Kyselina, jejíž účinky nezapomeneš. LSD stálo za vzestupem i pádem květinových dětí

Různé omamné a psychotropní látky byly lidmi vyhledávány, co je lidstvo lidstvem. Pro zlepšení nálady, překonání těžkých dob nebo jen tak pro pobavení. Bohužel onen trend trvá i nadále. LSD mělo sloužit jako farmaceutický přípravek, proslavilo se však zcela jinak. Stalo se látkou, kterou využívali členové hippies pro dosažení vyššího stavu vědomí. Svůj stimul si nejen tvrdě hájili, ale i vyráběli.

Všestranné využití LSD

Světlo světa spatřil dietylamid kyseliny lysergové, známý jako LSD, roku 1938, kdy jej vyrobily farmaceutické laboratoře Sandoz. Měl pomáhat pacientům jako látka pro stimulaci respiračních problémů a krevního oběhu.

Brzy se však ukázal nežádoucí efekt, snové stavy a posílené vědomí. Přišlo se na to náhodou. Chemik Albert Hofmann si omylem olízl prsty, na nichž byly zbytky roztoku LSD. Pak nasedl na kolo a jel domů. Jemu se však zdálo, že létá. Zažíval první LSD trip (výlet). A tak se látka začala zkoumat coby psychiatrický lék. A skutečně po určitý čas bylo LSD oficiálním přípravkem předepisovaným psychiatry.

Onoho pozitivního účinku na lidskou mysl si všimla i armáda. Ta si slibovala převratné výsledky při výsleších. Experimentovalo se rovněž s ovládáním mysli. Pro výzkum však byly potřeba pokusné osoby. Mnohými dobrovolníky byli studenti vysokých škol, kterým se hodila každá koruna. Jedním z nich byl i Ken Kesey. Stavy, které v něm LSD probouzelo, ho nadchly. Nazýval jej „acid“ (kyselina). Onu kyselinu propagoval i Timothy Leary, autor známého hippie rčení „rozjet to, naladit se a uletět“. LSD se stalo synonymem pro dosažení tohoto povzneseného stavu.

Jeho účinky prosákly i do zbytku hippie společnosti. Osoby, které byly součástí experimentu, si své nadšené zážitky nenechávaly pro sebe. K tomu, aby se látka stala pomyslnými dveřmi k otevření vlastních omezení pro širokou veřejnost, už chyběl jen poslední krok.

Albert Hofmann
Dr. Albert Hofmann v roce 2006. Foto: Stefan / Wikimedia
Král LSD

O účincích acidu už se vědělo, experimentům otevření mladí však neměli jak jej získat. A tak přišel Owsley Stanley. Inteligentní mladík žijící pestrým životem. Do prostředí “Hajtu” rychle zapadl a stal se doslova bohem těmto dětem toužícím po zážitcích oprošťujících je od nudné a přízemní reality.

Owsley, dítko z dobře situované rodiny, měl dostatek finančních prostředků k tomu, aby rozjel něco, co drogu zpřístupnilo všem zájemcům. Založil si fiktivní firmu Bear Research Group a přímo od výrobce si objednal celou řadu chemikálií. Začal tak s výrobou a testováním za účelem dosažení co nejintenzivnějších zážitků.

Své výrobky prodával za nízké ceny nebo rozdával zcela zadarmo. Chtěl hlavně ukojit většinový hlad po LSD. Haight-Ashbury, centrum hippies, bylo doslova zaplaveno snadným a levným přístupem k droze. Hippies tak tančili, meditovali či tvořili pod vlivem oné kyseliny. A dost se jim to líbilo.

Komu se to však nelíbilo, byly státní orgány. V roce 1966 kalifornská legislativa šíření této látky prohlásila za trestný čin. Ale Stanley se přizpůsobil.

Tekutinu prodával v modré barvě shodné s přípravkem na praní Wisk. A v jeho balení ji i distribuoval. Zašel však ještě dál. Po vzoru hippies a jejich barevných oblečení začal LSD vyrábět v podobě různobarevných pilulek, aby to byla ještě větší zábava.

Haight-Ashbury
Haight-Ashbury se po příchodu LSD změnilo z oázy klidu na doupě závislostí.
Poptávka po drogách do „Hajtu“ přivedla i další dealery. A ti už nabízeli silnější kalibr

Zvěsti o onom ráji drog kolovaly i mimo San Francisko. Přivedly sem nejen další životem znuděné mladé toužící po sdílení hippie životního stylu. Nezvanými návštěvníky se stali i dealeři, kteří nabízeli látky o level vyšší.

Heroin, speed a další se tak staly rovněž běžně dostupnými. A jelikož všichni toužili experimentovat, poptávka byla vysoká. Jenže tyto drogy už způsobovaly stavy o poznání silnější, bohužel většinou v negativním slova smyslu. Uživatelé měli děsivé vize, paranoidní halucinace, bývali agresivní. Prostředí kdysi poklidného centra alternativního životního stylu tím bylo nesmazatelně poznamenáno.

Sám člen skupiny Beatles, George Harrison, zatoužil nechat na sebe dýchnout onu květinově revoluční atmosféru a do Haight-Ashbury zavítal. Skutečnost však pro něj byla velkým zklamáním. Jak osobně konstatoval, našel tu jen nepořádek a mladé lidi závislé na své dávce. Žádné duchovní povznesení jen děti, které svoji budoucnost vyměnily za drogy.

Smrt hippiesáka jako vzdor proti zákazu LSD

LSD však i nadále stálo na top žebříčku užívaných látek. Jenže bylo zakázáno. 6. října 1967, na výročí této prohibice členové hippies uspořádali akci, která měla odrážet onu smuteční až pohřební atmosféru jejich hluboké ztráty. Chtěli tím ukázat, že zamezením volné distribuce jejich tripu přišli o kus sebe sama, svého přesvědčení a své kontrastní filozofie. Už to nebyl život jako dřív, nelegálnost s sebou nesla i komplikované shánění látky. A závislost oné látky žádala stále víc. Slavná éra začala upadat.

hippies
Byla to jízda… Foto: Gustavo Veríssimo / Flickr
Velká jízda s velkými následky

Byť dlouho panovaly názory, že ten, kdo okusí zážitek po LSD, se už nikdy nespokojí s běžnou realitou, mělo to své důsledky. Zářná doba hippies byla jeden velký trip za hranice vlastního vědomí. Květinové děti si užívaly nekončící mejdan. Ale jak to tak bývá, nic nezůstává bez následků. A tak po letech mnozí slavní vypovídali své příběhy o tom, jak je dlouhodobé užívání drog, mezi něž nepatří jen například marihuana, hašiš, LSD, heroin, pervitin, ale i alkohol, poznamenalo. Přetrvávající fyzické i psychické problémy mnohdy končící i sebevraždou, byly daní za život bez hranic. Spisovatelé nebyli schopni psát své fenomenální texty, zpěváci měli zničené hlasivky a v krku nádory. To ukazuje, že droga zůstane navždy jen drogou a za své služby si bere vysokou daň.