Jíme ho, ale nevíme, kde se vzal. Oblíbený sendvič má nejasný původ

Dva namazané chleby a mezi nimi uzenina, to je obložený chleba, který se zejména v cizině nazývá sendvič. Vynález prostý, dohledat jeho objevitele už však tak jednoduché není. Za průkopníka tohoto pokrmu se považoval hrabě, který dal prostému receptu svůj název.

Když se hrají karty, na stolování není čas

Hraní karet bylo mezi anglickou smetánkou koníčkem častým a oblíbeným. U karetního stolu dokázali gentlemani prosedět i celé dlouhé hodiny. Pilo se, debatovalo nad průběhem hry, když však došlo na jídlo, málo komu se chtělo od hry odejít.

Dne 3. listopadu 1762 údajně takováto situace opět nastala. Hra byla v plném proudu, ale přišel čas večeře. Johnu Montagu, 4. hraběti ze Sandwiche, se zrovna dařilo a své štěstí nechtěl promarnit dodržováním jídelní etikety. Sluhovi tak rozkázal, ať mu přímo k hracímu stolu přinese chleba s roštěnkou. Sluha uposlechl a donesl dva máslem namazané plátky chleba a maso, vše úhledně srovnané vedle sebe na talíři.

Ale poker byl hraběti přednější, nechtěl si umazat ruce máslem, navíc v jedné ruce přeci držel své trumfy. A tak sluhovi nakázal složit jednotlivé ingredience na sebe. Ten tedy dal namazané části chlebů k sobě do vnitřní části pokrmu a mezi ně naskládal plátky roštěnky. Tato úprava hraběti umožnila jíst a hrát zároveň. V jedné ruce karty, druhou, pokud zrovna nevynášel, zakusoval svůj nový vynález.

Mezi místní honorací se název, jež mu dal, ujal poměrně rychle. John Montagu, významná osoba dobové lepší společnosti, byl na sendvič hrdý a stejně tak srdceryvně prosazoval své autorství. A tak už na konci listopadu 1762 psal spisovatel Edward Gibbon příspěvek do místních novin, v němž popsal svoji návštěvu známého pánského klubu, kde už přímo hovořil o tom, že hráči zakusovali studené maso nebo sendvič.

sandwich
Nápad se ujal velmi rychle.
Profesoři místní univerzity však toto prvenství zpochybňují

Krom toho, že byl Montagu ze svého titulu hrabětem, byl rovněž kancléřem univerzity v Cambridgi. I zde se pochlubil tím, co vymyslel, a co šetří čas vášnivým hráčům. Jenže poklonu nesklidil.

Akademici otevřeli debatu, jejímž závěrem bylo, že takto obložený chleba jedli už Římané či kdysi Arabové. Historie toto potvrdila. Hrabě se tak nestal tvůrcem pokrmu, byl ale jeho šiřitelem v novověké Evropě, po němž se obložený chléb pojmenoval a proslavil i ve zbytku světa.

Jenže Židé vepřovou šunku nejedí. Co s tím?

Pokrm se stal známým nejen na britských ostrovech. Už na začátku 20. století překonal moře a objevil se ve Spojených státech. Zde se oblíbenou uzeninou stala vepřová šunka.

Ale s tím nastal problém, v USA samozřejmě žila i početná komunita Židů, ti však vepřové maso z náboženských důvodů konzumovat nemohou. Arnold Reuben, majitel už několikáté restaurace, ve snaze přilákat i židovské hosty, tak recept upravil.

Mezi dva chleby nevložil vepřové, ale přidal uzené hovězí a zelí, zeleninu, na niž jsou Židé zvyklí a kterou vyhledávají.

Sendvič vs. chlebíček

Dnes už je mazání chleba, mezi nějž je vložena uzenina, naprostou běžností. Kdysi to ale v Evropě byla vážně rarita, která se proslavila právě díky hraběti Montagu. A není to jen sendvič. Ostatní státy dodnes například nechápou naši tradici chlebíčků, které si běžně kupujeme v obchodech. Na mysl jim nejde to, proč vše naskládáme na sebe, salát, uzenina, vejce, okurka, paprika, a riskujeme následné nehody, z toho plynoucí. Kdo ví, třeba přijde někdo jako hrabě Montagu a i náš zvyk zviditelní.

Úvodní foto: Koláž s hrabětem Montagu