech Trawniki, Poniatowa a Majdanek (jinak též Lublin-Majdanek).

Stejně zvrácený průběh v každém z táborů

Postup byl více méně stejný. Vybraní muži museli předem vykopat obrovské jámy, budoucí hroby své i svých spolutrpitelů. Délka se blížila 100 m, hloubka se pohybovala kolem 1,5 m. Pro uklidnění budoucích obětí byl však účel příkopů prezentován jako ochranný prostředek před napadením.

průkaz
Průkaz jednoho z tisíců zavražděných. Zdroj: Huddyhuddy / CC BY-SA

Za zvuku hlasité hudby byli pak lidé postupně odváděni do prostor, kde museli zanechat veškeré oblečení. Nazí pak byli předvedeni k příkopům. Do nich sestoupili a lehli si na zem, muži a ženy odděleně. Když bylo dno plné mrtvol, museli si další příchozí lehat na již zastřelené. Jistě, že věděli, co je čeká. Většina šla smířeně, snad s pláčem. Avšak v Poniatowé se skupina Židů vzbouřila. Uprchli a schovali se v ubikaci. Nacisté se nezdržovali dopadením jednotlivců, celý barák s povstalci jen zapálili. Místo rány kulkou tak tito stateční muži uhořeli zaživa.

Příkaz provedený během jediného dne

Jednalo se o bleskovou akci, která se odehrála během 3. listopadu 1943. Židé, koncentrovaní do třech zmíněných táborů, zde byli hromadně postříleni. Beze slova, bez varování, bez emocí vrahů. Za jediný den bylo zabito na 43 000 mužů, žen, i dětí.

4. listopadu byla Himmlerovi odeslána zpráva o úspěšném splnění úkolu a zároveň o ukončení operace Reinhard (úkol Belzece, Sobiboru a Treblinky skončil, vraždění převzala Osvětim). Uvnitř táborů Trawniki, Poniatowa a Majdanek už tou dobou, v rámci zahlazení stop, hořely tisíce těl.


Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: P. Zeman: Polský protinacistický odboj; J. Arad: Belzec, Sobibor, Treblinka


Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz