Hrůzy druhé světové války: Antisemitismus. Židovské prokletí, které neskončilo ani po válce
Antisemitismus, coby nenávist židovské rasy, přešel během druhé světové války v holocaust. Ten již představoval reálné pogromy páchané na Židech. Holocaust je termín, který se zrodil díky Hitlerovým protižidovským opatřením, především pak v souvislosti s konečným řešením židovské otázky. Co se negativního postoje vůči Židům týče, zde ale nepřišel s ničím novým, antisemitismus má kořeny hluboko v historii.
Historie nenávisti vůči Židům
Degradace Židů se v historii pravidelně opakuje. Dá se snad až říci, že je ve větší či menší míře ve společnosti přítomna neustále. Naše dějiny provází již od starověku. V průběhu středověku žili vyznavači judaismu v křesťanské Evropě, která jiné náboženství nepřipouštěla a tvrdě je perzekuovala. Židé, jakožto cizinci z Palestiny, byli podezříváni ze snahy podrýt ostatní národy, dále ze ziskuchtivosti, podvádění a podobně. Stali se symbolem zla.
Žili pod tíhou řady omezujících zákonů. A tak byli například od 13. století nuceni žít v tzv. ghettech, zcela uzavřených pro obchod s ostatními. Při opuštění ghetta museli nosit speciální označení. V Praze se jednalo o speciální klobouk, jinde se používala páska na rukávu či kolečko na kabátě. Tyto symboly odtržení od ostatních měly většinou žlutou barvu, neboť žlutá je v křesťanské společnosti vnímána jako barva Jidášovy zrady. Dále museli platit vysoké daně a mohli vykonávat jen určité profese.
Postupně docházelo na některých místech Evropy k vyhošťování Židů z měst. Této možnosti u nás využila například města Cheb, Jihlava nebo Most.
Určité uvolnění přineslo moderní osvícenství. Protižidovské myšlenky však i nadále doutnaly v myslích a na konci 19. století opět ve vší síle vypluly na povrch, jakožto tzv. antisemitské aféry. Vrcholem této atmosféry byla Hitlerova propaganda zaměřená proti Židům a vybízející k jejich úplné likvidaci.
Konec války nebyl koncem antisemitismu
Ani s koncem války a osvobozením nacistických táborů se však antisemitismus nevytratil. Místo očekávané lítosti nad útrapami Židů během válečných let přišla další kritika.
S nelibostí se setkalo například vracení majetku, především nemovitostí. Mezi mnohými panoval sarkastický posměšek: „A jé, tvůj Žid přežil koncentrák“ ve smyslu, že dotyčný by nyní měl nabytý majetek vrátit původnímu židovskému majiteli. K tomu však ne vždy došlo. Velmi často bylo Židům, kteří se po válce dostali domů, zamítnuto, odebraný majetek či nemovitost vrátit. Často se setkali i s krutým zacházením, násilím a výhrůžkami. Bohužel nejednoho ve své domovině potkala i smrt. A to jen proto, že si troufl, poté co přežil hrůzy lágru, vrátit se domů a zkusit žít jako dřív.
Výtky byly na hlavy Židů snášeny i na blízkých územích osvobozených koncentračních či vyhlazovacích táborů. V jejich blízkosti spojenci zřídili provizorní ochranné tábory, kde zbídačeným lidem poskytovali zdravotní péči, jídlo a základní hygienické potřeby. Starali se zde o to, aby se bývalí zajatci lágrů alespoň částečně zrehabilitovali.
Zajatci nežidovského původu však bývali nespokojeni s tím, že se tato péče dělí mezi ně a Židy. Obyvatelé okolí těchto táborů si zase stěžovali na to, jak je kvůli péči o Židy zapomínáno na obyčejné lidi, kteří sice nebyli trápeni v lágrech, ale pod německou okupací strádali rovněž. Hladem, chudobou a strachem z perzekucí.
Dokonce i dnes ono, historií snad prokleté, být Žid, přináší často pohrdavé pohledy nebo nevhodné narážky. Potvrzením toho, že antisemitismus smrtí Hitlera ani vyhlášením světového míru neskončil, jsou neustále se vracející neonacistické myšlenky a snaha popřít zvěrstva holocaustu, koncentračních a vyhlazovacích táborů. Skutečnost, že někdo při všech materiálech a výpovědích svědků i tyranů získaných po konci války může pochybovat o tom, jak bylo s Židy zacházeno, zůstává rozumné mysli k nepochopení.
Je ale třeba zmínit, že antisemitské zlovůle nebyly přítomny globálně. A tak například v naší republice se navrátivší Židé setkávali s větším pochopením, než například v Německu nebo Polsku. Ale i zde nejde házet všechny do jednoho pytle. Pomoc a soucit byly. Stejně však jako pokračující nenávist a odsuzování.
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).